Jdi na obsah Jdi na menu

Běžecký kros (H-Triatlon)

22. 4. 2018

Zdravíme své věrné fanoušky,

Sportovní víkend pokračuje a my míříme na další skvělý závod, ke kterému nám krásně svítí sluníčko, ke krosu Skalka, který je mimojiné téměř u našeho domu. Jediná nevýhoda je, že startujeme po poledni a teploty přitom stoupají výš a výš, až se vyšplhají téměř na 30tku. Ale musíme si pomalu zvykat, protože takové pařáky nás budou čekat asi častěji a nebude zbytí a možnost se na počasí neustále vymlouvat, byť je to fakt, že se nám ve vedrech dobře neběhá (my radši nepříznivé podmínky a počasí).

         Zpět ale k samotnému závodu. Jednalo se o závod, který je součástí H- triatlon série, které se já účastním již po třetí (ne celé série) a Ondra po druhé. K závodu jsme se dostali skrze triatlony, kterým jsme se začali věnovat minulý rok, a velice nás to nadchlo. A organizace samotných závodů byla vždy na špičkové úrovni spolu s lokací závodů a jejím doprovodným programem. A stejně tak tomu bylo i dnes. Po příchodu do centra závodu spatřujeme známé kulisy jako stánky s občerstvením, tombolu, výdejní stánek s registracemi, skákací hrad a další. Zkrátka prostředí na jedničku + do toho ještě velice slibný a výřečný moderátor, který nás také velice potěšil, jak svou informovaností, tak svou obohacenou až srandovní slovní zásobou. Až nám bylo líto, že tak promyšlený a do detailu promakaný závod má vesměs tak malou návštěvnost, jaká byla dnes (kategorie sport cca 100 závodníků a hobby ještě méně). My se tím však nenechali odradit a už od začátku jsme si závod užívali naplno. První startovala kategorie hobby (3x1km okruh) a my jim jako dobré duše, přestože dobrovolníci zde byli, při každém doběhu nabízeli vodu, či jiné občerstvení, abychom je podpořili v jejich výkonech. Atmosféra byla úžasná a i ten pohled z pozice dobrovolníka a ne závodníka byl zcela naplňující. Po občerstvení všech závodníků a doběhnutí posledního závodníka se naopak blíží náš čas. Nervy začínají pracovat, stejně tak vyvstávající nadšenost, vzhledem k pestré trase. Jdeme rozproudit krev a trochu se proběhnout, abychom měli alespoň minimální přehled o trase, která nás čeká.

        Po pár minutách běhání nahoru a dolu se pomalu vracíme do centra arény, kde se pomalu začíná štosovat dav závodníků. Jako vždy se stavíme do první lajny, přestože víme, jaké kvalitní chrty dnes závod obsahuje. Na startovní pozici stál i obhájce rekordního času, který si brousil zuby nejen na obhajobu prvenství, ale též na pokoření traťového rekordu. Nás to však netrápilo, věděli jsme, že na bednové umístění sahat nebudeme, byli jsme však odhodláni se poprat o nejlepší příčky.

         Čas se neúprosně přiblížil a je čas odstartovat závod. Toho se chopí schopný moderátor a během pár vteřin je odstartováno. V pořádném tempu vybíháme do mírného kopečku, který se pak stáčí do mírného údolíčka s poměrně dlouhým doprovodným úsekem směrem kopce. První skupinka chrtů nám mizí už od začátku a já se osamocuji a běžím v podstatě takhle celý závod, Ondra v mých patách. Po rychlém seběhu z kopce následuje samozřejmě prudší kopec nahoru, který některé závodníky láme. Zde nabíráme na síle, neboť kopce jsou (jak kdy, ale většinou) naše výhoda z ocr běhů. Jelikož víme, že toto kolo poběžíme ještě několikrát, snažíme se rozvrhnout síly, ale já se nechávám strhnout závodníky před sebou a stále držím to zabijácké tempo, které jsem si nastolil na začátku. Kopec oba vybíháme, poté následuje mírná rovinka, na které však moc rychle neběžíme, neboť se nám slušně laktátujou nohy a my tudíž musíme malinko zpomalit. Po chvilce se opět rozebíháme svižnějším tempem, ne však na dlouho, protože nás čeká první opravdu drsnější krpál. Troufám si říci, že dokonce strmější, než kopce, které kolikrát vídáme na ocr závodech. Malinko zaskočení tou obtížností opět zvolňujeme, ale pořád šlapeme na 100%. Po vyšlápnutí toho kopce následuje opět rovinatější stezka, na jejímž konci trasa vede opět (překvapivě) do kopce. Ten však prozatím hravě zvládáme a konečně se blížíme k aréně. Tu však ještě pro teď mineme a běžíme si ještě cca 500m odběhnout okolo louky. V tom pařáku je to celkem mordor, ale nic jiného nám nezbývá, než to přetrpět. No a konečně se zpět vracíme do místa startu, kde už netrpělivě čekají dobrovolníci u občerstvovací stanice. Jako první dobíhám já, Ondra pár vteřin za mnou. Moderátor se nám to v doprovodu svých motivačních slov snaží usnadnit, a jak už jsme výše zmínili, kolikrát by se toto vyplatilo na větších závodech. Skutečně motivování vydat se na další okruh se rychle polijeme vodou a pádíme dál. Stále držíme top 10, což je pro nás v tomto závodě zatím velký úspěch.

         Druhý okruh absolvujeme v podstatě stejným tempem a ve stejném pořadí, tudíž přejdeme rovnou na poslední okruh, ve kterém ještě dojde k pár změnám. První změnou byla změna umístění, kde mne před cílem předběhl kamarád Petr, takže jsem doběhl na krajním 10. místě. Na druhou stranu si musím vychválit tempo, ve kterém sem běžel poslední okruh, protože to bylo tempo shodné s okruhem prvním a na to jsem hrdý, protože jsem sám nevěřil, že budu v tomto vedru a ještě v tak náročné trase schopen toto tempo udržet. Zároveň mne trochu mrzí, že mě tak rozhodil kopcovitý terén, který byl skutečně kopcovitější, než jsme oba dva čekali. Čekali jsme, že se jdeme proběhnout a sem a tam bude nějaký kopec, ale realita byla vskutku jiná. Koneckonců to alespoň takto předčilo naše očekávání, což je zase super. Zpět ale k dokončení závodu.

         S neúprosně žíhajícím slunkem přibíhám s jazykem na vestě do cíle jako první a o pár chvilek za mnou Ondra. I přes krátkou vzdálenost trati máme oba dost, stejně tak jako závodníci v cíli. Atmosféra je však uvolněná, přátelská a všichni si v cíli sdělují dojmy a pocity, jako by se všichni znali už od mala. Skutečně jsme si to užívali a nasávali tuto pozitivní energii, která tu byla. Na nějaké umístění jsme pak už ani nemysleli. Soupeřové chodili jeden za druhým a gratulovali si ke svým výkonům. Moc hezké gesto od všech závodníků a bylo vidět, že tady jdou všechna ega stranou a naopak se projevuje ta pěkná a hlavně správná povaha sportu. O tomhle by to mělo být, O TOMHLE!!

         Po chvilce odpočinku s partičkou závodníků ve stínu za občerstvovací stanicí se pomalu zvedáme a jdeme se ještě rychle podívat po aréně a také za přáteli. Cestou pojídáme vše, co nám přijde do cesty a vše co nám pořadatelé nabídnou. Jsme jako chodící popelnice laugh

         Zůstáváme ještě na vyhlášení tomboly, protože minulý rok jsme měli to štěstí a v tombole vyhráli. Opět musíme pochválit organizátory, kteří na dárkových koších a cenách opravdu nešetřili. Je radost vidět, že peníze nejsou na prvním místě jako přízeň a radost závodníků ze závodu. My jako ostřílení závodníci, a že máme za sebou stovky závodů, takže možnost srovnání máme opravdu velkou, musíme hlavní organizátory pochválit za jejich štědrost a hlavně vstřícnost, protože ač se tomu nechce věřit, takové dary ani na větších závodech nejsou samozřejmostí!!

         Tímto naše cesta na závodě končila a my se mohli pozvolna vydávat domů plní pozitivních pocitů a energie. Závěrem bychom chtěli nejen poděkovat, ale především DOPORUČIT tento závod všem, kteří netouží ani tak po výsledcích a výkonech, jako po skvělém pocitu z pohybu. Věřte, ta atmosféra, lidé a trať za to stojí smiley

Více infa na: http://www.htriatlon.cz/htriatlon-tour/skalka-jaro/

No a my se na Vás budeme těšit na dalších závodech, konkrétně na Volkswagen maratonu v Praze. S kým se uvidíme?

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Skalka kros

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář