Jdi na obsah Jdi na menu

Predátor race Dril - Winter Weekend

27. 1. 2018

Zdravíme všechny své příznivce,

         sezona OCR začala! A s ní přichází i náš první report. První závod se konal v biatlonovém areálu Eduard v Krušných horách nedaleko Božího Daru, kam se v létě také podíváme. Zázemí už si pamatujeme z minulého roku, tak uvidíme, čím nás letos organizátoři překvapí.

         Jelikož startujeme až v 10:45, můžeme vyjíždět z Prahy až v sobotu ráno. Elitní vlnu tentokrát z jednoho prostého důvodu neběžíme. Jednak proto, že jsme byli organizátory přiřazeni do této vlny, a tudíž chceme být započítáni do Winter Weekendu (při přeřazení prý ztrácíme nárok na MW) , tak také proto, že letos se nechystáme absolvovat ME, kam se musí člověk kvalifikovat z právě oné elitní vlny případně ostatních vln, chce-li Age group.

         Přijíždíme tedy kolem 9h ranní do areálu. Parkování tedy nic moc, ale naštěstí jsme zastavili ještě relativně blízko. Cca 1km od startu. Druhý den to však byla katastrofa. Alespoň to můžeme brát jako menší rozklusání, říkáme si. Přicházíme o pár minut později do areálu, kde už je vše připravené, elita odstartovaná, stánky rozjeté…

         Jdeme tedy prvně okouknout, co se nachází ve festival aréně. Stánky Icebug, Edgar, registrace, masáže apod. Myslím, že pestré zázemí je dostačující. Každý by si měl přijít na své. Za pestrost mají organizátoři plus!

         Před startem jdeme provést naše klasické rituály a jdeme se připravovat na start. Lehké rozklusání, rozcvička a jde se na to. Jdeme hned dopředu, abychom to mohli rozeběhnout a co nejrychleji se dostat do čela. 5 min do startu a my netrpělivě čekáme. Ale už se to blíží…3, 2, 1 - START! Vybíháme…

         Velice brzy se ujímá vedení Martin ze SRTG Rychnov (alespoň myslíme…) a za ním hned peláší Radek a za ním hned já. Po asi minutě se snadno ujímáme vedení v tomto složení a děláme si poměrně slušný náskok oproti soupeřům. Za námi je odstup pár desítek metrů. Definitivně se to zlomí na první překážce, kterou je šikmá stěna. Přeskakujeme jako laňky a běžíme lesíkem dál. Trasa je ještě trochu zmrzlá, tudíž to pěkně klouže a musíme si neustále dávat pozor, kam šlapeme.

         O pár desítek metrů dál, co seběhneme z lesa, nás čeká irská lavice, kde se zase jako trojice scházíme hezky po hromadě. Odtud vede trasa kousek do arény, ale pak se zpět stáčí do lesa. V čele svádí neustálý boj Radek s Martinem a já jsem jim stále v patách. Taková stíhačka v mém podání, i když musím přiznat, že to klukům opravdu běželo a nebylo lehké se jich celou dobu držet. Ale alespoň mě to posouvalo dál a měl jsem motivaci vydržet!

         Po nějaké chvíli, kdy se trmácíme pořád směrem vzhůru do mírného kopce, narážíme na další překážku, Icebug traverse, kde bohužel ztrácíme pár drahocenných vteřin na čekání. Naštěstí jsme přemluvili spoustu závodníků před námi, aby nás pustili, za což jim velice děkujeme! Velice rychle jsme se vyšplhali nahoru a pelášili si to dál.

         Následoval další krásný běh lesem a loukou, kde na nás na konci čekal šplh na tyči, kde jsme opět přemluvili pár závodníků, kteří nás pustili před sebe. Šplh zvládáme opět rychle, jenom já bohužel musím chvíli vydržet, protože byly volné pouze 2 tyče, tudíž se mi kluci na pár metrů vzdalují. Hned jak ale dolezu, nabírám opět tempo a utíkám směrem do festival arény, kde na nás čeká ručkování na kruzích a šikmá stěna.

         Ručkování všichni hravě dáváme, avšak na stěně má Martin potíže, a tak se zde Radkovi naskýtá šance na vedení, čehož také Radek využije a až do konce závodu si svou pozici uhlídá. Mezitím co se tedy Radek ujímá vedení, dokončuji šikmou stěnu i já, ale najednou se dostávám před Radka, protože Radek si asi spletl trasu a i když šel fast line, šel ještě na zadní slow line, kam ho poslal dobrovolník laugh mezitím já dal fast line a pokračoval na zmiji, kde jsme se ale opět s bratrem sešli. Oba zvládáme jak prd a míříme si to do tunelu. Ten proplazíme a vybíháme opět do lesa a do malého kopečku, kde za ním na nás čeká ostnáč a malorážka. K mému údivu Radek zase nastupuje a předbíhá mě a dostává se tak k ostnáči první.

         Ostnáč máme rychle za sebou a stíháme se vydýchat. Máme i spoustu času poté, co musíme čekat, než se nám malorážka uvolní. Bratr měl větší štěstí než já, takže ulehává, dýchá a střílí - má to, sám tomu nemůže uvěřit! Jak Martin Fourcade - čistý střed! Mezitím já zalehávám a střílím rychle jako Eva Puskarčíková a taktéž čistý střed! Na ležce jsem strávil necelé 3 vteřiny, takže myslím, že z biatlonového svazu pan Rybář by na mne byl náležitě pyšný! laugh

         Společně odbíháme od střelby, oba plni skvělých pocitů a euforie a ze samého nadšení stupňujeme tempo. V tu chvíli jsme skutečně nabuzeni a jako bychom chytli druhý dech. V té rychlosti míjíme i občerstvovačku a valíme si to dál, co to jen jde!

         Sbíháme lesíkem dolů, probíháme studeným potokem, opět vybíháme do lesíka a zde pokračujeme po vyšlapané běžkařské trase. O několik minut později dobíháme ke kontejneru, který stojí nedaleko malorážky. Lezeme nahoru a hned poté absolvujeme Flying totems. Bratr zkouší prvně, ale má s tím problémy, tak mu pomohu nahoru. Zazvoní a pak já. Mě toto problémy nečiní, takže ho rovnou posílám dál, ať to valí. O pár vteřinek později mám i já hotovo a běžím za ním a zahajuji stíhací jízdu za bratrem. Má náskok nejméně 50m…

         Vzdalujeme se od totemů a vbíháme opět do lesa, tentokrát už naposledy. Seběhneme menší kopeček a jsme dole pod potokem, který musíme projít nahoru skrze vodu. Vodopád máme za sebou a sbíháme strání už poslední kopeček dolů k nošení kýblů s ledem. Mimochodem ten běh tou strání byl pěkně na prd, kotníky dostaly pěkně zabrat. Co se kýblů týče, s porovnáním s ostatními překážkami toto bylo vskutku lehké, navíc kopec nebyl tak dlouhý ani těžký, takže to bylo docela v pohodě.

         Zbavujeme se kýble a jdeme k tahání pneu. Postavíme si pneu a tlačíme ji do svahu. Oba jsme ji kutáleli, takže za nějakou minutu bylo hotovo. Bratr stále drží velký náskok. Pneumatika hotova a jde se do závěrečného kopce, kde nahoře na nás čeká náramek za odměnu. Sebereme ho a běžíme do cílové rovinky s posledními překážkami.

         Mezitím míjíme multiring s kolíky a kruhy a deadlift - tyto překážky asi budou až zítra na Brutalu… Takže si to rovnou míříme na Weaver, kde bohužel musím opět čekat, jelikož je na něm spousta lidí, zatímco Radek jej zvládne a proleze rychle jako had. Po pár minutách přelézám s čistým štítem a mířím si to na Icebug traverse 2. Chytám lano, přelézám, ale to už je bratr v cíli. 1. místo je holt jeho a celkem i zaslouženě, ale já se i tak nevzdávám. Tak alespoň 2. místo ve vlně. Rozebíhám se na šikmou stěnu, ale zakopávám, takže nic. Radek ale taky prý dal stěnu až na druhý pokus, takže hlavu nevěším. Pokus číslo 2! Opět se rozebíhám, vybíhám, ale nedoskočím na konec stěny. Zkouším 3. pokus, ale už vím, že není síla a nahrnutý sníh před stěnou mi brání v rozeběhu, takže po neúspěšném 3. pokusu jdu poprvé v životě handicap, zklamaný sám sebou… Kdybych tu později nešaškoval ty 2-3min, mohl jsem být celkově 2., ale to jsem nevěděl. Takhle z toho byla zase brambora. Jak minulý rok laugh začínám tento rok stejným umístěním… To mi ovšem radost nebere, jelikož mohu být spokojen za bratra, který fenomenálně urval 1. místo celkově! A z našich umístění se nakonec vyklubalo i 1. místo za týmy, takže za dnešek spokojenost! Uvidíme, jak to půjde zítra smiley ….

 

Jaké jsou Vaše pocity za závod Drill? Napište nám! Jinak chceme hrozně moc poděkovat naší fanouškovské základně, jak na trati, tak v cíli. Jste úžasní a my si Vás všímáme. DĚKUJEME!! Držte nám palce smiley

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Predátor race Dril - Winter Weekend

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jitka - Pozdrav z Děčína

30. 1. 2018 18:42

Kluci ja jsem si Vás taky všimla. Budu vás všude opěvovat jak jste me bravurne dostali nahoru na poslední překážce. Já mela obrovitanananskou radost, že jsem nahoře. To bylo v neděli, v sobotu jsem dělala raka. Je od Vas mile, ze kdyz zavod dokoncite, ze se seberete a jděte po trase tem slabším jedincům pomocí a nebo poradíte jak na to překonat danou překážku. Sranda byla, že AZ v neděli jsem zjistila, že jste dvojcata. Díky díky díky. Jinak tyhle závody nejedu na čas, ale na přeziti bez újmy na zdravi

Ondra a Radek - Re: Pozdrav z Děčína

1. 2. 2018 11:53

Mockrát děkujeme! :) hlavní je si to užít

Jitka -

30. 1. 2018 18:38

Kluci ja jsem si Vás taky všimla