Jdi na obsah Jdi na menu

Predátor race Winter edition Drill

4. 3. 2017

 

 

Přátelé, kamarádi, fanoušci a další,

 

       rádi bychom Vás informovali, že oficiálně zahajujeme reportovou sezonu pro rok 2017 a to jak jinak než závodem od Predátor race- Winter edition - Drill. Dnes Vás poprvé uvedeme do zimního prostředí, které Predator race ještě nezažil, do biatlonového areálu Eduard v Krušných horách.

 

       Závod se konal v sobotu 4.3, a jelikož se konal ještě na území České republiky, rozhodli jsme se i kvůli práci, kterou jsme v pátek měli, odjet na závod až v sobotu ráno. Později se však ukázalo, že to do jisté míry znamenalo nevýhodu oproti závodníkům, kteří přijeli na místo závodu o den či více dní dříve a trasu si zkoušeli. Druhý den téměř všichni, kdo tak učinili, byli na medailových pozicích, či top 10, ale co, nebudeme si tu stěžovat.

 

        Ráno jsme tedy brzy vstali, dali si naši klasickou snídani alá ovesnou kaši a vyrazili jsme směr biatlonový areál Eduard, kde se závod konal. Cesta byla celkem bez problémů, takže bez nějakých větších potíží jsme se celkem brzy ocitli v místě závodu. Zaparkovali jsme a šli jsme si vyzvednout startovní čísla a čipy.

 

        Po cestě směrem přímo do centra dění nás opět nezklamala predátorská atmosféra, která byla výborná jako vždy, plus krásné slunečné počasí, které tomu dodávalo ještě větší kouzlo. Už při vyzvedávání čísla na nás čekala nečekaná, ale milá novinka. V balíčku nás čekala funkční a velice pěkná, dalo by se říct až biatlonová, čepice. Za tento tah velice chválíme pořadatele Predátor race, neboť nám alespoň na rozdíl od jiných závodů dodává kvalitní a velice užitečné věci. Nuže nasadili jsme si čipy a šli jsme se pomalu rozběhat a očíhnout areál. Samozřejmě cestou jsme potkali mnoho známých a jednoznačně favorizujících jmen jako byli, Michal Rajniak, Tomáš Tvrdík, Petr Vinický a celý Spartan Gym a další. Bylo fajn hned na začátek závodu vědět, jaká elita s námi poběží.

 

       Po lehkém rozběhání a rozmluvě s ostatními závodníky jsme měli zhruba představu, co nás na trase čeká a jak bude trat dlouhá. Predátoři mluvili o cca 6km, nakonec z odměřené vzdálenosti hodinek běžců se trať ukázala být dlouhá necelých 5km, což je asi nejméně, co jsme kdy běželi. Proto jsme věděli, že závod bude téměř sprint, i když je to na sněhu. Náš start elitní 1. vlny byl v 9:00, a tak jsme se pomalu začali řadit do koridoru a snažili se dostat alespoň malinko skrze elitu co nejvíce dopředu. Samozřejmě s tak nabytým kádrem nebylo možné dostat se nijak zvlášť dopředu, protože první pozice zabrali favoriti výše zmiňovaní. Na nás zbyla až cca třetí řada, což bylo pro nás značně nevyhovující. A pak to přišlo. Tréma, nervozita, adrenalin a natěšenost na závod. Začalo odpočítávání a klasický predátorský soundtrack. Bylo odstartováno.

 

      Jelikož jako vždy jsme s bráchou stáli na startu spolu, stejně jsme i vybíhali. Jak jsme ale očekávali, trať se více a více zužovala a lidé před námi se začali řadit za sebe, což znemožnilo jakékoliv předbíhání. První zádrhel a zdržování nastalo při parkouru, kdy se nás na pouhé tři překážky nahrnulo tolik, že se vytvořila kolona, kde i někteří dobří závodníci museli čekat, než se ti závodníci před nimi posunou dále. Toto byl přesně můj případ a tady jsme se poprvé s bráchou na malou chvíli rozdělili. Já měl tu smůlu a musel jsem čekat na závodníky přede mnou, ale brácha se prorval a držel se tak v top 10tce lidí před námi. Hned jak jsem se proskákal skrze dav i já, rychle jsem vyrazil za ním. Jelikož jsme mini kopečky celkem trénovali, do menšího kopečku na začátku trati jsme nabrali náskok před ostatními závodníky, vytvořili si tak malinký odstup od nich. Od té doby jsme běželi celkem rovnocenně vedle sebe až po první překážku, po ostnáč. Zde se opět vytvořila mezi námi mezírka, neboť jsme na ostnáči doběhli pár závodníku před námi, a tak jsme se opět zdržovali v zástupu za nimi. Ondra vylezl z ostnáče dříve, a tak neváhal a běžel ihned na další překážku, která následovala, a to byla šikmá stěna. Jelikož byla stěna totálně zmrzlá, Ondra na ní ztratil cenné minutky, stejně tak jako další dva závodníci, které jsme doběhli. V tu chvíli jsem vyběhl z pod ostnáče i já, a jelikož jsem viděl, jaký problém překážka představuje, neplýtval jsem silami a ihned jsem Ondrovi běžel na pomoc. Ondra vyskočil a já mu udělal stoličku. V mžiku byl nahoře, načež mi hned podal ruku na pomoc. Díky této malé pomoci jsme se dostali přes překážku dříve než ostatní závodníci, a proto jsme se probojovali více do předního čela závodu. Aktuálně jsme byli na cca 11-12. pozici.

 

       Pokračovali jsme směle dál - rovnocenně vedle sebe. Po vyběhnutí opět malého kopečku jsme se dostali k další překážce, a to k nošení klády. Pro nás celkem žádný problém, takže jsme vzali kládu a šli. Trochu nám to připomínalo scénu z filmu Komando, kde Arnie nesl podobnou kládu, nebo spíše strom, haha. Po nošení klády následovaly další překážky jako byl šplh na laně, na tyči a další. No a pak to přišlo. Nejlepší překážka celého závodu. Malorážka.

 

      Nejprve jsme absolvovali další ostnáč a pak teprve došlo na střelbu z malorážky. Nijak zvlášť zadýchaní, uchopili jsme malorážku a začali mířit. Hned první pocit znepokojení, když jsme uchopili pušku, způsobila vzdálenost, na kterou jsme měli střílet. Byla to klasická vzdálenost, prostě jako v biatlonu. Lehli jsme si a začali mířit. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, jak to asi dělá Martin Fourcade, a tak jsem si řekl, že to také vyzkouším. Nadechl jsem se, zamířil, dal si menší chvilku na stabilní zaměření a vystřelil jsem. Asi kilometr vedle :D :D :D. Sám jsem se tomu v duchu zasmál, načež jsem se tedy zvedl a mířil jsem na handicap. Od instruktora, který obsluhoval malorážky, ještě zaznělo: ,, Nebuď smutnej, zatím se snad nikdo netrefil.“ Mířil jsem tedy pod ostnáč, který byl jako handicap za netrefení terče, kde jsme se s bráchou opět potkali. V rychlosti jsem se ho zeptal, jak se mu střílelo, načež odpověděl podobně jako já, takže jsme se s úsměvem vydali dále na trasu.

 

       Potom následovala o něco delší rovinka, kde jsem bráchovi začal utíkat, nicméně vždy jsme byli na dohled. Jelikož trasa nebyla nijak zvlášť dlouhá, nebylo téměř možné udělat si někde nějaký větší náskok. Doběhl jsem tedy s menším náskokem na další překážku, což bylo ručkování po kládě směrem vzhůru a zazvonění na zvonek. Jelikož jsem zde opět doběhl další závodníky, musel jsem si opět počkat ve frontě. Při zhruba minutovém čekání mě doběhl i Ondra, který se zařadil také do zástupu. A opět měl to štěstí a závodník před ním dokončil dříve než závodník přede mnou. Tudíž rychle zdolal danou překážku a tentokrát se dostal on přede mne. Já čekal snad 2 minuty na té překážce, což mi dost drásalo nervy, neboť mě to neustále zdržovalo a vyhazovalo z tempa. Jakmile ten nemotora přede mnou dokončil, rychle jsem překážku zdolal i já a úprkem jsem běžel za Ondrou. Doběhl jsem ho na nošení kýble s vodou, ale stále byl cca 5-10m přede mnou. Jakmile jsme zvládli kýbl, následoval závěrečný a poprvé o něco strmější kopec. Byl to kopec před cílovou rovinkou. Ondra šel cca už jen 5m přede mnou. Ale věděl jsem, že v kopci jej nepředhoním, a tak mi nezbývalo nic jiného, než se ještě tu chvíli držet za ním. Alespoň mi tentokrát udával tempo on.

 

        Další překážka, a to už téměř před cílovou rovinkou, byla disciplína zahrnutá do predátor finále - deadlift. S tím jsme neměli sebemenší problém, i když konstrukce měla něco lehce přes 120kg. Během pár sekund jsme byli oba hotovi. Následovala cílová rovinka s klasickými 3-4 překážkami. Přelézačky, rybí schůdky, traverz stěna a šikmá závěrečná stěna. Na rybích schůdcích jsem konečně Ondru doběhl, nicméně už po třetí v tomto závodě jsem musel čekat, neboť rybí schůdky byly jen troje a všechny samozřejmě obsazené. Tudíž zde se to kompletně zlomilo a Ondru už jsem předběhnout nemohl. Rychle jsme tedy oba zdolali rybí schůdky, stěnu a šiknou stěnu rovněž. Ondra tedy doběhl o pár sekund do cíle dříve a já hned za ním. V cíli jsme zjistili, že jsme doběhli na 14. a 15. místě, což bylo lepší umístění, než jsme si řekli na začátku. Původně jsme chtěli být alespoň do top 20, jelikož jsme věděli, jaká elita s námi běží. Takže jsme byli nadmíru spokojeni. Samozřejmě průběhem dne jsme se ještě posunuli o pár míst, nicméně v top 20 jsme zůstali. Plus jsme získali 5. místo za týmy.

 

      V cíli jsme se po doběhnutí dali do řeči s M. Rajniakem, jak se mu běželo a jak dopadl. Nakonec prý byl druhý, ale nemusel být smutný, jeho tým nakonec vyhrál 1. místo za týmy. První místo tedy obsadil favorit Tomáš Tvrdík a náš konkurent J. Vacík skončil na krásném 5. místě.

 

      Závěrem musíme říct, že přesto, že to byl velice krátký běh, na který nejsme zvyklí, se nám běželo celkem dobře, nicméně se už těšíme na delší tratě. Hrozně dlouho nám trvalo, než jsme se dostali tzv. do varu a než jsme našli tempo. 5km je nám holt málo.

 

Slova na závěr: Gratulujeme všem zúčastněným a děkujeme pořadatelům za výborně promakaný závod a s ostatními se uvidíme. Doufáme že už na dalším závodě.

 

Tak sportu zdar!

 

Vaše dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Predator race Winter edition - Drill

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář