Jdi na obsah Jdi na menu

MČR v OCR 2017

11. 5. 2017

 

Zdravíme všechny OCR nadšence a sportovce.

 

Dnes přinášíme report z prvního mistrovství ČR v OCR, který se konal v Milovicích pod záštitou Gladiátor race.

         Pro mnohé běžce je tento závod vrchol sezony, pro některé běžce pouze začátek jejich cesty. Pro nás to byl pouze mezistupeň toho, čeho se teprve budeme snažit dosáhnout.

         Na začátek dnešního reportu začneme malinko netradičně a to celkovým shrnutím a hodnocením organizace závodu. Prvotně si myslíme, že za zmínku stojí fakt, že samotnému zahájení závodu předcházela spousta technických problémů, které si myslím do značné míry ovlivnily pozitivní pocity většiny běžců. Nebudeme je zde konkrétně zmiňovat, protože se závod v celku povedl, ale zase tuto skutečnost nebudeme opomínat. Koneckonců od MČR jsme stejně jako většina běžců očekávali prestiž, organizaci, inovaci a mnoho dalších silných průlomových vlastností. Bohužel v leckterých oblastech naše očekávání závod nenaplnil, ale zase na druhou stranu je třeba pochválit například zavedení rozhodčích pro klasifikaci zdolání překážek.

         Co si myslím, že stojí za zmínku z negativních vlastností závodu MČR, patří zcela jednoznačně přehnaně hloupé chování ze strany hasičů u ohně na startu a intervalové vypouštění závodníků. Co se týče hasičů, považuji (a většina závodníků s naším názorem souhlasí) za ABSURDNÍ, aby když závodník, který probíhá/proskakuje v elastickém oblečení skrz oheň, aby do něj hasiči v ten moment přilévali líh. Vůbec si nedovedu představit, co by hasiči dělali, kdyby někoho popálili, nebo připálili někomu oblečení k tělu? Z doslechu jsem i zaslechl, že někdo přišel o obočí, či chlupy na nohou (toť můj případ). Od lidí, kteří si jsou nejvíce vědomi, čeho je oheň schopný, a jaké škody dokáže napáchat, toto chování považuji za nesmyslné a hloupé!

         Intervalové vypouštění závodníků už je spíše osobní vnímání negativního vlivu na závod, to znamená, že to není chyba organizátorů, ale přeci jenom si myslíme, že vlnové, nebo hromadné vypuštění závodníků, by vzbudilo u závodníků větší dravost a touhu rvát se o lepší výsledek (časové uspořádání není vždy férové vůči všem běžců. Vždy před někým může běžet někdo lepší, tudíž řazení dle výkonnosti je hloupost - demotivace prvního - nemá za kým běžet…). Takto leckdy došlo k frontám na překážkách a také zcela odlišné úrovně běžců v pořadí vypouštění ovlivnilo do značné míry výsledky výkonnějších běžců. Například my jsme vybíhali z pozice 73 a 93 a předbíhali jsme čísla, jako jsou 13, 24 a další. Též považujeme za absolutně nepřijatelné, aby elitní závodník místo zdolání překážky šel automaticky na handicap, jen proto, že je to rychlejší. Tudíž rozhodně delší handicapy a nebo handicap uzpůsobený tak, že skutečně vysílí, oslabí, nebo vyčerpá běžce natolik, že bude litovat, že danou překážku nesplnil! V těchto případech bychom vždy nechali uplatnit diskvalifikaci pro daného závodníka!

         Co se týče tedy řazení, vůbec nechápeme, proč na MČR v prvních vlnách a v průběhu, startovali lidé, co běželi Gladiator race (dvojice apod!)… Buď je to mistrovství nebo jen obyčejný překážkový závod. Logiku a záměr jsme zde tedy opravdu nepochytili…. Proč teda byla ta takzvaná kvalifikace pro prvních 200 lidí?? Proč startovali ženy a muži dohromady? Vždyť přece bylo jasné, že někteří muži předběhnout ženy apod…Logistika se dala vyřešit jinak a mnohem lépe. Přišlo nám to, že organizátoři to uspěchali a moc nad tím nepřemýšleli. A tímto se nechceme nikoho dotknout, jen bychom rádi více inspirovali organizátory.

         Jinak, co se týče úrovně a technického stavu překážek, nelze mluvit o špičkové kvalitě, spíše o lepším průměru, ale i tak si myslím, že můžeme vyjádřit spokojenost.

         Závěrem bychom rádi dodali, že jsme velice zklamáni, že si organizátoři nedali tu práci a nevyrazili na medaili alespoň značku 1. MČR v OCR. Takto medaile nese pouze hodnotu Gladiator race, nikoliv vzpomínku na 1. mistrovství ČR v OCR, což nás velice mrzí! Škoda…

 

A teď k průběhu samotného závodu a popisu trasy, kterou si pro nás organizátoři připravili.

 

         Na úvod je třeba říci, že trať nebyla nijak zvlášť členitá, natož kopcovitá, spíše jedna velká rovinka. Trať byla postavena tak, aby závodník běžel co nejrychleji a naopak tak vykonával alespoň částečné chyby z vyčerpání na překážkách a bahna, kterého bylo všude dostatek. Co se týče terénu a nás samotných, opět jsme si trochu stěžovali, protože nejsme vyloženě sprintersky založení, (často získáváme náskok na kopcovitých tratích) takže jsme zde malinko zaostávali a prali se s tratí.

         Já startoval ze 73 pozice a Ondra pár míst za mnou (93). Když jsem vystartoval, čekal na mě soudek piva, který jsem neměl vypít, ale měl ho zvednout do výše prsou. Hravě soudek zvedám a blížím se k onomu prožitku s popálenými holeněmi u ohně. Blížím se tedy k vyhasínajícímu ohýnku, a tak hasič usoudí, že mi trochu zatopí. Začínám přeskakovat oheň, když tu mi vzápětí hasič přilévá líh. Ihned cítím silný žár na obou holeních, a tak rychle spěchám do blízkého rybníčku se zchladit. Skáču šipku a chvilinku zůstávám pod vodou. Také z důvodu, že mi spadly trenky a nechtěl jsem se vynořit polonahý laugh. Nasazuji trenky a vybíhám z rybníčku ven směrem hutné bláto.

         Toto se organizátorům musí nechat, že nám tentokrát nechali skutečně hodně možností se vykoupat a užít si srandy s blátem a bahnem. Po vyrochnění se v blátě mířím směrem k monkey baru, který byl už po proběhnutí 72 závodníků pěkně blátivý. Utřu si tedy ruce o zem a bez váhání spěchám ručkovat. V monkey baru většinou není nic, co by nás překvapilo, tedy tentokrát až na 3. krok, který obsahoval kolík namísto kruhů. Naštěstí díky lezení a silnému úchopu oba překážku zvládneme přeručkovat až na konec a směle tak můžeme pokračovat dál.

         Poté následuje malý kopeček, za kterým se schovává stěna, kterou jsme měli přelézt. S naší výškou nijak zvlášť obtížná překážka, takže rychle překážku překonáváme a míříme do bahnitého potoku, který nám měl zkomplikovat další překážku- ninja jump. Ninja jump spočíval v přeskákání bez zastavení, či chycení se desek na druhou stranu. Základem si myslím je skákat co nejvýš na deskách, protože jinak hrozí smýknutí chodidla z desky a nesplnění tak překážky. A to se Ondrovi vymstilo, neboť skákal příliš nízko a noha mu uklouzla na předposlední desce, a tak spadl. Byl to však Ondrův jediný handicap, takže i tak dobrý. Navíc handicap byl dlouhý asi 40-50m, takže zdržení pár vteřin, které brzy jistě dohnal.

         Poté následuje delší běžecká rovinka s překážkami typu bahnité koryto, přelezení či podlezení nějakého objektu a konečně dlouho očekávaná překážka - střelba na terč z paintballové pistole. Překážka, na které jsou vždy šance 50 na 50. Paintballová pistole je však kvalitní střelný nástroj, a tak nám oběma umožnila 100% zásah a pokračování s čistým kontem a rychlejším časem bez trestu. Zde dojde k menšímu roztrhnutí závodníků, a tak oba pokračujeme s pouze pár človíčka na dohled dál po trase. Samozřejmě každý zvlášť, neboť je mezi námi časový interval pár minut. Běžíme tedy po louce, kde je alespoň minimální šance rozeběhnout se bez 3cm vrstvy bláta na podrážce, takže tady oba zrychlujeme, bohužel ne na moc dlouho, neboť vzápětí vbíháme do lesa a cyklus se opakuje.

         Po proběhnutí lesa a zdolání lehké překážky jsme se přiblížili ke kolíkům. Zde u mne nastává psychický blok a strach z překážky. Přesto, že s kolíky jsem nikdy problém neměl, jsem tentokrát na této překážce strávil mnoho času. Strach z toho, že spadnu, byl tak velký, že jsem se rozhodl jet kolíkem díru za dírou. Na rozdíl od Ondry jsem zde ztratil cenné vteřiny. S vypětím sil tedy přelezu, zahazuji kolíky do krabice a rychle vyrážím dál. Vyběhnu malý kopeček a beru na záda smrkovou kládu. Srovnaje to s Kouty, byla tato kládička ničím, takže v půli cesty beru kládu jednou rukou a snažím se rychle prohnat bahnem. Zde se potkáváme s našimi fotografy a ženami, kteří nás povzbuzují a motivují pro naši další cestu. Mizíme po pár minutách v dáli na poli, za kterým nás čeká hod oštěpem. Poprvé za svou běžeckou kariéru musím vyzdvihnout a velice pozitivně, že jsme měli možnost hodit si skutečným oštěpem, ne těmi vidlemi, jako na SR. Oba tedy uchopujeme oštěp a téměř profesionálně jej zapichujeme skoro do čistého středu terče. S velkými úsměvy oba odbíháme z místa činu vstříc občerstvovací stanici na 5km.

         Zde do sebe rychle hodíme jeden kelímek iontového nápoje a rychle pokračujeme dále, neboť jde přeci o čas. Běžíme tedy opět po louce, kterou už jsme jednou běželi, teď akorát opačným směrem. Na konci louky na nás čeká velice rozbahněná a neupravená cesta, kterou projel nejspíš tank (čti určitě). Velice komplikovaně se dostáváme skrz. Na závěr cesty nás čeká podlezení ostnáče v blátě a špinavé vodě. Tady Ondra ztratil nějakou tu minutu, neboť se mu odepnul čip ze zad, takže mu ho musel organizátor znovu připnout, jinak by mu nemělo co měřit čas. Ale co, alespoň konečně ta pravá bahenní lázeň, která by měla na každé OCR scéně být.

         Po vykoupání se následuje překonání kladiny. Když jsem k této překážce doběhl, čekala zde jedna slečna, která vymýšlela, jak překážku překoná. Viděl jsem, jak se postavila na kladinu a během sekundy z ní sjela a byla poslána na handicap. Přitom pomocník radil, že na kladinu se člověk musí rozeběhnout, jinak mu to uklouzne. Jdu si nejdříve lehce stoupnout na kladinu, abych měl přehled, jak moc to klouže a následně využívám rady dobrovolníka. Rozebíhám se, ale málo, a tak zůstávám uprostřed kladiny. Snažím se balancovat a přesunout se váhou dopředu, abych to zvládl, přitom mě dobrovolník podporuje, ale bohužel jsem neměl patřičnou rychlost a razanci, a tak jsem sjel opět na začátek. Čekal mě tedy můj jediný handicap v závodě. Toto mne dost mrzelo, protože když už jsem dal obě střelby, chtěl jsem doběhnout s čistým kontem, ale bohužel se mi to tedy nepodaří a nepodařilo. Ale alespoň jsme na tom s bráchou stejně, protože on jí naopak dal. Sice se u ní prý slušně potloukl, jelikož na konci, když sbíhal dolů, tak hodil ukázková záda, ale dal to! 

         Poté nás ještě čekalo 3x převrátit pneumatiku tam a zpět, a pak nejobávanější překážka z celého závodu. Nikoliv svou náročností, nýbrž svými výškovými parametry. Jednalo se o multi monkey bar (Petrova pomsta), který byl však v 1,5m výšce. Zde jsem strávil opět hodně času, tentokrát ne kvůli obtížnosti překážky, ale díky zácpě lidí a díky proplétání a bojování s výškovým profilem. Zatímco já trávil dlouhé minuty na překonávání této překážky, Ondra učinil volbu, že půjde rovnou na handicap, protože před ním bylo 6 lidí, když k překážce dobíhal, aby se nezdržoval a právě díky tomuto činu si nahnal minuty, které mu dali bonus před mým časem v cíli! Radost z toho vůbec neměl, protože poprvé musel volit handicap místo absolvování překážky, kterou by asi dal. Ale když se vracel z handicapu, tak 2 stejné lidé ze začátku tam stejně zůstávali… Takže asi tak! I když ten handicap byl dosti dlouhý a s břemenem navíc…(ano, ano výmluva...)

         Poté, co jsem překážku zdolal, jsem upaloval dál, neboť už jsme opět byli v centru arény, a tak jsem věděl, že cíl je blízko. Proběhl jsem kolem místa výdeje registrací, podlezl tank a opět po dlouhé době nás čekal bahenní rybníček a bláto. Rybníček byl opravdu výživný, neboť vyprostit se z něj byl úkol a překážka sama o sobě. Ale dokázal jsem to. Celý zablácený vybíhám ven směrem do kopečka, kde stojí na vrcholu tank, který mám podlézt. Zde se znovu potkáváme s fotografy a ženami. Podlézám tank a peláším k místu, kde mě čeká nošení pytle. Oprava - pytlů. Popadnu tedy dva pytle, hodím si je na záda a šlapu kopeček. Kopeček se hned stáčí zpět, tudíž z kopečka si popoběhnu, abych nahnal ještě nějaké cenné sekundy.

         Po pytlech běžím zpět k prvotnímu monkey baru, kde musím po rybářské síti přelézt na druhou stranu. Už vidím cíl, ale má cesta zde nekončí, trasa vede ještě kousek dál od arény. Hodím tedy pohled vpravo, abych se namotivoval cílovou rovinkou a běžím vstříc páru posledních překážek. Čeká mne parkour přes betonové kvádry, poslední vykoupání - tentokrát v čistém rybníce, a cílová rovinka. V cílové rovince mne ještě potěší nošení atlasových kamenů, no a před cílem vlna, která je však podstatně menší než například kterou mají predátoři.  Vše tedy v klidu zdolávám a probíhám cílovou páskou.

         Po proběhnutí cíle obdržím medaili a jsem poslán k občerstvovací stanici se občerstvit, abych nepřekážel ostatním dobíhajícím závodníkům. V cíli nás je poměrně hodně spolu s Petrou Veselou, Zuzkou Kocumovou, Jirkou Vacíkem, Tomášem Satinským a dalšími. Nemusím se ani moc vydýchávat, neboť jsem zas tak unavený nebyl, spíše zklamaný, že díky velké vrstvě bahna na podrážce bot se mi neběželo tak dobře, jak jsem chtěl, aby se mi běželo. Ale to přesně k OCR patří, takže konec výmluvám a brekotu.

         V cíli se dám do řeči se zmiňovanými osobnostmi a ptám se jich na to, jak se jim běželo a co říkají na překážky a trasu.  Po krátké výměně názorů dobíhá do cíle i Ondra. Po doběhnutí se na něj vrhá Happy (pes) a dochází k výměně názorů i mezi námi. Říkáme si, co se nám líbilo, nelíbilo a co bychom změnili. To, co jsme si říkali je vlastně shrnutí v tomto reportu.

         Po slovním zhodnocení závodu jsme se posilnili banány, iontáky a vyrazili jsme směr umývárny. Vzhledem k tomu, jaký stupeň vody jsme zažili v Koutech, jsme byli celkem v klidu, co nás má potkat teď v umývárnách. Zalezli jsme tedy do stanu, kde byly sprchy. Bylo zde pár sprch, ze kterých však voda moc netekla. I tak jsme pod sprchu vlezli a umyli se bez větších nářků na rozdíl od ostatních závodníků. Po pár minutách jsme byli téměř znovu čistí a voňaví, jako když jsme poprvé přišli. Po umytí jsme vyrazili směrem k autu, neboť mě ještě čekal relaxační víkend v Českém ráji, takže jsme spěchali.

 

Závod jsme si tedy užili, organizačně a technicky jsme se už vyjádřili a teď se budeme věnovat nadcházejícímu závodu, který nás čeká- EPO survival.

Uvidíme se opět brzy, tak pěkně tvrdě všichni trénujte a všem gratulujeme k jejich výsledkům.

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky MČR v OCR 2017

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář