Jdi na obsah Jdi na menu

Extrémní duatlon

19. 5. 2018

Zdravíme své fanoušky,

         je tomu už sice déle, co jsme se Vám naposledy ozvali, ale pojďme dohánět resty. Začněme tam , kde jsme naposledy skončili - u extrémního duatlonu na Ještědu.

         Závod, který jsme šli z ostra relativně poprvé, nás mile překvapil! Přijeli jsme v poklidu v den závodu pod Ještěd, kde na nás čekalo klidné zaparkování. Ne naše klasické parkování stylem - kde to píchneme, ať jsme co nejblíže laugh … Parkoviště bylo poloprázdné, a to nás trošku zarazilo… Proč tu ještě nikdo není? Vždyť my přece vždycky přijíždíme skoro na čas laugh … No nevadí, sundali jsme kola a šli jsme nahlédnout ke koridoru, který jsme měli na parkovišti na dohled.

         U koridoru bylo také pusto prázdno, ale přeci jenom tu byl alespoň jeden stánek s registracemi. Nahlásíme se, bereme čísla a začínáme zkoumat trasu, jelikož v ní začínáme mít guláš.

         Jedou se 2 okruhy na kole a 2 okruhy běhu. Začíná se během do černé sjezdovky na Ještěd a následně kousek doprava na konec asfaltové cesty. (Takhle jednoduše, jak to tu teď popisuji, to rozhodně na začátku nevypadalo laugh ). Žádné mlíkování koridoru. Sem tam nějaká ta šipka na zemi nebo na stromě - ve formátu A3, což není největší formát. Jsme tedy značně zmatení, naštěstí si nás po chvilce čumění do mapy všimne hlavní organizátor a začne nám tu mapu vysvětlovat a nabízí nám, že si spolu část trasy projedeme, abychom se neztratili. V tom už kolem nás je nejméně 5 lidí, kteří jsou také zmatení jako my, takže se vydáváme na menší projížďku trati. Po 10-15min jízdy, kdy projedeme nájezdy kola a běhu, se vracíme, i když asi úplně ne přesvědčeni, že víme, kudy máme jet a běžet :laugh … Naštěstí jsme se s bratrem shodli, že naše taktika bude začínat tak, abychom se drželi prvních vpředu a běželi za nimi, abychom nemuseli přemýšlet, kudy kam. Později se ukáže, že to byl dobrý nápad!

         Po návratu do arény se jdeme připravit. Převléci se, nabaštit a hurá do startovního koridoru. K našemu udivení vedle nás stojí jen hrstka statečných - cca 25??...Asi to bude opravdu extrémní závod. Ale kdo ví, nechme se překvapit!

         Už se to blíží. 3, 2, 1 a start! Vybíháme do mírného kopečka, který se velmi brzy vine v mnohem větší krpál! Držíme se v TOP 10, ale dává nám to slušně zabrat! Větší krpálek už se pomalu mění v černou sjezdovku na Ještěd, kde už nám pomalu dochází šťáva. Přejdeme tedy rychle do chůze a snažíme se vyplazit nahoru. Naštěstí po velice krátké době přecházíme do strany směrem k asfaltové cestě, kde už víme, že už to bude jen mírně do kopce. Tam už zase nahodíme tempo a za chvilku jsme na konci silnice, kde se rychle polijeme vodou a upalujeme směrem dolů do depa. Rveme to opravdu hodně, takže tempo je vysoké, ale jinak to bohužel nejde, protože ztrátu nahoru musíme dohnat rychlým seběhem. Cca 3,5km máme za sebou za necelých 15min, což docela jde, vzhledem k tomu, že jsme absolvovali minimálně 1km do sjezdovky.

         Udýchaní dobíháme do depa, kde rychle bereme botky a kola hurá do kopečka  na Ještěd! Start je opravdu krutý a jsme rádi, že vůbec šlapeme… Takový krpál, který se sotva dal vyjet na nejmenší převod! A vzhledem k tomu, že povrch země byla šotolina, kořeny, písek ,kamínky, tak to slušně podkluzovalo. Takže to dopadlo tak, že jsme přes půlku trati prvního i druhého okruhu kola tlačili laugh…by bylo rychlejší, kdybychom to šli nebo běželi…ale nevadí.

         Po chvilce už vidíme pár závodníků před námi, jak také tlačí laugh poměrně rychle je doháníme, jelikož šlapat do kopců asi umíme. Po skoro hodinovém šlapání jsme zdolali Ještěd, takže nyní se blíží dlouhý sjezd. A nebyl by to extrémní závod, kdyby se dolů nejelo přes sjezdovku. To už bylo vážně o hubu a kdo to kalil moc, ten se rozsekal…viď bro? cheeky … Naštěstí nešlo o nic vážného, takže sesbíral své saky paky a pokračoval, už o něco opatrněji, dále. Mezitím jsem se divil, kde je tak dlouho, když jel hned za mnou…? Až když dojedu dolů pod skokanský můstek se ohlédnu a vidím ho jet v dáli. Zde zase musíme slézt z kol a zase začít tlačit nahoru do sjezdovky. Po kratším stoupání už následuje sjezd dolů k depu, kde na nás bude čekat další kolo tohohle bláznovství. Sjezd dolů je opravdu příkrý, takže brzdíme, co to jde, div neurveme brzdy. Odvodňovací kanály, jestli to jsou teda tyto kanály, nám to moc neusnadňují a jen nám to ztěžují. Musíme být opravdu pozorní, jinak by to byl strašlivý držkopád! Navíc půda je dole mokřejší, protože tam teče potok. Jen tak tak to vybereme a zatáčíme na další kolo.

         To je vlastně úplně stejné, ale síly po prvním kole rychle dochází, navíc neprojíždíme depem, takže na doplnění nějakých živin můžeme rovnou zapomenout. Navíc občerstvovačka nahoře na Ještědu byla v takové uzoučké uličce, kde se nedalo moc zastavit . Takže nebyl čas si něco brát. Ale naštěstí jsme neměli krizi, takže jsme v klidu pokračovali dále.

         Druhé kolo už jsme tedy znali, takže na úsecích, kde se nevyplatilo šlapat, jsme slezli z kola a tlačili. Bylo to dlouhé a úmorné, ale naštěstí to docela uteklo a my už byli na cestě dolů do depa. Tentokrát bez pádů a relativně blízko sebe dojíždíme do depa, kde odkládáme kolo, rychle se přezouváme a vyrážíme vstříc osudu do poslední černé sjezdovky.

         Nohám se ze začátku vůbec nechce a přichází lehké křeče, ty ale postupem času odezní, protože po chvilce dorazíme pod sjezdovku, kde přecházíme v úmornou chůzi a na přímém slunci to je fakt peklo! Ale zase až nahoru!

         Jdeme z posledních sil, protože sluníčko vyčerpává a nahoru do kopce to jde fakt pomalu. Ale jak se říká - pomaloučku, polehoučku jsme to zvládli! Sice jsme ten kopec šli asi 20min, ale nevadí laugh dolů to už taky nebyl žádný med, protože nás pořádně bolely nohy. A rychle to už prostě nešlo. I když po seběhu ze sjezdovky jsme ještě běželi, začaly se neúprosně ozývat křeče v lýtkách. Ale jelikož nám už zbývalo jen pár set metrů do cíle, kousli jsme se a i s křečemi jak blázen doběhli do cíle!

         Tam jsme se svalili na zem a chvíli odpočívali a čekali, až křeče odezní. Pak už následovalo naše klasické nafutrování se, vyfocení se, poslední konverzace s ředitelem závodu a hurá domů.

         Ač tento závod neměl tolik účastníků, my jsme si ho užili a musíme říct, že byl opravdu extrémní! Určitě doporučujeme všem! smiley Závod spadal pod záštitu Labské výzvy.

 

Závěrem -

1) Veliká pochvala pro organizátora! Ač na začátku trať byla trošku matoucí, ve finále byla bez problémů. Ceníme si gesta projití trasy společně se závodníky a podrobnou instruktáží.

2) dobrovolníci naprosto úžasní! Usměvaví, fandili…. co víc si přát!

3) občerstvovačky bezchybné. Dokonce až tak, že co zbylo, jsme dostali domů laugh

4) Skvělá atmosféra a příjemní konkurenti

5) lokalita a obtížnost naprosto adekvátní slovu - EXTRÉMNÍ!

6) Pěkná medaile a netradiční fotografie

 

Jediné mínus, co bychom vytknuli, je, pozměnit pro příště asi termín závodu, protože v ten termín se jelo MČR v cyklokrosu a je dosti možné, že hodně závodníků bylo právě tam. Navíc tento závod by si jednoznačně zasloužil větší návštěvnost!! Jinak nemáme výhrad.

         To by bylo od nás pro dnešek vše a uvidíme se na dalším závodě - EPO Survival!! Těšíme se na Vás.

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg       

 

Náhledy fotografií ze složky Extrémní duatlon

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář