Jdi na obsah Jdi na menu

Půlmaraton České Budějovice 2017

4. 6. 2017

 

Po delší odmlce od půlmaratonů přinášíme report z Českých Budějovic, kde jsme si právě po delší době zaběhli osobák pro tento rok.

         Závod jsme si registrovali, protože po odběhnutí celé minulé sezony s RunCzech(em) a absolvování téměř všech půlmaratonů jsme věděli, že tady se nám běží nejlépe a že právě tady můžeme zlomit naše prokletí, aneb dostat se pod oněch smolných 1:39:00.

         V sobotu tedy, v den závodu, jsme se vydali směr České Budějovice. Vyráželi jsme z domova o něco dříve, neboť jsme si museli do 16:00 vyzvednout startovní balíček a cesta je dlouhá. Po nějaké té době přijíždíme k ČB a hned se nám vybavuje trasa z minulého roku. K našemu štěstí se později dozvíme, že trasa je totožná s trasou z minulého roku a to je pro nás výhoda. Víme, co nás čeká, kde bude náš silný úsek a kdy naopak slabší. S trochou vzrušení, že budeme mít vlastně šanci zlepšit si čas na stejné trase, nás to nabudilo. Snažíme se tedy po příjezdu zaparkovat někde v centru, co nejblíž expa. S neuvěřitelným štěstím parkujeme dokonce na stejném místě jako minulý rok. Nostalgie... Jsme necelých 5 minut chůze od expa, co víc si přát. Na rozdíl od minulého roku expo nehledáme, ale míříme k němu přímo, ve srovnáním s minulým rokem, kdy jsme 30 minut bloudili po městě, než jsme se k expu dostali.

         Jakmile vcházíme do vchodu budovy, v němž se expo nachází, potkáváme velké davy lidí. Lidé se hrnou tam a zpět a všude je velký šrumec. Výborná atmosféra, všichni nadšení a natěšení na běh, ať už na DM běh, nebo 21km. Prodereme se tedy davy a jdeme si vyzvednout startovní čísla. Naše čísla jsou 143 a 144. Postavíme se do naší řady a čekáme, než se na nás dostane řada. O chvilinku později už stojíme u pultu a dostáváme vybrat, jaké chceme startovní batohy. Tentokrát si RunCzech dal velice záležet, neboť měl obrovský výběr batohů, mám pocit, že snad mezi 6-8 druhy. Nám se nejvíce líbil batoh se skutečnými a pravými barvami symbolizujícími RunCzech, tedy modro-červený. Mamka si vybrala ten, co se nám líbil jako druhý a to černo-žlutý. Po vyzvednutí čísel a startovního balíčku jsme měli vše zařízené a hotové. Nastal čas prostudovat mapu a říci Šárce, kde a v kolik má čekat, aby nás vyfotila. Tentokrát se na studiích mapy musela podílet i mamka, neboť jí dnes čekala štafeta (2x 10km) a vlastně její premiéra na rovné silnici a čistých 11km běhu. Po pečlivém naplánování jsme se odebrali všichni na odpočinek, který jsme si mohli dopřát, protože start nás čekal skoro až za 3 hodiny.

         Blížící se 18. hodinou nás opouští první člen naší posádky- mamka. Štafetáři totiž museli odjíždět na místa předávek autobusem, tudíž měli sraz před expem v 18:00. Loučíme se tedy s mamkou a přejeme jí hodně štěstí. My se zatím jdeme rozhýbávat a rozběhat. Šárka jde s mamkou, a když se vrací, míří s námi přímo na start. Zde uděláme pár fotek, zopakujeme si, co a jak a též se loučíme. Jdeme tedy vstříc tomu krásnému 21km běhu se slunečním žárem v zádech a teplotou okolo 32 stupňů. Řadíme se do našeho koridoru A a vyčkáváme na start. Startér oznamuje 3 minuty do startu, ale než se nadějeme, slyšíme opět Bedřicha Smetanu a závod je tak zahájen.

Start- Výběh z modrého koberce směr zatáčka a delší rovinka. Neděláme už začátečnické chyby a vybíháme v mírném tempu bok po boku. Vodič na 1:30 je za námi. Stanovujeme tempo 4:01 na km.

2km- Začíná se na nás podepisovat to horko a sluníčko. Sliny dochází, pocení je více než velké. Výdej energie se zvětšuje a naše myšlenky směřují ke kolapsu. Naštěstí to organizátoři dobře odhadli a na 2km umístili osvěžovací stanici. Ta nás zachránila a myslím si, že i spousty dalších. Kompletně smočení nabíráme nových sil a pokračujeme v tempu, které jsme si stanovili, stále 4:01 na km. Běží se dlouhá rovinka po asfaltce.

3-5km- Tohoto úseku jsme se nejvíce báli. Je to úsek, kde jsme měli krizi minulý rok, a myslím si, že do menší míry byla dnes s námi také. Minimálně alespoň se mnou. Nohy mi začínají dřevěnět, lýtka otékat a chodila těžknout. Ondra začíná vést a snažím se držet a nepolevit. Byl to hodně dlouhý úsek, na kterém nebyla ani žádná osvěžovací stanice, takže dobrat nové síly nešlo, musel jsem se s tím tedy prát. Ať už znatelně nebo ne, naše tempo díky mně klesá a na 4km nás předbíhá vodič na 1:30. Ondra podporuje a hlásá, že to je pořád dobré a ať to nevzdávám, věděl totiž, kde můžeme ztrátu dohnat.

5-7km- Počínaje pátým kilometrem se vracíme do dějiště startu, kde je plno lidí a fanoušků. Probíháme dlouhou silniční cestou, přičemž na nás všichni okolo křičí, jak jsme úžasní a jak nám to běží. Koho by tohle nenakoplo, že? Jako bychom se znovu nadechli a najednou nohy začaly zase fungovat. Proběhneme dějištěm a já se vracím do běžecké formy a zase to začínám trochu rozebíhat. Snižujeme opět deficit, který jsme nabrali, a šineme si to rovnou k občerstvovací stanici před 8km. Poléváme se vodou od hlavy až k patě, dobíráme sílu iontáky a co je nejlepší, bereme houbičky do ruky. Jako znovuzrození vybíháme vstříc dlouhé asfaltové silnici a směr k 10 km.

8km- Zde míjíme Šárku, která nás fotí v tom nejhorším běžeckém výrazu. Jakmile si jí však všimneme, hodíme pár úsměvů do kamery a pelášíme dál.

9-10km- Konečně dokončujeme tu dlouho rovinku a blížíme se ke stanovišti, kde se předávají štafety a kde samozřejmě čeká mamka. Myslím si, že v celkem ještě dobrém stavu probíháme stanoviště se štafetami a usmíváme se na mamku. V zápalu běhu jí však nestihneme nic říci, a tak se jen mineme. Po pár metrech je další občerstvovací stanice, kde vyměníme naše už uschlé houbičky, rychle se napijeme a cupitáme dál, žádné zastavování!

11-13km- Tady nám trasa směřuje malinko do kopce, ale na to my jsme z OCR běhů zvyklí, a tak tady spousty běžců předbíháme. Tempo nám malinko klesá, ale stále běžíme tak, jak chceme a potřebujeme. Žádné velké výkyvy.

14-17km- Tady nastává náš úsek a speciálně můj. Trasa vede poměrně dlouho z mírného kopečka a z toho se snažíme těžit. Natahuji krok a začínám se konečně ujímat vedení. Naše rychlost dosahuje rychlosti 15km/h. V průběhu také předbíháme lidi, kteří říkají: ,,Hele, to jsou ti bráchové, ti bratřijaksepatří, ty známe‘‘…

18-19km- Blížíme se opět do centra závodu. Na 18,5km potkáváme opět naši fotografku Šárku, takže pózujeme. Jsme si vědomi, že už nám zbývají pouhé 3km do cíle, a že teď do toho budeme muset šlápnout. Bohužel Ondra tady chytá mou předešlou krizi (těžké nohy, nateklá lýtka…) a tak nám nezbývá, než se s tím poprat společně.

20-21km- Běžíme, co nám síly ještě stačí, ale únava si už začíná vybírat svou daň. Na 20km máme čas něco okolo 1:30, tak si říkám, že alespoň do 1:35 to musíme stihnout. Únava však spolu s těžkýma nohama si vybírají svou cenu a kazí nám tak doposud výborně rozeběhnutý závod. Táhnu, co to jde.

Posledních 600m do cíle- Vidíme tu krásnou žlutou tabuli, která nám napovídá, že už tam skoro jsme. Já jako bych teprve vybíhal. Najednou se ve mně probralo tolik síly, že bych uběhl ještě maraton. Škoda ale, že jsem ty síly nemohl předat Ondrovi. Bylo vidět, že dělá, co může, abychom to stihli. Se vší motivací, co jsem měl, jsem tlačil na pilu, abychom na těch posledních 100m nechali všechno. A myslím si, že se to povedlo. Vbíháme opět na modrý koberec a bok po boku protínáme cílovou pásku.

         Po doběhnutí se vyplaví všechny ty strachy, emoce a pocity, které v sobě celou dobu běžec nese. U nás to znamenalo vyřknutí nespokojenosti ohledně času, neboť jsme skutečně chtěli dát lepší čas, ale vesměs jsme i tak s výsledným časem spokojení. Za těchto podmínek (sluníčko, horko, 30 stupňů a ještě minulý týden náročný predátor) to snad být lepší ani nemohlo. Procházíme takhle cílem a diskutujeme spolu, jak se nám běželo, kde to bylo dobré, kde naopak špatné a jaké byly krize. Mezitím dostáváme na krk medaili a jsme posunuti k občerstvovacím stánkům dále v cíli. Bereme si přitom vše možné, od pití přes sušenky až k banánům. Po získání všeho potřebného pro další pokračování vycházíme z koridoru a upíráme naše myšlení na mamku, kde asi je a jak se jí běží.

         Z cíle opět tedy vyrážíme znovu na trať, abychom mamku někde odchytli a pomohli jí do cíle. Jelikož jsme ale dobíhali celkem pozdě, očekávali jsme, že mamka už musí být někde blízko. Poklusávám tedy po trati a přitom povzbuzuji ještě dobíhající běžce. Ondra zůstává u tabule 600m do cíle, neboť se ještě potřebuje protáhnout. Než však já dojdu k ceduli 20km už vidím mamku. Přibíhám tedy k ní a ptám se, jak na tom je a jak se jí běží. Moc mi toho neřekla, tak sem se jí už radši na víc neptal a radši se jí snažím nastavit tempo, ve kterém chci, aby doběhla. Také už s vypětí m všech sil se snaží držet krok, a tak už to neženu a snažím se jen podržet tempo. Přibíháme k tabuli, kde nabíráme ještě Ondru a společně se vrháme na posledních 200m v závodě. Mezitím ještě míjíme Šárku, která nás společně vyfotila, a už vidíme modrý koberec. Snažím se mamku vyhecovat, ať na těch posledních pár metrů zasprintuje, ale už toho asi musela mít také dost. Společně tedy dobíháme do cíle.

Všichni šťastní, že jsme konečně tady, si vzájemně gratulujeme. My tedy výsledný čas a v osobním rekordu pro tento rok 1:35 a mamka ve štafetě dvou žen 2:03hod. Úctyhodný čas.

Po odevzdání čipu už byl čas jen na zábavu a focení, které jsme samozřejmě provedli.

Shrnutí:

1) Jeden z nejlepších 21km běhů, který jsme si všichni 3 užili na výbornou, skvělá organizace, atmosféra a především zvolená trať.

2) To, jak nám fandili a podporovaly nás malé děti, bylo NEUVĚŘITELNÉ. Tu medaili by si zasloužily ony. Tímto jim moc a moc děkujeme za jejich fandění a povzbuzování, byly jste nejlepší!!!

3) Kdyby se příště dopředu vědělo, jaké bude počasí, neuškodilo by posunout start na těch 19:00, které byly mám pocit dříve plánované. Spoustě lidí by to myslím vyhovovalo, a také myslím, že by určitě padaly rekordy. Ale chápeme, všechno člověk dopředu vědět nemůže.

4) Osobák padl!!! Ale mohl být i lepší.

5) Příští rok znovu.

 

Tímto bychom chtěli uzavřít náš report z půlmaratonu v Českých Budějovicích a budeme se na Vás těšit opět za 14 dní na Kilpi Heroes race.

Teď regeneraci a odpočinku zdar!

Vaše Dvojčátka.

logo-nase.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky České Budějovice 2017

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář