Jdi na obsah Jdi na menu

360 Challenge

14. 4. 2018

Krásný slunečný dubnový víkend všem sportovcům.

Je jasné, že když píšeme tyto řádky, znamená to jediné, a to, že pro Vás máme opět report z akce, které jsme se účastnili. Jedná se o závod, na který jsme zavítali prvně, a který není tak profláknutý, jako jsou Spartan race a Predátor race, nicméně zkusit se má vše. Závod nesl povzbuzující název 360challenge a byl charakteristický na rozdíl od všech ostatních extrémních překážkových běhů tím, že překážky tvořily pouze cviky s vlastní vahou, viz instruktážní video od hlavní pořadatelky závodu ->

         Součástí závodu bylo též přinesení podepsaného reverzu, a pakliže byly tyto podmínky dodrženy, nic nám již nebránilo ve startu.

         Na závod, který se konal v Riegerových sadech v Praze, vyrážíme tedy téhož dne, neboť start závodu je až v 11 hodin, takže času dost. Dokonce jsme se mohli i malinko vyspat, což většinou nebývá na našich závodech zvykem. Ráno dáme klasicky povzbuzující snídani a hurá do Riegerových sadů se jít za tak krásného slunečného počasí proběhnout a zacvičit si.

         Cesta nám netrvá ani 30 minut a už jsme tu. Vystupujeme na zastávce a štrádujeme si to směrem k parku, kde doufáme, že budou nějaké ukazatele směr k závodu. Už jsme skoro vnitru parku a stále nic, když v tom spatříme první plakáty na sloupcích (za nás bychom příště doporučili rozmístit plakáty i mimo centrum dění, kde si to mohou přečíst i jiní/cizí lidé a tímto pak přilákat více lidí na vyzkoušení si závodu). Je nám jasné, že závod nedosahuje tak věhlasných výšek, jako výše zmíněné závody, ale leccos by se v propagaci dalo udělat lépe, přeci jen, jak brzy zmíníme, to byl skvělý závod na prověření celkové kondice závodníka. Zejména mě, jako pedagoga, to nadchlo, neboť by to byla skvělá kondiční příprava pro děti na základní škole.

         Míříme tedy do centra závodu, kde jsou 3 stánky včetně registrací. Zamíříme tedy přímo k ní, abychom získali startovní set. Tady si nás slečny odškrtnou a vydají nám startovní set, který k našemu udivení neobsahuje startovní čip. Načež si pomyslíme, jak nás tedy budou měřit, co když se stane, že do cíle přiběhnou dva běžci naráz? Jdeme se tedy zeptat, jak mají toto ošéfované,a tak je nám odpovězeno, že si odškrtávají běžce podle čísel, které nám napsali u registrací na ruku (jo to určitě si říkáme, už vidíme, jak to v tom shluku běžců zvládnou, naštěstí s tímto žádný problém ale nebyl smiley ).

         Jakmile jsou naše myšlenky a obavy rozptýlené, je čas, abychom protáhli plíce a řádně se rozcvičili, přeci jen, dnes to bude mnohem více žádoucí, než na klasické OCR scéně. Vybíháme tedy směrem do parku dát si jedno takové rozklusávací kolečko a okouknout terén, ve kterém poběžíme. Slunko začíná pařit a je nám jasné, že to bude opět boj s dehydratací a počínajícím vedrem. Čas se blíží, nervozita též. Rychle si ještě opakujeme základní cviky, které se v závodě mají objevit, a za malou chvilku se stavíme na start. Zde nám hlavní organizátoři připomínají pravidla a společně předvádí správnou techniku cviků a doplňují počtem opakování, která budeme muset udělat. A už je to tady. Po řádném zopakování cviků a připomenutí pravidel je zapálená dýmovnice a začíná se odpočítávat. Jako vždy tepovka stoupá a napětí dýchajících závodníků za námi by se dalo krájet. 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1 a je odstartováno.

         Žádné šetření už od začátku a celkem svižným tempem vybíháme vpřed. Konvoj vedeme my, jakožto známé tváře, takže já, Ondra a náš dnešní největší rival Kuba Podzimek. Je jasné, že boj o hlavní příčky je tak napůl dán, nicméně nic dopředu nevzdáváme. Po proběhnutí parku prohazujeme všichni vtipné věty typu: ,,už nemůžu ty jo, nebo to je vedro, já už snad umřu na prvním stanovišti‘‘. Zasmějeme se, ale závod je závod, takže od té doby už nasazujeme seriózní tvář a věnujeme se běhu. Po cca 250 metrech se naše vedoucí partička trhá a běžíme k prvnímu stanovišti jen my s Kubou s ostatními závodníky v patách. Přiběhneme k prvnímu stanovišti, kde nás nekompromisně masíruje voják, který bere svou práci velice zodpovědně a křičí na nás: ,,Co neslyším, jako byste neměli‘‘, počítejte nahlas‘‘!! Načež tedy začínáme počítat nahlas první cvik, Áčko, kde se musíme 10x dotknout kotníků na každé noze, poté přecházíme do cviku alá Sáblíková ve stejném počtu opakování. Kuba dokončuje o vteřinku rychleji než já, a tak odbíhá. Nechci si ho ale nechat utéct a tak sprintem vybíhám za ním, načež po pár metrech ho doběhnu a běžíme zase spolu na další stanoviště, kde nás čekají Bočáci a Horolezci. Tady bohužel dochází k mému celoživotnímu problému a to je počítání. Na horolezcích jsem jel 20x na každou nohu a přitom to mělo být pouze 10x, takže mi Kuba o pár metrů utíká a já se divím jakto laugh

         Když cviky dokončím, začínám si svou chybu uvědomovat, ale neargumentuju, protože to je má vlastní chyba, a tak mi nezbývá pustit se do pronásledování Kuby. Následují Kačáci do kopce a poté Hopskoč. Teda řeknu vám, kačáci do kopce jsou fakt zlo, ale přetrpěl jsem je lépe, než nastávající Humusáky laugh

         Rychle si tedy odkačákuji a odskáču a vybíhám za Kubou. Následuje rovinka, pak trochu z kopce a znovu do kopce a už se poprvé objevujeme v aréně, kde nás čeká asi nejnáročnější cvik celého závodu, tzv. Humusáci a Žabáci. Humusák je už z názvu vyplývající docela výstižný pojem laugh Z videa se můžete podívat, oč šlo. Zde se téměř každý závodník pozdrží, neboť skutečně 20 humusáků nám všem dá zabrat a nějaký čas nám to vskutku zabere. No a žabáci poté do cíle? Jindy bych řekl, že pohodička, ale vzhledem k přihlížejícím faktům, že tohle musím zvládnout ještě dvakrát, se v cíli ani moc nezastavuji a běžím vstříc tomu peklu ještě jednou.

         Kolo se opakuje a já jsem stále na druhé pozici, ale už cítím za sebou konkurenci, která velmi rychle dotírá. Nakonec u kačáků konkurenci pouštím před sebe a snažím se jí držet jako vodiče, ale bohužel pár metrů ztrácím a zvětšujícím se náskokem na humusácích strádám. Nicméně do třetího a závěrečného kola jdu s jasnu myšlenkou a to už před sebe nikoho nepustit a s tímto pocitem a motivací běžím celé kolo, byť vždy když se ohlédnu, vidím tam jednoho běžce, který by chtěl na mou bronzovou pozici. ,,Tu ale nedám‘‘ si říkám zuby nehty, a proto se snažím zmáčknout, co to jen jde. A už už se blížím k humusákům a to mi dává naději, že mám alespoň minimální náskok, který si už budu schopný pohlídat. Začínám humusákovat a vím, že 3. místo uhájím. Mám za sebou 12 humusáků, když přibíhá další závodník, který se s humusákama opravdu nepáře, a tak radši zrychlím, abych na to nedoplatil. Humusáci hotoví a šup, nebo spíš hop do cíle. Žabáci tentokrát na 2x doskákány do cíle a já se pyšním krásným a poměrně udřeným 3. místem. O pár minutek později se objevuje Ondra, na krásném 6. místě.

         V cíli se občerstvíme tím, co je k dispozici, většinou voda, ionták a nějaká ta sušenka. No a pak čekáme, než doběhne poslední závodník, kterého v cíli vítězoslavně podporujeme. Jakmile to mají všichni za sebou, nastává hodinová pauza, než vyhlásí vítěze, a tak si jdeme sednout do chládku a čekat.

         No a ve 13:00 hodin je to tady - vyhlášení, kdy se jeden z bratrů ukáže na stupni vítězů. Nejprve vyhlašují týmy, poté dámy a nakonec muže. Při vyhlášení si hrdě stoupám na 3. místo, protože leč běháme OCR závody celkem často, tento závod byl tak unikátní a speciální, že nás prověřil víc než dost. Druhé místo patřilo pro nás neznámému běžci a první místo neobhájil nikdo jiný, než náš největší soupeř Kuba Podzimek. Tímto gratulujeme všem výhercům, ale i účastníkům.

         Závěrem bychom chtěli poznamenat, že je obrovská škoda, že závod s takovým potenciálem a s takovou unikátností ve výběru cviků není více propagován a více prosazován v OCR scéně, protože hodně závodníků by zde pohořela, a ještě by si sáhla na své dno. Nám se závod moc líbil, neboť jsme si konečně vyzkoušeli také něco jiného a všem, kteří uvažují o své účasti v tomto závodě, vřele doporučujeme. Nejen, že se skvěle proběhnete, ale i si výborně zacvičíte, tak neváhejte a běžte do toho!!!

         My se takto s Vámi loučíme a uvidíme se příští víkend, tentokrát na dvou závodech a to v sobotu na Urban Challenge a v neděli na Skalka krosu. Tak pořádně makejte, ať třeba můžeme změřit síly smiley

Sportu zdar!

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky 360 Challenge

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář