Jdi na obsah Jdi na menu

Půlmaraton Praha 2017

1. 4. 2017

 

 

Krásné nedělní ráno přátelé,

 

dnes Vám přinášíme report ze závodu Sportisimo - Pražský půlmaraton. Nutno poznamenat, že se jedná o jeden z nejlépe organizovaných a také nejznámějších závodů po celém světě. Pražský půlmaraton se pyšní zlatým štítkem (gold label) a je vyhlášený jako jeden z nejlepších závodů na celém světě. Tolik zástupců zemí, kolik se jich vždy postaví v Praze na start, nikde jinde na světě není.

 

 

      Již od prvního dne, kdy byla zveřejněna trasa, jsme s bráchou probírali a diskutovali nad taktikou a rozvržením běhu. Jelikož trasa byla totožná s trasou z minulého roku, věděli jsme přesně, kde budeme mít rezervy a kde se naopak nadřeme. Jak se nakonec ukáže, naše obavy a tušení byly na místě. Ale zpět na začátek.

 

        Tak tedy jako každé ráno proběhl náš rituál, k snídani ovesná kaše a doplnění tekutin. Po řádné snídani a připravení kalorických zásob na závod jsme byli připraveni vyrazit směr Rudolfinum, kde závod startoval a kde bylo zázemí pro závodníky. Nasedli jsme tedy do tramvaje, potom přestoupili na metro, a za chvilku jsme stáli v centru dění. Všude hrozná spousta lidí, zkrátka atmosféra taková, jak má být. Kochajíce se okolím jsme pomalu kráčeli přes Mánesův most směrem závodnické zázemí. Přitom jsme klasicky udělali pár fotek a také se vyfotili opět s naší podporou Žandou. Čas nelítostně utíkal a zbývalo pouze 10 minut do zahájení závodu. Takže jsme se svlékli z bund, rozloučili se s našimi podporami, mamkou a Žandou, a šli jsme do našich koridorů. Ondra šel do koridoru C, já do koridoru B a Šárka do koridoru J. No a pak už jsme jen společně s 12,5 tisíci lidmi nervózně očekávali zaznění půlmaratonské hymny - Vltava od Bedřicha Smetany. Hymna zazněla a bylo odstartováno. Keňani v mžiku pryč. Po téměř minutovém schodku jsme protnuli startovní pásku i my s Ondrou a vydali se vstříc naší dlouhé cestě.

 

1-3km- Proběhnutím startovní pásky se pomalu začínáme rozebíhat. Před námi je velká spousta lidí, tudíž je nemožné zrychlovat, či se drát někam dopředu. Běžíme tedy s dalšími nadšenci v pomalejším tempu cca 500m společně. Od Smetanova nábřeží se pozvolna začíná vytvářet prostor pro nahození běžeckého tempa, čehož s Ondrou využíváme a dereme se dopředu. Začínáme poněkud rychlým rozběhem cca 3:50min/km, z čehož oba usoudíme, že je to poněkud přehnaný a zběsilý rozběh, takže se snažíme tempo ustálit a zvolnit alespoň na 4:15min/km. Běžíme zatím krásně vyrovnaně vedle sebe, sil je dost.

 

3-4km- Vracíme se pomalu k Palackému mostu a přichází úsek, kterého se nejvíc bojím. Přichází nekonečně dlouhá asfaltová silnice vedoucí daleko za Smíchovské nádraží.

 

4-6km- Zatím se s tratí důstojně peru, ale začíná přicházet zpomalování 4:30min/km. Ondra ale stále táhne, takže se snažím držet krok.

 

6-8km- Zde nastává už moje černá hodinka a usilovný boj s psychikou, nikoliv s fyzičkou, ta byla dobrá. Boj spočívá v souboji mezi povrchem a mými chodidly. Asfaltová silnice zatím vítězí, nicméně běžím stále, co to jde, neboť vím, že jakmile přeběhnu tuto část trati, mám vyhráno. Dobíháme k občerstvovací stanici, kde doplním síly a běžíme vstříc té lepší části trati. Ondra pořád bez jakékoliv změny úbytku síly. Dnes začíná mít navrch.

 

8-11km- Probíháme zpět směr start závodu k Rudolfinu do zatáčky k Malostranskému náměstí. Zde je další občerstvovací stanice a zde už se vracím do svého běžeckého tempa a černou hodinku nechávám za sebou. Běžecké tempo stále držíme na 4:30min/km.

 

11-14km- Cesta podél břehu Vltavy, má oblíbená část. Nastavujeme rychlejší krok a předbíháme pár skupinek lidí. Tato část nám oběma sedla a nahnali jsme zde ztracené minuty.

 

14-16km- Přibíháme k Libeňskému mostu, kde cesta vede malinko do kopce. Takže tam lehce zpomaluji, ale Ondra ten běží jako Keňan svižně dál. Je vidět, že kopce a kopečky se stávají jeho silnou stránkou. Ubíhá mi o pár metrů, takže na rovince jsem si musel trochu šlápnout, abych jej doběhl. V půlce mostu jsem srovnal naši vzdálenost a běželi jsme opět spolu, tentokrát směr dolů z kopce z Libeňského mostu po Rohanském nábřeží.

 

16-18km- Dloooouhá rovná silnice vedoucí téměř až k cíli byla před námi. Opět jsme se snažili zrychlit krok, neboť na našich hodinkách byl krásný čas něco okolo 1:25hod. Motivující čas nás hnal dále a dále. Běželi jsme po té dlouhé rovince až k další občerstvovací stanici. Dlouho jsme se zde nezdrželi, a tak jsme upalovali dál. Vidina dosažení cíle 1:30 či 1:35hod. pro nás byla povzbuzující.

 

18-20km- Před námi už jen poslední těžká rovina skrz 0,5 km dlouhý tunel. V tunelu byla tma (překvapivě) a to mne trochu rozhodilo. Byl jsem zvyklý bojovat se slunečním žárem a šetřit energii. Ale co, zbývalo posledních 1,5km do cíle, takže žádné výmluvy a běžel jsem, seč mi síly stačily. Konec tunelu se linul do menšího kopce, kde jsem si bráchu nechal zase trochu odběhnout. Musel jsem to opět dohánět na rovince. Posledních 500m do 20km po kostkách a cíl byl na dohled.

 

21km- Vběhli jsme na Čechův most, který byl už pouze 800m od cíle. Ondra hlásal, ať do toho teď dáme vše, co v nás bylo. Takže jsme začali téměř sprintovat a přibližovat se cílové rovince. Už jsme byli na dohled slavného modrého koberce, a tak jsme do posledních metrů dali skutečně vše, co v nás ještě zbylo. Cílovou pásku jsme proběhli skutečně vyšťavení, nicméně na Ondrovi bylo vidět, že měl tentokrát více rezerv on a nebýt toho, že běžel tentokrát se mnou, jistě by si trhl svůj osobní rekord (který si dal i tak - o cca 3min) a věřím, že by dal i těch 1:30hod! Klobouček!!!

 

 

Po doběhnutí jsme si na cca 10 minutek lehli na zem a nechali si odkrvit nohy opřením o zábradlí. Po chvilce odpočinku a rozebrání běhu na zemi jsme se zvedli a šli jsme si pro slíbenou odměnu, medaili. Po obdržení medaile jsme se stále dál posouvali koridorem, kde jsme obdrželi různé předměty jako alobal, banány, sušenky, vody a další. Potom všem jsme prošli celým koridorem až k exitu, kde jsme potom hledali naši mamku, abychom jí předali věci a šli povzbuzovat ostatní běžce a především ještě podpořit a vyzvednout Šárku, která ještě byla na trati. Procházeje tratí a podporováním ostatních běžců jsme došli cca na 19,5km, kde jsme se potkali se Šárkou. Od té doby jsme ji statečně dotáhli (pouze jsme slovně podporovali, běžela statečně sama) do cíle. Poté jsme udělali závěrečnou fotodokumentaci a pomalinku jsme se vydali směr domov.

 

        Závod to byl nádherný a pamatujte si, že nejde o to, za jak dlouho to člověk uběhne, ani o to, jakým stylem běží, důležité je, jak moc si to člověk užije. My všichni jsme si to včera užili na jedničku a ti, kteří váhají, zda to příští rok běžet či ne, rozhodně doporučujeme!! Tento závod je skutečně jedinečný a vzpomínky z něj budete mít navždy. Závěrem bychom chtěli poděkovat pořadatelům za excelentní organizaci a za perfektní zážitek, DĚKUJEME.

 

        No a nakonec, nás čeká náležitá regenerace a večer ještě za kulturou na muzikál Rocky. 

 

Přejeme Vám krásnou slunečnou neděli a uvidíme se na dalším závodě, tentokrát na Urban

challange.

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Půlmaraton Praha 2017

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář