Jdi na obsah Jdi na menu

Predator race Drill

28. 5. 2016

 

 

Tak dnes přinášíme report z první části víkendu Predátor Race Drill.

 

       Jednalo se o stejnou lokalitu, jako bude zítřejší závod Predátor Race Drill, a tou je Monínec. Přesněji řečeno lyžařský areál Monínec, takže zase sjezdovka. Přijeli jsme opět brzy ráno, vybrali registrace, připevnili čipy a šli se na start rozcvičovat. Sice je jednalo pouze o drill, což v uvozovkách mělo být jen 5+ km, ale jak tak známe organizátory Predátoru, tak to bude minimálně 10km. Měl to být lehký závod, ale díky nespání a kvůli blížícím se státnicím bratr měl co dělat, jak po psychické, tak fyzické stránce. V hlavě se mu totiž neustále opakoval Platon, Aristoteles a další velcí filozofové....Neměl to tedy jednoduché a celý závod bojoval.

 

      Startovalo se samozřejmě nahoru do sjezdovky, takže první výběh do kopce a laktáty se začaly projevovat. Proběhli jsme tunelem a hurá na vodorovnou stěnu. Přelezeme, seskočíme a pokračujeme stále vzhůru. V půlce kopce nás čeká ostnáč a plazení se do kopce. Nebylo to tak hrozné - cca 50m. Hned za ostnáčem nás čeká šikmá stěna v převisu. Pro nás hračka. Pro jiné asi peklo, jelikož skákat v kopci do šikmé stěny, není úplně nejlehčí.

 

       Hned po stěně jsme šli dalších x set metrů a nahoře na kopci nás opět čekala stěna - naštěstí vodorovná, cca 7m vysoká. Tu jsme přelezli a k naší radosti nás čekala asi 100 metrová rovinka a po ní asi kilometrový seběh. To už jsme konečně chytili tempo a letěli jsme směrem dolů.

 

      V půlce kopce jsme ale byli zaskočeni. Čekalo nás asi 10 m ručkování po kladinách, kruzích a lanech. Po takovém silovém vypětí hned na začátku jsem měl co dělat a v půlce jsem vzal nohama zem, což je bohužel špatně a byl jsem dobrovolníkem poslán na handicap. Pořád říkám, že pro nás dlouhány to dělají hrozně nízko! Jak mám pak ručkovat, když mám nohy u země...ale o.k. Poslechl jsem a běžel jsem asi 50m dolů z kopce a pak zase vzhůru. Bratr měl to štěstí, že to dal.  No a tady přišla první krize a první příznaky nespaní a vyčerpání se začaly projevovat. Pozvracel jsem se a běželo se dál. Jak tenkrát v Praze na Spartanu, haha. Když trošku přeskočím dobu, tak zítra se ta situace pro změnu vymění. V obou případech to samé. No nic, nejsme přece žádný másla!! Jede se dál. No pain, no gain!

 

      Po této události nás čekal hned 50kg pytel a asi 50m nošení do kopce a z kopce. Libovka. Takovýto když vidíš, jak s tím ostaní zápasí a sotva ten pytel zvednou - k nezaplacení. Pro nás pohoda, takže jsme si ho hodili na rameno a šlo se. Následovala občerstvovačka, částečné zachránění. Pak už to byl zase 300m kopec, pak asi půl kiláku relativní rovinka, kdy už se dalo i trochu běžet, tak jsme toho využili. Mezitím jsme absolvovali překážku typu šplh na laně. Žádný problém.

 

      No a pak to zase přišlo! Nejtěžší překážka tohoto závodu - Rolling Stones. Překážka nepřekážka. Co to vlastně bylo... Byla to skála, nebo kopec, záleží, jak se na to člověk díval. A jakože hodně strmý kopec! Který obsahoval hodně skal a kamenů, takže vydrápat se nahoru byl fakt úděl! Mysleli jsme, že tam umřeme. Tady jsme si slušně zanadávali. Bylo to fakt těžké. Ještě takovýto, když člověk ví, že zítra si to dá znova. Hmmm, not bad. 

 

       Naštěstí jsme to s vypětím sil zvládli. Na kopci nás už čekala pouze laparoskopie, což byla taková srandička už. A opět dlooouhý seběh dolů do rokliny. Cestou jsme ještě museli nosit nějaké ty kýble s pískem, ale to už nebylo tak hrozné, protože to nejhorší už máme za sebou. Naopak to nejlepší nás čeká.

 

     Po asi 15min běhu jsme seběhli až dolů k nádrži, kde bylo to, na co jsme se nejvíce těšili - skluzavka. Byla sice velká, dejme tomu tak 15m, ale neřekl bych, že nic nereálného. Na to, že se to mělo jen sjet a užít si to, tak s tím spousta lidí měla problém. Ale to nebyl náš případ, protože my jsme si to náležitě užili. Sjeli jsme to bez váhání a dokonce když jsme doběhli, byli jsme si to sjet asi ještě dvakrát. Líbilo se nám to. Fotky v galerii - doporučujeme. Styly, jak dopadat do vody, byly různé, ale stály za to.

 

     No a po téhle srandě už se člověk musel blížit logicky k cíli. Ještě předtím ale, než jsme k němu doběhli, nás opět organizátoři ušpinili bahnem, abychom do cíle nedoběhli takhle krásně umytí, ale hezky zablácení, aby to za něco stálo - bahenní koupel před cílem, to chceš. Zablátili jsme se a směřovali opět kousek do kopce. Tam nás ještě překvapil jeden šplh, potom bahně to bylo vydatné, ale žádné větší obtíže nám to nečinilo. Naopak asi o 200m dál nás čekaly kruhy, což jsme mysleli, že potom bahnu bude docela těžké, ale nebylo. Hravě jsme si s tím poradili. No a pak už nás čekal jen 50m seběh dolů k šikmé stěně a to byl náš finiš.

 

 

Shrnutí: Závod měl přes krásných 10km a měl i výborné překážky, ale díky jmenovaným faktorům to byl závod těžší než jindy. Závod nás opět prověřil jak po fyzické stránce, tak i po psychické, ale opět nás utvrdil v tom, že naše odhodlání a bratrské pouto nikdy a nikdo nezlomí.

 

 

Vaše dvojčátka 

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Predator race Drill - Monínec 2016

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář