Jdi na obsah Jdi na menu

Predator race - Drill

27. 5. 2017

 

A jedeme dál.

Po pár hodinách po absolvování Brutalu v rámci Master weekendu nás čekal závod Drill. Nejkratší verze ze série Predator race. Nebudu trasu Drillu popisovat celou znovu, neboť většina trasy je stejná z Brutalu, takže to pro Vás bude tentokrát kratší.

         Po dokončení závodu Brutal jsme měli pouze pár hodinek volno, takže plná regenerace nebyla možná. Jediné, co se v tu chvíli dalo dělat, bylo dostatečné protažení a psychická příprava na další zátěž, jenž nás čekala. Obě části jsme svědomitě provedli a než jsme se nadáli, opět jsme stáli v první lajně na startu.

         Na startu jsme se setkali opět s našimi kolegy a všemi šílenci, kteří se též pustili do Master weekendu. Lehce unavení jsme čekali na odstartování závodu. Start byl poněkud neklidný, neboť jsme se všichni viděli v cíli a chtěli jsme to mít rychle za sebou, abychom mohli jít regenerovat a šetřit síly na zítřek. Ale to nešlo, Drill teprve před námi. Po chvilce opět zazněla startovací hymna a závodníci byli vypuštěni.

         Všichni jsme věděli, jaká trasa nás čeká, a tak jsme už od začátku nasadili pořádné tempo. V čele opět Jiřík, tentokrát však já s Ondrou za ním. Běžíme opět stejný kopec nahoru, se stejnými překážkami- šikmou stěnou a šplhem na laně. Dobíháme na vrchol sjezdovky a zde nastává první změna. Na Brutalu trasa vedla ještě kousek výš, tady ovšem končila. Byla zde jen jiná, nová překážka - ostnáč. Ostnáč je dlouhý cca 30m a ostny jsou poměrně vysoko, tudíž i já se mohu pod ostnáčem válet. Rychle se proválím a vylézám z pod ostnáče. Trochu se mi motá hlava, div neupadnu. Chvilku se srovnávám, pak ale opět nasazuji tempo a běžím dál do lesa.

         Odtud je trasa stejná až Rolling Stones, s výjimkou na kruzích, kdy se nelezlo tam a zpět, ale pouze tam. Probíháme tedy velice svižně trasou, kterou výborně známe, přitom překonáváme běžné překážky jako nošení kýble se štěrkem, ručkování, deadlifty a šplh.

         No a jsme tu opět. Už po třetí, během pár hodin - Rolling Stones. Tentokrát jsme si však oba dávali obrovský pozor, abychom se dopočítali, protože jsme věděli, že zde (a v případě Drillu obzvláště) se rozhoduje o pořadí v závodu. Šlapeme to tedy znovu do toho sympatického kopce a přitom počítáme. Vydrápeme se až na vrchol a sdělujeme čísla. Já i Ondra jsme to zvládli, jak se později však dozvíme, Jiřík ne. Nic netušíc o našem pořadí běžíme dál. Běžíme ve čtyřčlenné skupině. Já, Ondra, Marťas a ještě jeden závodník.

         Opět překonáváme stejné překážky, které jsme absolvovali na Brutalu, protože od Rolling Stones je trasa až k velké skluzavce stejná. Zvládneme tedy i ten těžký pytel, kde se však nechávám předběhnout Marťasem, kterému sednul pytel více než mně, a tak se o místo propadám. Ondra stále přede mnou. Odhodíme pytle a běžíme směr velká skluzavka, ještě skrze nějaké to bahno.

         Dobíháme ke skluzavce, kde nás čeká obrovský aplaus od diváků. Nechápeme to. Až když lezeme na nahoru na skluzavku na nás někdo ze zdola řve:,, Makejte, jste první čtyři.“ Cože? První čtyři si říkáme? Okamžitě sedáme na skluzavku a jedeme dolu. Boj o první tři místa začíná. V souboji Ondra, já, nějaký závodník a Marťas. Po skluzavce nás trasa nevede do lesa na slackline, nýbrž skrze rybník rovnou do finálového kopečka.

         Ve vodě zaujímáme postavení první Marťas, druhý neznámý závodník, Ondra a já. Ondra má přede mnou náskok ve vodě cca 50 metrů, což se nezdá moc, ale jakmile jsem do vody vstoupil i já, zjistil jsem, že se nedá ve vodě moc dobře hýbat, a že ta vzdálenost je celkem velká a pro mne na dohnání ho velice složitá. Dělám, co mohu, abych se mu přiblížil, nicméně marně. Vybíhám z vody a hrnu se do posledního kopce, kde na mě čeká ještě sít a nahoře flying totem.

         Dobíhám k Vacíkovu klacíku, ale Ondra už odbíhá. Vím, že 3. místo už mu nevezmu. Kupodivu hned na poprvé skáču na totem a hned se chytám, takže se ještě jednou přitáhnu a zvoním na zvonek. Seskakuju a sprintem běžím z kopce do cílové rovinky na poslední překážku - Road to victory. Vůbec se neobtěžuji zastavovat, a tak do zatáčky běžím vší rychlostí a mířím si to přímo na vlnu. S takovou rychlostí jsem vlnu málem přeběhl laugh .

         Vítězoslavně se přitahuji na vlně a sbíhám po šikmé stěně ze zadní strany do cíle. Celkově tedy na krásném 4. místě. V cíli je pouze Ondra, Marťas a jiný závodník. Po chvilce přibíhá do cíle Jirka a Honza. Ještě než stihnou doběhnout další závodníci, Spartan gym si zabírá 1., 3., 4., 5., a 6. místo a tedy jak jinak než 1. místo za týmy. V tomto umístění nás již teď nemohl nikdo ohrozit, a tak jsme věděli, že další trofej bude naše. Se super pocity jsme se bavili v cíli a dělali fotky. Po chvíli jsme se rozloučili, protože nás čekala ještě jedna povinnost a věc, kterou jsme museli udělat. Museli jsme běžet pro naši mamku a podpořit ji po zbytku její cesty.  Zbylá část je pouze její smiley

 

Bylo to vůbec poprvé, kdy mamka běžela bez nás. Bohužel jsme museli udělat společné rozhodnutí (mamka a my), že spolu nepoběžíme, protože my měli za sebou už dva závody (Drill a Brutal) a ještě zítra nás jeden závod čekal. Chtěli jsme jet oba závody na 100%, takže jsme se domluvili, že s mamkou nepoběžíme, ale na oplátku se zítra musíme umístit v top 10. Bylo nám to celkem líto, ale za to jsme mamce věřili, že to zvládne. Jediné, v čem to mělo nevýhodu, byly překážky, na kterých jsme mamce nemohli asistovat a také že jsme mamce nemohli stanovit běžecké tempo. Mamka běží vždy podle nás a to jí motivuje k lepšímu výsledku. Kdežto když běží sama, běží si tak lážo plážo a nevydá ze sebe maximum.

         Tentokrát nás však velice mile překvapila, když ani ne za hodinu a půl byla u skluzavky a to prý běžela několik handicapů. Rychle sviští na skluzavku a tentokrát bez větších potíží sjíždí dolů. Z vody plave trošku v šoku, ale plave! Když se přibližuje ke břehu, podporujeme jí a sdělujeme čas. Sama v údivu jak na tom je, přidává na tempu. Míjí občerstvovačku a míří do rybníka. My rychle běžíme podél silnice vedle ní, aby až vyleze z vody, abychom byli u ní a mohli společně dokončit alespoň poslední kilometr. Doběhneme spolu s Ondrou k místu, kde mamka akorát vylézala a chytáme se konečně vedení. Trasa, kde to vede trochu do kopce, necháváme mamku trochu se vydechnout a snažíme se jí psychicky připravit na poslední dvě překážky, které přijdou.

         Lezeckou síť zvládá mamka v klidu a šine si to spolu s námi k Vacíkovým klacíkům. Ke klacíkům dobíháme společně a ptáme se dobrovolníka, zda můžeme dopomoci, abychom neporušili pravidla. Je nám odpovězeno, že můžeme, a tak neváháme ani chvilku a děláme mamce stoličku. Mamka si stoupá na mě a přitom se drží Ondry za rameno. Jakmile je vysazená na kůlu, pouštíme jí a sama šplhá směrem ke zvonku. Samozřejmě zazvonila, a tudíž tady žádný handicap mít nebude. Seskakuje dolu a společně si to valíme do cíle. Přibíháme k poslední překážce - k vlně.

         Vlna je sice pro holky dlouhá a vysoká, ale věřili jsme, že ji mamka pokoří, a tak jsme ji první pokus nechali běžet samotnou. Jen tak tak to vyběhla nahoru, ale nestačilo to, aby se chytla a udržela, tudíž sbíhá po vlně dolů. V ten moment mě napadá geniální nápad, který následně pomůže spoustě lidem po mamce. Jakmile se mamka vrátí na rozběhovou dráhu, říkám jí, že jí chytnu za ruku a poběžím s ní a že až budeme nahoře, tak jí vymrštím a Ondra nahoře ji chytne. Zkoušíme tedy tuto strategii a ukáže se, že je velice účinná. Mamka je v tu ránu nahoře a může slavit. Sbíhá do cíle a má velkou radost a my s ní. Dokázala toho hodně. Běžela bez nás, zvládla sama skoro všechny překážky, bojovala po celou dobu závodu psychicky a to všechno se zúročilo 2. místem ve své kategorii a neuvěřitelným 27. místem celkově v kategorii ženy!!!!!! Mami, velká gratulace, jsme OPRAVDU pyšní!!!

 

         Po řádném oslavném ceremoniálu jsme se ještě chvíli zdrželi v cílové zóně a přitom sledovali, jak si vedou ostatní závodníci. Když jsme viděli, jaké děvčata a dámy dobíhají do cíle, bylo nám jasné, že vlnu nemohou zvládnout a při pohledu na jejich 10. neúspěšný pokus jsme museli zasáhnout. Doposud nikdo nepřišel na to, jak dámy dostat nahoru na stěnu. Pokusů bylo hodně, avšak doposud žádný úspěšný. Zkusil jsem tedy aplikovat to, co jsem udělal s naší mamkou. Šel jsem do rozběhové zóny a nabídl dámám, že když mě chytnou za ruku, že s nimi tu stěnu vyběhnu a nahoře předám Ondrovi. Žádná nechtěla jít na handicap a všechny to chtěly dokázat. Tak jsem je jednu po druhé bral a házel Ondrovi nahoru. Udělal jsem to takhle asi 30x a všechny dámy jsem dostal nahoru. Tímto jim moc gratuluju za jejich odhodlání to nevzdat a za úspěšné dokončení závodu. Dámy, máte mou poklonu!

         Po absolutním vyčerpání se jsem si šel už konečně také odpočinout. V rozběhové dráze nikdo už nebyl, a tak jsme mohli v klidu jít se zkulturnit a připravit se na vyhlášení.

         O nějakou chvilku později proběhlo vyhlášení, kde jsme opět brali 1. místo za týmy spolu s týmy, se kterými jsme se potkali na vyhlášení o pár hodin dříve na Brutalu. Potom nám už nic nebránilo jet zpátky do chatičky a zaslouženě si odpočinout na poslední a nejtěžší závod zítřka na Masakr.

To je z dnešního dne zatím vše a uvidíme se zase zítra, teď jdeme odpočívat, ať ten 50kg pytel zítra vůbec zvedneme.

 

Síle a odpočinku zdar!

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Predator race Drill - Monínec 2017

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář