Jdi na obsah Jdi na menu

Gladiator race Josefov 2018

12. 2. 2018

Taaak a pokračujeme, spanilá jízda OCR scény jede dál, tentokrát zastávka Gladiátor race – pevnost Josefov.

         S Gladiátor race máme relativně malé zkušenosti, neboť doposud jsme absolvovali pouze jeden jejich závod, a to Taxis, takže jsme nevěděli, co čekat, a proto jsme byli natěšeni. Na závod vyrážíme klasicky v den závodu, protože startujeme až skoro v poledne, takže času dost. Cesta je kupodivu bezproblémová, a tak se už v půl 11 ocitáme v dějišti závodu. Pomocí dobrovolníků směřujeme na parkoviště, které je však o kousek dál, než je hlavní aréna. Parkujeme v podstatě ve středu pevnosti, kde je dostatek místa, takže parkování zvládnuto na jedničku. Zaparkujeme a vydáváme se společně do centra dění, kde chceme vyzvednout registrace.

         Štrádujeme si to pěkně centrem města Josefov a koukáme všude kolem, protože leckde jsou vidět nějaké překážky, které jsou součástí tratě. Pomocí ukazatelů se dostáváme bezproblémově do budovy, kde se vydávají registrace a kde jsou uvnitř další stánky a atrakce. Budova sice působila staře, ale uvnitř bylo teplo a bylo zde plno závodníků, takže to nakonec bylo skvělé prostředí a zázemí pro všechny. Přišli jsme do většího sálu, kde se vydávaly registrace, které jsme bez potíží přebrali. Skočili jsme si zde ještě rychle na záchod, protože pokud si má člověk zvolit mezi toytoykou a kvalitním splachovacím záchodem, má v tom člověk hned jasno. Vyprdíno a hurá do centra okukovat závodníky a překážky.

         Přicházíme dlouhou uličkou, na jejímž konci je už naštosována spousta závodníků a nám je jasné, že jsme na místě. Centrum vypadá famózně. Všude okolo jsou stánky a aréna s trasou a překážkami jako na dlani. Pro fotografy a běžce úžasná podívaná smiley

         Kocháme se výhledem a užíváme si tu bujarou atmosféru. Když se jdeme klasicky vyfotit k tabuli Gladiátor race, akorát se na trasu vydává Péťa Veselá, tak jí rychle zafandíme a pomalu polehoučku už se taky vydáváme provětrat nohy a plíce. Zejména dnes to bude třeba, protože počasí moc vlídné není, je zima a hodnoty jsou pod nulou. Ruce jsou zmrzlé na kost, takže rozcvičku skutečně nepodceňujeme. Dáváme tomu maximum, ale ruce stále né a né se prohřát, takže spoléháme na to, že vyběhneme a rychle se zahřejeme, ale opak je pravdou, jak se brzy sami na vlastní kůži přesvědčíme.

         A už je to tu, náš čas nastal. Blíží se půl 12 a to znamená náš start. Ondra startuje o 15 vteřin dřív než já, takže je jasné, že cíl bude Ondru co nejdříve dohnat. Píp. Ondra odstartoval! Rychle zvedá pivní barel do výše hrudi a směle pokračuje k obtížnější a nezvykle první překážce k monkey baru. O malou chvilku později startuji i já. Do závodu jdu už od začátku s vervou, protože cítím, že běžecky by to dnes šlo, ale též cítím, jak zimou necítím ruce laugh

         Dobíhám k monkey baru, když Ondra akorát překonává první kruh. Rychle lezu na žebřík, z kterého máme startovat a pouštím se do toho též. Bohužel žebřík klouže a já už tady padám a začínám zmatkovat. Při opětovném pokusu se mi stane to samé a rázem na Ondru začínám ztrácet, protože Ondra už je na konci. Po třetím pokusu už se úspěšně chytám prvního kruhu a mířím na druhý objekt, což je destička s dírkami. Tu naštěstí chytám, takže se posouvám dále na další kruh, ze kterého ovšem musím chytit další destičku, která je mnohem menší než ta předchozí a je pouze na chycení čtyřmi prsty. Tady opět panikařím a objektu se NEchytám. Zůstávám viset na kruhu a jen tak tak se se zmrzlýma rukama držím. Přísahám bohu, kdybych se podruhé té destičky nechytl, tak opravdu spadnu. Naštěstí zde byla ještě štěstěna na mé straně a já to zvládám až na konec úspěšně. Rychle vybíhám dále, ale to ještě nevím, kolik překážek bude v tak blízkém dosahu. Ruce pořád nepřichází k sobě a pomalu v nich ztrácím cit, to se mi ještě nikdy nestalo. Začínám se bát a oprávněně.

         Proběhnu tunelem a vybíhám menší kopeček vzhůru k první osudné překážce, ke kolíkům (insert your pin). Ondra akorát začíná kolíkovat. Beru kolíky a snažím se Ondru dohnat, ale už podvědomě tuším, že budu strašně fyzicky bojovat, abych to nakonec vůbec zvládl, absolutně necítím ruce. S vypětím sil se dostávám na desku a zasouvám jeden kolík za druhým. Během toho si uvědomuji, jak mi ruce tuhnou, pomalu v nich ztrácím cit. ,,Musím to dojet co nejrychleji, jinak spadnu" říkám si. Poslední díra už už si říkám, že to zvládnu, když po vysunutí jednoho kolíku, abych zandal ten druhý, mi ruce vypoví službu. Padám! Centimetry před cílem. No nic musím na handicap na raka. Beru to sportovně a rychle se do něj pouštím s nadějí, že tak alespoň prokrvím ruce, ale marně. Vstávám a rychle utíkám, abych dohnal Ondru. Přibíhám ke šplhu, a jelikož jsem ještě v šoku z předchozí překážky, jako bych úplně zapomněl šplhat. Dokonce lezu provaz na dvakrát, vážně neuvěřitelný. Připadal jsem si jako začátečník! Opět s vypětím nejen fyzických, ale i psychických sil odbíhám dále na nošení alpy. Tu beru celkem pohotově, ale přeci jen není úplně suchá a malinko klouže, což mě zpomaluje, ale rozhodně se tím nenechávám odradit. Donesu alpu a šupajdím dál k obávaným překážkám od shybuj cz.

         Ondru nikde nevidím, takže si začínám myslet, že je daleko přede mnou, proto jsem nucen zabrat ještě víc. První překážku shybuj aneb ručkování po kolících na desce ještě zvládám, ale další překážku už nejsem schopný se svými zmrzlými prsty zvládnout. Jdu rovnou na běžecký handicap. Naštěstí ho mám rychle zaběhlý a pokračuji dál. Přichází poměrně dlouhá běžecká etapa, kde se malinko přiblížím na dohled k Ondrovi, ale je vidět, že mu to dneska taky skvěle běží a rozhodně neplánuje se nechat předběhnout. Následují menší kopečky nahoru a dolu několikrát za sebou, což si užívám, neboť jsem se bál, že to bude samá rovinka. Během toho okusím běh tunelem, ve kterém byla totální, ale totální tma, plus do toho velká zácpa závodníků, která zde bloudila, včetně mě. Ale jako překážka super, velice originální.

         Po delší běžecké pasáži konečně přichází na řadu zase nějaké ty překážky. Přeskočení stěny, brodění v kontejneru s pneumatikami a další. Co mne však nejvíce uchvátilo, byla překážka nošení pneumatik přes věž -> dlouhou chodbu -> a pak na nádvoří. Muži nesli 4 pneumatiky, ženy 2. Po odnesení nás čekalo cirkusové vystoupení na ,,špulce‘‘, kde jsme museli vyskočit na kutálející dřevěnou věc a za pomocí jakýchkoli pohybů ji dostat na druhou stranu a zpět. Bez toho aniž bychom spadli. Hračka a ještě k tomu zábava. Poté nás už čekalo jen pár finisherských překážek včetně brození asi 10m v řece, která však byla závodníkům po pas. Jelikož mokří závodníci před námi dost rozmočili následující běžecký terén, následující překážka plazení se pod ostnáčem do kopce, byla jako mission impossible. Zde jsme strávili snad nejvíce času. Plazili jsme se, co to šlo, ale každý záběr a odkop nahoru nás opět jen svezl dolu. Byl to celkem boj, ale asi po 5 minutách jsme jej oba dobojovali. Ondra první, já pár vteřin v závěsu.

         No a cílová rovina s posledními překážkami je tu. Před námi weaver a šikmá stěna. Ondra přibíhá první a v bleskurychlém čase ji zvládá. Je jasné, že dneska vyhraje on. V zápětí přibíhám já a též rychle zvládám. Šikmá stěna už je jen formalita a posledním kopečkem ukončuju dnešní závod. S relativně spokojeným časem dobíhám se smrtí na jazyku do cíle. Dost mě mrzí ty dvě nesplněné překážky, ale o tom překážkové závody jsou. Naopak jsem byl rád, jak se mi běželo a jak se hlavně běželo Ondrovi. Je skvělé vidět, že když selže jeden, je tu ten druhý, aby to zachránil.

         V cíli si převezmeme medaile, poklábosíme s ostatními závodníky a fanoušky, které jsme potkali, a jdeme se ohřát do nebližšího stanu. Přeci jen jsme zpocení a uřícení. Tentokrát nám je jasné, že na vyhlášení čekat nemusíme, a tak po malém nadlábnutí se se sbíráme a vyrážíme směrem k autu a směrem Praha.

         Celkově musíme hodnotit naší gladiátorskou premiéru jako vynikajcí, pořadatelé nás velice mile překvapili a musíme říct, že se nám závod výjimečně líbil více, než predátor. Skvělá trasa, záludně ale s rozmyslem rozmístěné překážky, výborné zázemí a především skvělá atmosféra. Gladiátor race, klobouk dolů! smiley

No a tím je náš report u konce a my se na Vás budeme těšit příště, tentokrát si od OCR scény chvilku odpočineme a vydáme se na Jizerskou 50tku. Držte nám palce.

S pozdravem

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Gladiator race Josefov 2018

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář