Jdi na obsah Jdi na menu

Predátor RUN - Plzeň 2017

19. 8. 2017

 

Krásný a slunečný den všem sportovcům. Dnes ojediněle Vám přinášíme report z víkendového závodu z Predátor runu v Plzni.

         Hlavní důvodem, proč report vydáváme tak brzy je ten, že nám závod zanechal některé nepěkné vzpomínky v mysli a my se s Vámi o ně musíme podělit. Nemyslíme tím však, že se závod nepovedl, to vůbec ne. Závod byl kapacitně plný, to znamená, že přilákal tu největší skupinu lidí, aby si mohli vyzkoušet první úroveň OCR běhů. Závod se konal, jak jsme již zmínili, v Plzni a byl koncipován pod myšlenkou industriální aneb závod vedený industriální zónou Plzně. Nutno podotknout, že to je již třetí a také poslední predator run tento rok. Při dokončení všech tří závodů v tomto roce, čeká na závodníky navíc v cíli master medaile za všechny tři run závody. Ale zpět na začátek.

         Jako obvykle se vydáváme do Plzně, jak je už naším zvykem, hodinu před naším startem, to znamená příjezd do Plzně okolo 8 hodiny ráno. Hned první problém nastává při parkování, kdy vjíždíme na parkoviště před OC výjezdem, místo vjezdem, neboť závory jsou stále otevřeny a my se domníváme, že predátoři zajistili parkování . Zaparkujeme tedy a vydáváme se pro registrace. Ondra jde vyzvednout registrace a já s Ivet též parkujeme, bohužel stejným způsobem jako mamka s Ondrou. Naštěstí si všímám cedule, kde je napsáno, že se parkoviště platí, a tak rychle vyjíždíme z parkoviště, dokud je závora nahoře. Vjíždíme na parkoviště v zápětí znova, tentokrát vjezdem, abychom si mohli vzít parkovací lístek a abychom se později v klidu dostali ven. Tohle však Ondra s mamkou neudělají a proto ještě na konci závodu budou čachry s parkovacím automatem. Navíc co jsme tak zaslechli, nebyli jsme jediní, komu se toto stalo a kdo si to tak myslel.

         Do arény se mohlo projít obchodním centrem, nebo se to dalo též obejít. My jsme šli skrz OC. Jakmile jsme vyšli ven, opět jsme spatřili festival arénu s kvalitním zázemím, hudbou, stánky a plno závodníků. V tomhle predátoři nikdy nezklamou, zkrátka umí navodit atmosféru a pohodu pro závodníky tak, jak tomu má být. Hned u východu se nachází tabule se startovací listinou a po její pravici je stánek s výdejem startovních setů. Jdeme tedy nejprve sem, kde Ondra odevzdá reverzy a převezme startovací obálky. Tentokrát přichází poměrně vítaná změna a tím je startovní číslo, které je ve formě samolepky, což většina závodníků uvítá, už jen kvůli tomu, že si nemusí dělat díry do trička. Součástí setu (při VIP registraci) je též predátorské tričko.

         Jakmile máme to nejdůležitější, co při závodě potřebujeme, jdeme omrknout arénu a zázemí závodu. V centru dění je jeviště s podiem, kde DJ a komentátor odváděli perfektní práci. Po pravé straně od hlediště byly stánky všeho druhu- od sladkostí po oblečení. Po levé straně na nás vykukovaly překážky, které jsou součástí dnešního závodu, ale také predator challenge, která se koná druhý den. Viděli jsme zde monkey bar, velkou prom-in vlnu, weaver, Vacíkovy klacíky a další. Centrum závodu se nám velice líbilo a navíc tolik lidí na jednom místě tvoří výbornou atmosféru. V ten moment jsme byli jsme velice natěšeni na závod.

         Necelých 20 minut před závodem jsme odevzdali věci mamce a vydali se rozběhat. Při rozběhání potkáváme známé tváře, jako Petra Vinického, Batmana, Kubu Podzimka a další. Je nám jasné, že první vlna bude pěkně našlapaná, ať už po mužském, nebo ženském složení. Po chvilce běhání už slyšíme komentátora svolávat závodníky do koridoru, a tak se vracíme zpět do arény a jdeme přímo na start. Na startu poznáváme další známe tváře, neboť vedle nás v první vlně stojí kluci z predátor týmu, barbaři a svvatáci. Dále pak vidíme naše známé Ríšu s Bronkou a další. Ta nejznámější skupinka z OCR scény se zde sešla, aby poměřila síly. Už teď na nás jdou nervy, zda udržíme tempo těchto chrtů, kteří stojí před námi, za námi a vedle nás. Elita všude, kam se podíváme. O to víc se ale těšíme, až závod odstartuje a my se dozvíme, jak na tom skutečně budeme. A je to tady! Slyšíme predátorskou hymnu a všichni víme, že co nevidět to začne. Není tentokrát žádné odpočítávání, neboť víme, na jakou část znělky vystartovat. A start!

         Všichni vybíháme téměř jako Bolt na 100m a tempo je vražedné. Plíce nestíhají. Úvodní koridor je velice úzký a tak se těžce probíjíme kupředu. Momentálně se oba držíme na cca 15-16 pozici. Přebíháme most a s tempem 3 minuty na 1km vybíháme z arény pryč. Přibíháme k první překážce ke skate rampám, které máme přelézt, nebo přeskočit. Jelikož jsme zde ještě v poměrně velkém chumlu, doslova se zde bijeme a kopeme. Já přeskočím rychleji, ale Ondra svádí nelítostný boj s Ríšou, odkud každý odchází pokopaný.

         Po zdolání překážky a po vymanění se z chumlu závodníků se konečně dostáváme na rovinu a tvoříme si prostor kolem sebe. Stanovujeme si tempo a běžíme, přitom se snažíme probojovat do elitní desítky.

         Než přiběhneme k další překážce- k irské lavici, vidíme, že před námi je pouze 8 běžců a to znamená, že již v elitní 10 jsme. Rychle tedy zdoláváme irskou lavici výmykem a pelášíme za těmi nejlepšími. Je to jako hon na krysu a kočku, jak neuvěřitelně rychlé tempo to je. Navíc na překážkách nedochází k eliminaci závodníků a tak je to skutečně boj, protože za vámi je neustále někdo, kdo vás chce předběhnout.

         Běžíme tedy malinko roztroušení ale stále na dohled za sebou, když v tom přijde první a myslím si, že zcela jednoznačně největší ovlivňující faktor celého závodu. Někdo predátorům předoznačil trasu, a tak se celý první koridor ztratil. Jelikož jsme běželi v první 10, doběhli jsme trasu až nakonec silnice, kde silnice končila a nám všem závodníkům, co jsme zde byli, došlo, že jsme se ztratili. Nikdo z nás ale neváhal a rychle jsme se otočili a běželi po cestě, kterou jsme přiběhli zpátky. Přitom jsme na všechny, kteří běželi za námi, křičeli, že tato cesta je špatná a že tudy cesta nevede. Rázem jsme se ocitli na 60-70 pozici tipuju, protože všichni, co byli za námi, když nás viděli, to otočili a byli tak hned před námi. No KATASTROFA. Nebudeme si stěžovat a plakat, jak nám toto vzalo lepší umístění, ale co však nebudeme skrývat je ten fakt, že nám to dost ubralo na psychice a myslím, že všichni, kteří běhají, nám dají za pravdu, že pokud běžec klesne po psychické stránce, stává se pro něj závod mnohem větší boj. Nejen, že se přeruší jeho běžecké tempo, ale také začne uvažovat, kdyby tohle a kdyby tamto a to je v závodě nejhorší. Samozřejmě jsme se nevzdali a snažili jsme se nakopnout tímto neúspěchem a rychle se vrátit do čela, ale bohužel to nešlo tak lehce. Probíhali jsme po celkem úzké cestě a před námi bylo tolik závodníků, že nejen, že nás nikdo nechtěl pustit, ale také se ani nedalo moc předbíhat, protože všichni běželi po 4-5 členných řadách.

         Dupeme do pedálů, jak to jen jde, ale silně nás demotivuje to, že vidíme, že jsou před námi i neběžci (bez urážky, ale lidé, kteří už z běhu přešli do chůze). Přibíháme na bahnité pole, kde mně ještě ke všemu zradí boty, a já kloužu a bořím se. Horkotěžko zvládnu tento zhruba 300m úsek a přibíháme ke slacklině. I tady je před námi zhruba 10 závodníků a blokují překážku. Dobrovolníci nás posílají na slacklinu a říkají, že jí musíme povinně zkusit. Když vidíme, že si na ní někdo jen stoupne a hned padá, aby neztrácel čas, bohužel se uchylujeme k tomu samému, neboť opravdu více se zdržet nechceme. Rychle tedy padáme do jinak příjemného rybníčku a plaveme na druhý břeh. Vylézáme a pádíme si to dál směrem k industriální zóně Plzně.

         Opět se vracíme na beton, za což jsme rádi, a běžíme podchodem dolu a opět nahoru směrem k první občerstvovačce. Zde se vůbec nezdržujeme a běžíme dlouhou rovinkou dále, při čemž vidíme v dáli dobrovolnice u stanoviště s řetězy. Přemýšlíme, co se tady asi tak bude dělat, ale než stihneme ke stanovišti doběhnout, jsme posláni od překážky doleva, takže nás nejspíše čeká ještě nějaká běžecká pasáž, než se na překážku budeme muset vrátit. Vbíháme na kolejiště a chvíli po něm běžíme. Moc dobře se nám neběží, neboť je zde spousta kamení a dřevěné podklady na koleje nám nevychází na krok. I tak ale celkem rychle dobíháme ke stěně, kterou musíme po síti slézt. Slezeme ji a pokračujeme opět po kolejišti. Na konci kolejiště se míjíme s prvními běžci a nám začíná být podezřelé, jakto, že jsou tolik před námi, když jsme je skoro pořád měli na dohled. Jak tak pokračujeme kolejištěm dále a náš rozestup se zvětšuje, čím dál víc pochybujeme. Na konci kolejiště se trasa stáčí do leva, kde na nás čekají překážky typu, přelez, podlez a prolézt. Jsou to ale originální překážky vypůjčené z nedaleké továrny. Museli jsme prolézt rouru, která naštěstí nebyla tak úzká, jak jsme se obávali, pak podlézt nějaké tvárnice a nakonec vylézt na kontejner, skočit do něj a vylézt ho znovu. Po zdolání kontejneru dostáváme náramek predator runu a opět se vracíme kolejištěm k síti. Cesta vede stejně, odkud jsme přiběhli až k řetězům. Přiběhneme tedy k tomuto stanovišti a musíme udělat 10 kliků s řetězem na zádech. Poměrně lehké a snadné a po několika sekundách odbíháme na poslední kilometry závodu.

         Vracíme se téměř stejnou trasou až k místu, kde jsme běželi po poli s výjimkou, že jsme se na pole nevrátili, ale skočili jsme opět do rybníčku a plavali na druhý břeh, po kterém jsme se vydali na poslední 2km. Následující kilometr vedl po krásné asfaltové silnici až k místu, kde se štosovaly překážky a kde jsme věděli, že aréna je hned za rohem. Cestu nám ještě zkřížila tyč, kterou jsme museli vyšplhat, menší parkourová překážka a icebug travers. Všechny jsme úspěšně zdolali a nyní nás čekala velice originální překážka, a která se nám velice líbila- tahání auta. Auto mělo lano zepředu a zezadu a naším úkolem bylo jej přitáhnout až k sobě. Auto bylo na neutrálu a nám stačil pouhý jeden zátah a měli jsme hotovo. Od auta odbíháme ke klouzačce, kde opět čekáme menší frontu, než se lidi před námi sklouznou a odplavou. No a po sklouznutí se, se konečně dostáváme do cílové rovinky, kde na nás čeká monkey bar, který s Ondrou zvládneme současně a poslední a závěrečná překážka závodu- prom-in vlna.

         Já zkouším jít vlnu hned po monkey baru, ale uspěchal jsem to a běžel středem vlny, která byla více než mokrá a moje silničky na to nebyli připraveny. Vlnu tedy poprvé v životě vybíhám pouze do půlky a sjíždím dolů. Jakmile sjedu až na beton, vidím Ondru, jak vlnu zdolává na poprvé a tím si zajistil místo předemnou. Já se jdu znovu připravit na rozběh a přitom vymyslet, po které straně vlny na to půjdu, abych stejnou chybu neopakoval. Nakonec se rozhodnu běžet po stejné straně jako Ondra, načež se to ukáže jako správná volba a překážku zdolávám.

         Do cíle tak dobíhám s několika lidmi, což mi také na psychice nepřidává. Beru si trpce medaili a rovnou procházím východem. Zde se setkávám s dalšími závodníky a všichni nadáváme na to, co se nám stalo. Jak jsme ale říkali, člověk se na tohle nemůže vymlouvat, protože Ríša a Kuba, kteří byli na prvních dvou pozicích i tak doběhli skvěle a postavili se na stupně vítězů. Gratulace kluci.

         Nechci se v tom moc štourat a raději jdu za ženou, která vybíhá z třetí vlny, a já jsem jí přislíbil, že poběžím s ní.

         Odevzdám tedy medaili mamce a rovnou se stavím znovu do koridoru na další výběh. Po pár minutách je opět spuštěna predátorská hymna a výběh další vlny je tak odstartován. Stejně jako já si Ivet musí dělat prostor mezi ostatními závodníky. K první překážce přibíhá stejně jako my ve velkém houfu lidí. Naštěstí překážky rychle zdolává, takže se dostává trochu dopředu a nechává více lidí za sebou. Jsem až překvapený, jak rychle jí to běží, ale zase si říkám, schválně, jestli jí toto tempo vydrží celý závod. Už teď prozradím, že vydrželo a musím tak smeknout. Víceméně zdolává každičkou část trasy na výbornou a k mému překvapení přibíhá do centra arény v neuvěřitelném čase za necelých 50 minut. Je bohužel škoda, že monkey bar nezvládne a musí na raka, kde ztrácí cenné minuty. Po hendikepu jí však zbývá poslední překážka- prom- in vlna, kterou zvládne hned na poprvé a do cíle tak dobíhá v čase 55 minut a získává tak neuvěřitelně skvělé 9. místo. Krásné, alespoň ona zvládna TOP 10, když ne my.

         Já na trati ještě chvilku zůstávám a opět pomáhám, jako na Monínci, některým závodnicím vyběhnout společně prom in vlnu. Jakmile vytahám všechny závodnice a závodníky, kteří mou pomoc potřebovali, ubírám se směrem sprchy. Ty musíme vyzdvihnout do nebe, neboť doposud na žádném závodě nebyl tak skvělý sprchový servis. Po osprchování se a hození se do gala, se bohužel musíme s arénou a závodníky rozloučit, neboť nás doma čeká neodkladná práce. Prázdninovou OCR sezonu tak alespoň končíme krásným 3. místem v kategorii týmy.

Shrnutí:

  • Predator race přilákal více než 1600 závodníků a naplnil tak 100% kapacitu závodu
  • Trasa byla dlouhá něco okolo 8 km a byla to kompletně rovinka
  • Výborná atmosféra s parádním zázemím závodu
  • Luxusní sprchy
  • Překážky byly očekávané a kromě icebug traversu a monkey baru nic náročného
  • Opakované problémy se značením trasy
  • Některé překážky viz icebug traverse nereálné pro průměrně nadané ženy
  • Originální překážka viz tahání auta
  • Originální zvolení lokace závodu
  • Ideální skluzavka pro začátečníky
  • Originální medaile

 

Tímto reportem uzavíráme prázdninové závodění a nyní se budeme soustředit na vrchol sezony v podobě ME v Andoře a následně MS v Torontu. Držte nám palce.

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Predátor RUN - Plzeň 2017

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář