Jdi na obsah Jdi na menu

ME v OCR - Flevonice

1. 7. 2017

 

Vážení přátelé,

tak už je to tady! Dlouho očekávaný report z ME v OCR.

Na tento závod jsme se kvalifikovali ze série Predátor race oba, bohužel jak bylo zmíněno na FB stránkách, bratr (Radek) se rozhodl si užít dovolenou, takže odjel do Thajska. Tudíž bylo na mně, abych nás jako bratřijaksepatří.cz zastoupil na mistrovství Evropy já.

         Odjížděli jsme už ve čtvrtek ráno, abychom dorazili o něco dříve a mohli se aklimatizovat. Navíc cesta byla dlouhá - přes Německo až do Holandska. Po cestě spousta zúžení, front apod. No prostě hrůza! Naštěstí to nebylo až tak úplně zlé, takže jsme dorazili relativně brzy, někdy kolem 6h večerní. Zaplať pánbůh, že jsme jeli ve 3. Já, Rosťa a Šárka. Po cestě jsme se za volantem střídali, abychom nebyli příliš unavení. Takhle to vyšlo tedy krásně. Každý třetinu cesty.

         Po nějakých 10hodinách jsme konečně dorazili na místo určení. Do krásného střediska nedaleko našeho centra dění. Vypadalo to jako vesnice nedaleko vesnice, avšak zdání klamalo. Jednalo se o luxusní resort, který měl snad úplně vše. Počínaje bazénem, supermarketem, golfovým hřištěm, fotbalovým hřištěm, basketbalovým hřištěm, ,,mořem" a pláží. Byla to prostě nádhera! Co se týče ubytování, nemůžu si na nic stěžovat. Naprostý luxus! Za ty peníze - no neber to. Krása (posuďte sami v galerii viz fota). Bydleli jsme v chatce pro 6 lidí (i když nás tam bylo vlastně 7…). S námi bydlel ještě Marťas a Jirka s Týnkou a Verčou.

         Po příjezdu jsme vybalili a začali klábosit s ostatními. Večer přišli na návštěvu ještě Barbaři, se kterými jsme se dali do řeči, následně vedení OCRA.CZ. Klábosení se protáhlo dlouho do noci, takže ve finále jsme šli spát asi v 1h ráno. Nevadí, další den máme ještě pořád free.

         Druhý den ráno jsme se vydali prozkoumat naši arénu. Tudíž jsme sedli do aut a vydali se směr Flevonice. Po nějakých 20min jízdy jsme dorazili a šli vyzvednout registrace na další den, ať to nemusíme pak řešit. Po vyzvednutí už jen procházíme trať a sledujeme závodníky na překážkách. Překážky, které jsme doposud vůbec neznali, jsme se učili zdolávat. Ten den se běžel ještě jeden krátký závod - 3km a 20 překážek, myslím…

         Asi po hodině, kdy jsme procházeli pouze překážky v centru dění, jsme usoudili, že už radši pojedeme, že vydeptaní ze zítřka jsme už dost. Přeci jenom překážky jsou hodně blízko u sebe, takže běh moc rozhodovat nebude a bude to spíš o síle v předloktí… Vracíme se tedy domů. Po cestě se chceme někde nadlábnout, bohužel všude zavírají k našemu nepochopení už ve 4h odpoledne… Nevadí, Lidl to jistí :D …

         Po návratu uvaříme a jdeme si na chvíli lehnout, aneb velký den se blíží a morální síla bude třeba, takže jdeme na kutě.

         A je to tu, velký den nastal! Vstáváme kolem 8h ranní, posnídáme a opět si to valíme směr Flevonice aréna. Dorazíme, uděláme pár fotek a já už stojím na startu. Všude samí vyhublí chrti, klasika. Vtom uvidím pár známých, jako je Zdeno a spol. Dáme se rychle do řeči s tím, že od Zdena přebírám pár důležitých rad ze včera. Jak se později ukáže, byly to rady nad zlato (Zdeno - díky!).

         A je to tu - vybíhám. Jak se dalo čekat, všichni to ze začátku nakouřili, div jsem nevybíhal poslední. Poslední sice neběžím, ale jsme v TOP 5 posledních běžcích. Dobrý začátek, haha… Ale v tom spočívala ta super strategie. Nechat všechny pláchnout a dohnat to na překážkách, takový byl cíl. Doběhnout s náramkem. Nějaké umístění bylo nepodstatné.

         Prvních cca 100m je nahoru a dolů. Přes mírné kopečky a koryto potoka. Následné přebíhání k ,,ostnáči", kde nebyl ostnáč ale pouze lano místo ostnáče, což bylo mnohem lepší musím říct. Zde už se to začíná štosovat, tudíž přehnané tempo na začátek se jim nevyplatilo. Já si běžím na pohodu. Asi alá tempo Sněžky.

         Po ostnáči přebíháme louku, vzhůru do kanálu. Probrodíme se a zase hurá na kopečky nahoru a dolů. Nic těžkého. Už zde předbíhám 5 běžců, kteří nestíhají dýchat od začátku. To bylo dalších cca 200m.

         Poté vbíháme do lesa, kde už konečně nastavuji nějaké přiměřené tempo - hádám tak 4min na km, takže akorát. Nicméně běží se mi relativně špatně. Rovinka a terén mi moc nevyhovují a začínají mě pobolívat holení svaly. Tuhle bolest znám, ta se za chvíli ztratí, jen na to nesmím myslet. Po pár metrech dobíháme k první překážce a tou je cca 15kg pytel. Tak šup s ním na záda a běží se. Už zde dobíhám ale první polovinu závodníků. Pytle jim dávají slušně zabrat, jelikož jejich hmotnost není veliká, zde já těžím. Okruh s pytlem je docela dlouhý, něco přes 2,5km, což je i není výhoda. Výhoda pro mě byla taková, že jsem s tím mohl na pohodu běžet. Zde jsem předběhl asi většinu závodníků hádám. Už v půli vzdálenosti se dotahuji na čelo závodu. Cca 15 běžců přede mnou. Nevýhodou bylo tření na rameni, ale to se dalo přežít, neboť adrenalin fungoval slušně. Po 2,5km s pytlem na zádech dobíhám ke stanovišti, kde se zbavuji pytle a pokračuji už dále bez něj. To byla ale úleva.

         Běžíme už zpět k aréně, kde se bude odehrávat zbytek běhu a překážek. To znamená, že zbylých cca 10km bude tam. Paráda, tam už bych to měl stahovat. Vybíháme z lesa a míříme si to rovnou do potoka, kterým se brodíme a leckdy něco podlezeme. To bylo perfektní osvěžení pro mé nohy a konečně zde jsem je přestal cítit a začalo se mi běžet hezky lehce bez problémů.

         Vylezu z vody a mířím si to k prvním překážkám. Prvně mě čekají jen nějaké lehké překážky typu pavoučí sítě, ale pak to přijde. První zkouška - šneci. Rotující kruhy na tyči. Jsou ale dosti blízko u sebe, takže pro mě žádný problém. Beru to rovnou ob jedno nebo ob dvě. Za 4-5 vteřin jsem dole, dávačka. Následují elipsy, kde poprvé potkávám Šárku, která mě zde stihne prákrát vyfotit. Překážka vypadala těžce, ale nemyslím si. Opět pár vteřinová zdržovačka. Ruce zatím dobrý. A aby toho nebylo málo, hned potom následují otáčející se kola. Se správnou technikou je to jen houpání. Jde o to mít stisk, a pak je to hračka.

         Poté přebíhám na polovodní překážku. Ručkování po malých kolíkách a lanech na druhou stranu. Nic těžkého, opět to mám rychle za sebou. Následuje krátký běh, kde mě na sekundu zastavuje balanc na kladině (spadnout zde snad ani nešlo), která byla tlustá asi 10cm, což bylo pak úplně v klidu.

         Přecházím zase v běh. Asi po 200m mě zastavuje šikmá stěna, která byla vysoká asi tak, že mi stačilo k té stěně přijít, zvednout ruce a vyskočit a byl jsem tam. Díky bohu za mojí výšku, tady to byla fakt hračka.

         Po pár metrech vidím vodu, sláva! Vrhám se do ní s velkou radostí, ani nevím proč. V jezírku máme podplavat pár rour, což plním s radostí, mezitím předbíhám další a další závodníky. Poté vylézáme z vody přes dřevěnou konstrukci a míříme si to rovnou k traverzám, které musíme přeskočit. Je jich asi 5 v řadě a zrovna prší. Malinké ztížení. Chvilku jsem váhal, jestli to nepřeskočím celé, ale nechtěl jsem riskovat zranění, obzvlášť potom, co začalo pršet a bylo to kluzké. Zvolil jsem tedy přeskakovací strategii. Hop na jednu traverzu, chytit se tyče, podlézt jí a hurá na další. A takhle zdolat všechny. Zábavné to bylo.

         Po traverzách přibíhám k žebříkům, které jsou přidělané na konstrukci tak, že některé jsou nakloněné a některé se hýbou nahoru a dolů. Podle toho, kde se drží. Tady si včera spousta závodníků stěžovala, že spadla, že to nečekala, tak jsem si dával pozor. Pro mě žádný problém, chytám první žebřík, který se ke mně nakloní, doručkuju nakonec a pokračuji dalším nakloněným žebříkem. Na konci je to pravý opak, naklání se směrem dolů. Bez problémů zvládám a pokračuji dále. Zde dobíhám slovenského běžce (SVK - Hromada?...pamatuji-li si dobře).

         Následuje delší běžecký úsek, kde opět malinko ztrácím a slovenský běžec se dere přede mne. Vtom vidíme irskou lavici, kterou zdolám jak nic a běží se dál. Běh nám osladí až překážky typu přelez a podlez, a pak až nošení břemene - pneumatiky, kde opět získávám.

         Chytnu pneu a běžím vesele dál. Zde slovenský běžec opět ztrácí a já jej předbíhám s tím, že už ho dále neuvidím. Zde dobíhám čelo závodu a už jsem v top 10, tentokrát od předu. YES! S pneu běžím asi 1km okruh. Ale aby to nebylo až tak nudné, tak si pro nás organizátoři připravili lahůdku v podobě překážek s pneumatikou. To znamená, že všechny překážky na tomto okruhu musíš zdolat s pneu. Znělo to docela jednoduše, ale nebylo tomu tak. Vůbec! Na konci úseku nás čekal potok, který jsem měl naštěstí po pas, takže jsem pneu vodou nenaplnil, takže zůstávala hezky v suchu a prázdná. S tím měly hodně problém ženy, viz dále. Následovala překážka věž s pavoučí sítí, která mi byla málem osudná. Nebylo to nic těžkého, ale zde jsem doběhl už nějaké top závodnice před sebou… Lezu na věž, přelézám ji, když v tom mi do sítě zezadu skočí nějaký amík, který mi rozhodí rovnováhu a hlavně sít pod nohama, takže letím z 2m věže po držce dolů na asfalt. Naštěstí pneumatika letí jako první a až pak já. Sice sebou plácnu bokem na asfalt jako leklá ryba, ale bolelo to. Celý zbytek závodu jsem byl potlučený a když jsem doběhl, kulhal jsem. Rána to byla slušná. Na koleno a na rameno se žebrama nic moc. Sbírám se ze země jak spadlá švestka, ale pokračuji dále. Adrenalin to jistě do konce nějak zařídí (jako že naštěstí jo), aby se to dalo zvládnout.

         Po této události mě čekají bahenní valy s pneu. Zde dobíhám Týnku ze Spartan gymu, která bojuje se svojí pneu ve vodě a bahnem. I mně dělalo značný problém se s tou pneu vydrápat nahoru na val a pokračovat dále. Valů bylo asi 5. Výživné to bylo. Měl jsem ale štěstí a docela mi to šlo, takže sice od bahna, ale splněno. Před koncem okruhu s pneu mě čekalo ještě pár překážek typu přelez a podlez, ale to už byla hračka. Na konci zahazuji pneu a pokračuji směr centrum arény.

         V cestě mi teď stojí jedna z nejtěžších překážek a tou je waiver. Neboli klády, které se přelézají horem a spodem. Dřevo bylo mokré a kluzké, takže to stálo hodně síly, ale já měl svou techniku, která se docela osvědčila. Zde jsem doběhl kluky z Tantrum Monstra, kteří zde velice bojovali. Má výška mi zde opět pomohla. Stejně tak rozpětí rukou. Překážka byla jedna z těch těžších.

         Naštěstí zdoláno a pokračuji dále. Ted už snad v top 5?? Slušný, Zdeno měl pravdu…Následuje kratší běh po kopečku nahoru a dolů, docela srandovní oproti jiným závodům. Po tomto kopečku následovalo prolezení rourami, přeskákání pár klád a hned potom bradla, která byla do oblouku. Ale také nic těžkého si myslím. I když déšť mohl být zrádný.

         Po bradlech jsem si to namířil k menšímu jezírku, kde na mě čekala další překážka. Cca 30m lezení na laně nad vodou. Dlouho jsem váhal, jestli to polezu horem, abych si ušetřil ruce, protože po této překážce půjdu přímo do centra, kde začínají ty nejtěžší překážky - prý… Ale jelikož jsem se cítil dobře, co se rukou týče, zvolil jsem rychlejší metodu a to lezení spodem tak, jak jsem zvyklý. Bylo tu sice asi 6 natažených lan, ale jen jedno volné, takže jsem neváhal ani chvíli, protože když jsem viděl ostatní, jak dlouho tam tráví, volba byla jasná. Vlítl jsem na to a do minuty jsem to mohl mít. Šel jsem sice spodem, ale ani trochu mě nebolely ruce, takže dobrý, jede se dál.

         Po zdolání mě čekala trojnásobné ručkování. Prvně přes lana, pak žebřík a pak zase lana. Docela v pohodě. Čipuji a směřuji dále. Další obávaná překážka - samurai. Zapíchané tyče v zemi. Překážka, která se stala osudnou mnoha závodníkům. V dešti to dost klouzalo, ale s pevným stiskem jsem to přelezl jako orangutan, ani jsem nepotřeboval nohy. Ale chápu ty, kteří došli až sem, že to nedali. Byla to 36 překážka (myslím), takže síly už moc nezbývaly. Jdu dále a čeká na mě pentagon v češtině, nevím, jak se daná překážka jmenovala v angličtině. Den předtím jsem sledoval Albona, jak to dělá, tak jsem se trošku opičil. Fungovalo to skvěle, takže jsem byl rád, že jsem se něčemu přiučil. Zdoláno!

         A teď to nejlepší. Víte, jak jsem kritizoval překážku na MS Čr v OCR v Milovicích aneb Petrova pomsta? Tak ta tu byla taky, ale mnohem horší a delší. Naštěstí jsem měl přichystanou taktiku, jak to zdolat, tak jsem se jí snažil držet. Co překážka obnášela - první 2m tyč, následný chyt z nunchaků, koule (žárovka), T-čkový chyt, kruh a protáčející se kruh, následná T-čková laťka, čtvercový průlez a to samé na druhou stranu. Zde snad padlo nejvíce náramků. Já to naštěstí dal, takže plný radosti běžím k další překážce.

         Na další překážce bylo prkno, které se naklánělo ze strany na stranu. Cílem bylo přeručkovat na druhou stranu. Ale opět jsem dokázal využít svou výšku a délku, takže jsem skočil do půlky a rovnou se zhoupl nakonec, takže ve skutečnosti lehká překážka, aneb technika opět zvítězila.

         Běžím dále a vím, že už 3/4 závodu mám za sebou. Dobíhám 3. a 4. běžce. Bohužel na překážkách čekám a oni lezou a na běhu to nestíhám dohnat, no co, nevadí, budu se soustředit na překážky, třeba pochybí…

         Přebíhám potok a mířím si to k ufonům , tedy další překážce. Zase využívám svou výšku, takže se chytám nad ufonem, přitáhnu, postavím a lezu dolů. Pro mě lehká překážka, zdržení minimální. Co následuje ale pak, už taková sranda není. Stairsway to Heaven.

         Hodně lidí zde popadalo. Překážka jak už sama o sobě říká, byla taková, že se po schodech zezadu ve tvaru pyramidy lezlo nahoru, nahoře se musel člověk rozpažit a přelézt na druhou stranu a to samé dolů. Schody byly kluzké a mokré. Ale dal jsem to.

         Přebíhám k překážce od Runmaggedonu. Tedy 20m ručkování po kruzích a tyčích. Před koncem už docela likvidace pro ruce, naštěstí to nebyl můj případ. Ruce stále v pohodě. Je vidět, že lezení 2 dny před odjezdem se vyplatilo. Jdu na to, lezu, ale po chvíli se vracím zpět, protože ve vedlejší lajně se chlapík zahákl nohou v kruhu a nemohl jí vyndat a otočil se hlavou dolů a omdlel. 3 OCR dohlížeči se ho snažili sundat, ale marně, jelikož to na ně bylo vysoko. Zde se chvíli zdržuji, neboť jim pomáhám toho chudáka sundat. Následně se rychle vracím k ručkování a beru to ob jeden kruh, po tyči lezu jako opice a už se blížím ke konci. U předpoledního kruhu mi ale dojde tak zvaný hup, takže se musím zavěsit na tyč a zhoupnout se znovu, ale to je vteřinové zdržení. Překážku nakonec zdolávám a peláším si to posledním běžeckým úsekem pryč.

         Běží se podél potoka a louky směr cílová rovinka. Před tou nás měl ještě zdržet ninja jump, ale kvůli počasí byl zrušen, takže se běželo dál bez něho. Krouhnu zatáčku a poslední půl kilák přede mnou. Nějaké to ručkování do kopce po dřevěném žebříku mě nemůže rozhodit. Následné podlézání ostnáče v bahně a další ručkování také ne. Velká šikmá stěna nebyl pro mě moc velkou stěnou, takže v poklidu běžím k ní, vyskočím, chytnu se a drápu se nahoru. Dávačka.

         A přede mnou druhá nejtěžší překážka, na které doženu 3. a 4. bohužel fronta udělá své. Waiver 2, ale mnohem horší. Leze se po kládách jenom spodem. Techniku jsem měl vyzkoušenou už od toho prvního, problém byl v tom, že na každé druhé kládě někdo seděl, takže jsem udělal jednu, zastavil se, počkal, než se ten přede mnou hýbne a takhle stále dokola. Hrůza. Tady mě zdrželi tak na 5 min. Velká škoda. Ve 2/3 této překážky bylo podlézání pod sítí, což už byla hračka, ale chvilku to vypadalo, že ležím zády na zemi, protože to na mě bylo sakra nízké, ale naštěstí to bylo bez problémů a následných komentů nebo tak nějak. 3/3 překážky byla kláda, po které se mělo dosoukat do konce. Jelikož to bylo po bahně, tak mi to krásně jelo. Kládu jsem dokázal obejmout hezky oběma rukama, takže bez problémů. Pro ženské to muselo být o hodně těžší.

         Zdoláno a směřuji k předposlední překážce, kterou je mlácení kladivem do posuvného kvádru v dráze. Se vší silou to něj mrštím a ten se posune až do 1/3. Bouchnu takhle ještě asi 3x a hotovo. Směřuji do finiše, kde na mě čeká poslední překážka.

         Velká stěna, síť, přelezení klád, ručkování po kruzích a dřeváky. Nevím, na co si všichni minulý rok stěžovali, ale ty dřeváky byly úplně v pohodě. Zde už bohužel vidím, že 3. a 4. jsou již v cíli, takže mám smůlu. Nevadí, o to přeci nešlo. Dobíhám do cíle, sám se sebou relativně spokojen. Náramek mám, 5. místo v kategorii též. Co víc si přát. Občerstvím se a jdu zpět na trať hledat Šárku a ostatní, jak si vedou.

 

Závěrem

Pozitiva - 

1) Značení trati perfektní, nedalo se nikde ztratit, přeci jenom to byla ale rovinka a všechny překážky v cíli, ale to je jedno.

2) super atmosféra a lidi, fér play snad také…

3) startovní balíček též pěkný. Triko, medaile, čipy

 

Negativa - 

1) časomíra a nejasnosti kolem ní. Hrůza! Úplný amatérismus. Žádná výsledková listina v cíli, tabule jakbysmet…Nikdo nic neví, nikdo Vám nemůže nic říct. Nechápu!!

2) musím se zastat žen, že neměly žádné zvýhodnění. Jako třeba pytel, některé překážky apod. Neříkám, že to nešlo, šlo, jak jsme viděli pak v cíli. Ale některé překážky na ně mohou být třeba daleko od sebe apod. Zvážil bych to.

3) dodržování pravidel. V pravidlech se psalo, že se nesmí používat rukavice, tejpy apod. Každý druhý závodník to měl!! A co se týče zvonění na zvonek, tak všude to bylo jinak. Prvně se říkalo, že se nesmí zvonit nohou a najednou to je někde dovolené…Divné. Co se týče zdolávání překážek, někde se nohy smí použít, někde ne. Opět dost nejasné. Někteří toho zneužívali.

4) kontrola na překážkách musí být důslednější a přísnější! Často jsem viděl, jak (obzvlášť Poláci) někteří lezli i po konstrukci a dost pochybuji o tom, že to bylo dovolené. Dobrovolník jen zíral a nic neřekl… Zdržování se na překážkách. Zavést třeba limit nebo to více hlídat. Viz mé zdržení a vysedávání na waiveru 2!

5) na ME bych si představoval větší komfort, co se týče občerstvovacích stanic a v cíli také. Občerstvovačka byla jedna a to asi 3km před cílem. A většinou jen voda, v cíli ionťák (pak přidali banány…čtvrtky). Velká bída za takové peníze…

 

Snad jsem na nic nezapomněl. Každopádně zkušenost super, k nezaplacení. Stálo to za to, jsem spokojen. Velký respekt všem Čechům a Slovákům za to, jak to zvládli! Gratulace všem! A teď opět návrat do Čr a příprava na Half Ironmana J.

 

Děkujeme za velkou podporu hlavně sponzorům a fanouškům. Velké díky patří též organizátorům, kteří připravili skvělý závod s nadmírou originálních překážek. Uvidíme se jistě opět znovu.

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg         

 

Náhledy fotografií ze složky ME v OCR - Flevonice

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář