Jdi na obsah Jdi na menu

Sněžka Run 202km

24. 6. 2017

 

Ahoj všichni,

jak už všichni víte, minulý týden jsme zmiňovali, co nás dnes čeká. Ano, přišel čas absolvovat náš nejdelší běh za celou naši běžeckou kariéru - Sněžka run, aneb ze Sněžky do Prahy - Tróji. Trasa měla neuvěřitelných 202km a my jsme se ji pokusili zvládnout POUZE ve 3 členném týmu (3 členných týmů bylo pouze 7 v celém závodě - naše složení bylo Radek, Ondra a Johny). Určitě Vás zajímá, jak to probíhalo, jak se nám běželo a také, jak je vůbec možné, že jsme to zvládli? Tak jdeme na to!

         Jelikož se jednalo o poměrně dosti dlouhý vytrvalostní závod, hlavní prioritou byly pokyny a pravidla, která byla sdělena na úvodní schůzce ještě několik dní před samotným konáním závodu. Schůzka se konala na fakultě FTVS a na schůzku přišlo poměrně dost lidí k našemu překvapení. Zde se říkala pravidla a pokyny pro závod, která se nám zdála poměrně jasná, nicméně jsme stejně měli menší tušení, že se při závodě něco pokazí. Během našeho setkání jsme si tedy vyslechli všechny organizační pokyny a prostudovali všechny mapy. Po setkání jedeme domů a začínáme řešit druhý bod naší výpravy a to jídlo.

         V této oblasti to pro nás bude celkem nové, neboť jsme ještě nikdy nezastavovali během závodu a neměli jsme nikdy čas se občerstvit. Ted je to právě naopak. Po každých 10-12km přichází předávka a v momentu předávky má člen šanci se najíst a minimálně prospat. A proto musíme vymyslet a nakoupit potřebné suroviny, které naše tělo bude schopno rychle zpracovat a strávit. Nakonec jsme se rozhodli pro osvědčené potraviny typu:

 

2x Kola

Jesenky

Přesnídávky

Banány

Meloun

Pomeranče

Endura sušenky

Magnesium

Ovocné pivo

Noky se špenátem a kuřecím masem

Čokoládová buchta alá perník

Hektolitry vody

 

Po absolvovaném nákupu, jak jsme již s předstihem avizovali na FB, nás čekal ještě jeden poslední a ten nejdůležitější bod - týmová porada. Museli jsme si říct, jak chceme běžet, kdo poběží jaké úseky, naplánovat orientační časy předávek a mnoho dalších věcí. Nakonec jsme se domluvili tak, že Ondra si vezme trať s větším zastoupením kopců a vzdáleností, na které je teď machr, já si vezmu úseky s delším rovinatým povrchem, abych mohl zrychlit časy, a Johny si vezme kratší vzdálenosti, aby měl více času na regeneraci a odpočinek. Celkově to tedy vycházelo cca 75km Ondra, 71km já a 57km Johny. Po pečlivém zvážení a prodiskutování všech možných vyskytujících rizik, jako zranění, únava a další jsme zbytek organizačních věcí nechali na druhý den dopoledne a šli se ještě pořádně naposledy vyspat, protože za pár hodin už poběžíme skoro nonstop.

         Druhý den ráno jsme si dali všichni sraz na 10 hodinu ráno, abychom stihli uvařit a dokončit veškeré přípravy. Náš tým se skládal ještě ze dvou velice důležitých členů a to našich řidičů Hanze a Šárky, kteří též byli přítomni a pomáhali, jak se dalo. Po několika hodinovém a úmorném vaření a balení, jsme konečně měli vše připravené. Dali jsme si tedy společně poslední společné jídlo/oběd a vyrazili jsme vstříc našemu osudu.

         Cestou jsme ještě probírali závěrečnou taktiku, ale už jsme to moc nechtěli hrotit a zbytečně se stresovat. Okolo 15:30 jsme všichni dorazili do cíle určení- Pec pod Sněžkou. Ondra zde byl dřív, protože musel vyzvednout startovní balíček a mapy, a také proto, že musel už v 16:30 společně s ostatními vyrážet do místa startu, odkud byl zahájen závod.

         Zde přišlo už první zklamání ze strany pořadatelů, protože při vyzvedávání čísel a map se organizátorům rozbila tiskárna. To znamenalo, že jsme neobdrželi žádné mapy, a to už v tu chvíli pro nás byla komplikace, protože naši řidiči museli vědět, kam nás mají odvést. Se slovy, se kterými nás organizátoři poslali k šípku, jsme už teď odcházeli stresovaní a v nejistotě, jak se nakonec na místa předávek dostaneme. Naštěstí jsme měli chytré a šikovné řidiče, kteří si s tím poradili na jedničku a na všechny předávky nás dostali včas a správně! Díky!

         S trochou nervozity jsme se tedy všichni sešli a vyzvídali jsme, co tedy bude dál a jak to bude probíhat. Poněkud neinformovaní jsme si pouze rozdali startovací čísla mezi sebou a řekli si, co a jak s čipem, který si budeme předávat. Přesto, že jsme na úvodní schůzce pár dní před startem závodu byli, už teď jsme měli v hlavě guláš a byli zmatení z celé organizace závodu a to stále nebylo všechno! Jelikož už nás tlačil čas a museli jsme se rozejít na svá stanoviště, udělali jsme závěrečné fotky, popřáli Ondrovi hodně štěstí na jeho prvním úseku a rozjeli jsme se všichni na svá místa předávek.

         Nejblíže jsme to měli my se Šárkou, cca 10km od startu, a tak jsme dorazili jako první. Hanz s Johnym jeli o 20km dále, kde čekali na mou předávku. Zde jsme zaparkovali a šli jsme se porozhlédnout okolo. Marně jsme hledali, kudy máme běžet, neboť značení téměř nebylo vidět (viz důkaz- přidej fotku přímo sem, ne do fotek).

 

Zapínáme tedy telefon a koukáme na Google Earth, abychom se trochu zorientovali. Po zkontrolování mapy na Googlu jsem se vydal se Šárkou okouknout kopeček, který mě hned na začátku čekal. Oproti OCR běhům nic moc, takže jsem si věřil v jeho rychlém zdolání. Po zkontrolování mapy a trasy jsme pohlédli na hodinky a podle mého předpokládaného času, který jsem Ondrovi určil, by u mne měl být už za 20 minut. Jdu se tedy připravit, připravit botky, protáhnout se, sbalit si potřebné věci do batohu, zapnout písničky a rozběhat se. Než však stihnu vše udělat, slyším, jak někteří závodnici sbíhají dolů a volají na nás nahoře, že závodníci přibíhají spodem a ne horem, jak jsme se všichni domnívali. Opět obrovská chyba organizátorů, kteří tuto věc opět nezvládli. A co bylo horší, Ondra už tam na mne skutečně čekal. Bez velkých prostojů rychle beru čip a peláším, protože na Ondrovi obličeji vidím, jak je naštvaný, že nejsem na předávce, ale jak jsem to měl vědět, když nám bylo sděleno, že budou přibíhat jinudy? Oba lehce rozhořčení však toto házíme za hlavu a pokračujeme dále v závodě, já vybíhám, Ondru čeká první menší odpočinek. Po mém vyběhnutí také zjišťujeme, že na místo této předávky ani nedorazili páni zapisovatelé. Velká ostuda už na začátku. Špatné až katastrofální značení trasy a ještě nedoražení zapisovatelů na úsek, říkali jsme si, co nás ještě čeká?.... V cíli nám je ještě řečeno, že ti, co měli na tomto stanovišti být a zapisovat a dělat kontrolu, že zabloudili? No hergot, co to je? My jako závodníci zaplatíme nemalé peníze a máme za to tuhle organizaci? No nic zpátky k závodu. Já tedy vyrazil a Ondra doběhl, přičemž nám popíše start závodu a jeho pocity z jeho první etapy.

O: 1-10km- V 16:35 cca jsem odvezen směrem Obří Důl pod Sněžku. Zde se chvíli rozcvičuji a zbývá několik minut do startu. Pořídím jedno selfie a jde se na start. Nikdo se do čela moc nehrne, neboť byly zvěsti, že značení nic moc, takže nikdo nechce běžet vpředu, aby nezabloudil. No hezký začátek… Toto neberu ale v potaz a jdu dopředu. Vedle mne si stoupá jeden mariňák a jeden zástupce z Mattoni free runu. Už se to blíží - 3, 2, 1 a start. Žádné symbolické vystřelení z pistole nebo tak, prostě a jednoduše - běžte. No tak jsme běželi. První 2 km vedou z kopce. Držím se v tempu 3:30 na km s mariňákem na prvních dvou pozicích. Po pomezí 3km přichází prudký kopec, kde nás dohání již zmíněný 3. člen (Štěpán - vzpomínám -li si dobře). Tam trošku ztrácím, protože na rozpáleném asfaltu se mi taví podrážky bot. Nic příjemného. Zde v kopci mě předchází 2 další členové. Naštěstí po kopečku přichází menší rovinka a následný dlouhý seběh, kde držím už opět zase tempo 3:40 na km a dobíhám 3. kolegu z Mattoni, se kterým držím krok až do konce našeho úseku. V dlouhém seběhu si stihneme ještě hezky pokecat ohledně Army Runu apod. Pěkné J Zhodnocení vypadá tedy takto - dobíhám na 3. místě s kolegou z Mattoni. Sice doběhnu na 3. místě, ale minimálně 2 min hledám bratra kvůli předávce. Od ostatních se dozvídám, že je asi nahoře na parkovišti, takže popobíhám ještě tam, kde ho skutečně nacházím a předávám kolík. S cca 2 - 3min. zpožděním vyráží dále. Já jdu odpočívat a chystat se na další převoz. Mezitím jsem stihl totálně promočit celé tričko a vypadám jako bych právě vylezl z bazénu. Krušný začátek. Zatím ale stále v pohodě. Jede se dál!  

R: 10-20km- Teď je řada na mně. Hned při výběhu ve svých VJ Sportkách si to šinu kopcem ve slušném tempu na vrchol (tempo 3:35 na km.). Díky Ondrovi také běžím na 4. pozici, kterou bych rád udržel, ne-li zlepšil, a na které bych chtěl předávat Johnymu. Z OCR závodů už mám něco naběháno, a proto mi to celkem do kopce běží a díky tomu se dotahuju na borce přede mnou. Ten však běží také svůj první úsek, a tak není lehké ho doběhnout. Jen co doběhnu až úplně nahoru, kontakt s běžcem přede mnou ztrácím, neboť následuje dlouhá rovinka, na které se běžec též rychle rozebíhá. Natahuji krok a snažím se opět dostat do kontaktu. Přichází druhá část mé běžecké tratě a to seběh dolů z kopce. Tady díky svému dlouhému kroku dotahuji ztrátu a jsem necelých 100m od běžce, přitom vbíháme na hlavní silnici. Tady si začínám z paměti vybavovat, kde asi tak orientačně jsem a hádám, že jsem max. 3km před předávkou. Běžecká část po tvrdé silnici mi moc nevyhovuje, načež začínám pociťovat začínající dehydrataci (celotělovou). I přesto, že jsem měl camelbag , stejně jsem se v horkém počasí cítil už na zhroucení. Pomalu přepínám do modu autopilota, skláním hlavu a běžím a běžím a běžím. Přitom bedlivě sleduji na každé křižovatce značení, které samozřejmě nikde nebylo, a tak jsem se poprvé ztratil. Ani nebudu říkat, jak jsem se v tu chvíli cítil a jak moc jsem na sebe a na organizátory byl naštvaný. V závodě totiž platí pravidlo, že pokud není na křižovatce značka k odbočení, musí se pokračovat po hlavní. A to přesně jsem dělal a zavedlo mne to o několik kilometrů dále od předávky. Doběhl jsem skoro do místa, odkud jsem vybíhal, takže ani nebudu říkat, jak daleko to bylo. Zde mě zastavily dvě ženy, které hledaly místo předávky stejně jako já. Ony akorát jely na předávku, kde měly přebírat, kdežto já předávat. Společnými silami jsme s pomocí map a telefonů dali dohromady místo, kde se mělo předávat. Trochu zatrpkle se tedy obracím a spíše už volným výklusem mířím zpět. Po cca 2km potkávám další dva běžce, kteří mi běží naproti. Hned je tedy zastavuji a sděluji jim, že už teď jsou na špatné trase. Také překvapení sundávají sluchátka a s velkým rozhořčením si začínají stěžovat jako já před chvilkou. Opět koukneme na telefony a zjišťujeme správnou trasu. Já už psychicky úplně vyčerpán stagnuju a veškeré snahy najít správnou trasu předávám do rukou těmto dvěma běžcům. V hlavě mi přitom běží myšlenka, jak jsem celému týmu zkazil běh a umístění. Potom, co se společně vydáme na cestu a skutečně nacházíme správnou trasu, zhruba po 15 minutách přibíháme na správné místo, kde se štosují lidé a kde je ta dlouho vysněná a žádaná předávka. Přibíhám už na prvním úseku psychicky na dně a předávám čip Johnymu. V rychlosti mu sděluji, co se stalo a ať si dává pozor na značení, jinak si zaběhne jako já. Johny odbíhá a já vše říkám Hanzovi, který je překvapený, kde jsem tak dlouho. Přichází přejezd na další stanoviště, kde budu čekat na Ondru a na jeho předání.

J: 20-30km- Musím říct, že jsem se na tento dvoudenní závod na jednu stranu těšil, ale na druhou stranu jsem měl hrozný strach, že to klukům zkazím. Nicméně jsem do toho nakonec šel, jelikož jejich podpora a odhodlaní je něco neskutečného. Cesta do Krkonoš utekla až moc rychle a už jsem se měl převlékat a připravovat se na běh. Měl jsem hrozný strach, nervy a od rána ve stresu. Na mé první předávce jsem hodně dlouho čekal na Radka ale to proto, protože zabloudil, mě to nevyvedlo z míry a už jsem běžel, naštěstí jsem se chytl jedné běžkyně a celý úsek jsme běželi spolu. Běželo se celkem na pohodu celý úsek, hlavně ta slečna byla dobrá motivace, takže celý úsek byl bez problémů a na konci byl prudký kopec, ale i ten jsem zvládl.

O: 30-40km- Můj druhý úsek. Dostávám předávku od Johnyho, který vypadá už dosti zničeně, ale věřím, že to zvládne! Dostávám štafetu a peláším si to do mírného kopce. Už byla znát zpoždění, která jsme nabrali, ale nevadí. V prvních 200m metrech předbíhám 1 závodnici. Po půlkilometru předbíhám další 3. Ted už je to převážně kopeček dolů. Tempo kolem 4min na km. Docela dobrý. Po 2,5km sbíhám do městečka, kde na mě čeká asi 2,5km stoupání vzhůru. Volím rychlou chůzi a drápu na nahoru. Po cestě stihnu předejít ještě další 2 členy závodu. Po ukrutném stoupáním se přechází do mírné rovinky a pak seběhu. To už je jiné kafe a nastavuji opět rychlejší tempo. Cca 2km před cílem probíhám ještě kolem dalších 2 členů, které pozdravím a běžím dále. To už je převážně rovinka nebo mírný kopeček dolů. Už se blížím, vidím první předávku, bohužel Radek čeká o něco dále. Opět musím toto stanoviště přeběhnout a asi po dalších 100m vidím naše auto, kde vidím Hanze, ale bratra opět nikde. Hanz mě zastaví a bratr vyleze z auta s udivením, že takhle brzy mě nečekal. Řeknu nekecej a běž, a tak vyráží. Zastavuji čas a nestíhám se divit, tempo ještě o něco rychlejší než předtím. Zatím se vedu dobře, prvních 12km jsem dal do hodiny a dalších 10 též. Jen tak dále.

R: 40-50km- V přejezdu se snažím psychicky zotavit. Je to ale těžké, obzvláště když vidím , jak energicky a svěží přibíhá Ondra na předávku. Očividně mu tento úsek sedl. Přebírám tedy čip a pomalu se rozebíhám. Tady nastal druhý problém, tentokrát naštěstí můj vlastní, který se ale dal přežít. V IPodu jsem si omylem nastavil opakování jedné písničky pořád dokola a vzhledem k tomu, že mám na IPodu rozbité tlačítko obrazovky, nešlo to už pak přepnout. Takže celý tento úsek jsem běžel na jednu písničku. Kdyby ji chtěl někdo přezpívat, umím ji už nazpaměť :-D Můj úsek byl z počátku sympatický, protože vedl první 2km z kopce, co přišlo pak se ale koneckonců dalo očekávat, opět výběh kopcem nahoru. Jakmile seběhnu z kopce dolů do údolí, musím přeběhnout krásnou přehradu. Toto si skutečně užívám a přitom pózuju fotografovi do objektivu. Přebíhám přehradu a mířím vstříc prvním kopečkům. Téměř všechny stále běžím, až na poslední. Jakmile překonám i ten poslední kopeček, následuje dlouhá rovinka, na které je na konci místo předávky. Na rovince tedy natahuji krok a zrychluji do cíle. Tady předávám opět Johnymu a povzbuzuji ho na jeho další úsek. Johny vybíhá a já se jdu občerstvit melounem a dalším ovocem. To mě postaví na nohy a celkem se i na další úsek začínám těšit. Šárka mě naloží a jedeme na další místo předávky.

J: 40-50km- Ve druhém úseku jsem měl o pár km méně, a tak to rychle uteklo, to už jsem běžel sám, ale stále žádný problém, šetřil jsem síly a na čas předal štafetu dál. Délka odpočinku mezi běhy nebyla moc dlouhá, ale musel jsem to zvládnout.

O: 50-60km- 3. úsek vybíhám od kravína - konečně! Nedalo se tu dýchat a zde nastal další problém. Prvně jsme čekali na předávku asi 1km mimo… Až po telefonátu jsme se  tam museli přesunout. Hlavně že jsme to našli! Přebírám opět od Johnyho, který přibíhá s řevem - Ondrooo, což znělo, jako kdyby mě chtěl zabít. Beru tedy kolík a rychle běžím dál, kdyby přeci jenom po mně něco chtěl :-D. Vybíhám od kravína a už je poměrně tma, takže čelovka a vesta je základ. Zapnuté červené světýlko též. Co se tohoto úseku týče, tak ten mi sedl jako jeden ze dvou nejvíce. Jelikož se běželo v noci, nebylo vidět to, co máme ještě před sebou. Nevýhodou bylo značení. Šipky na zemi téměř neviditelné a svítící tyčinka umístěné třeba 150m za křižovatkou…nechápu… Naštěstí jsem se neztratil a celou dobu běžel hezky vyrovnaně, jelikož to bylo skoré celé po rovince, až na nějaké kratší úseky. Ale jak byla noc, tak jsem vše s přehledem vyběhl a ani se nezastavil. Tento úsek byl paráda! Předám v klidu bratrovi dál a jdu se občerstvit, už na mě začal padat hlad a velká potřeba… Která taky nebyla nijak řešena! Musel jsem to řešit položením kabelu za plotem uprostřed města v půl 2 ráno, což jsem později zjistil, že není živý plot, ale že to jsou stromky u fotbalového hřiště. Tímto se omlouvám za malé překvapení, které jsem tam nechal :D :D….

R: 60-70km- Po krásném osvěžení ovocem a zapadnutí sluníčka jsem začal pociťovat, že se blýská na lepší časy. Teploty opadly a únava zatím nebyla moc znát. Mezitím, než přiběhl Ondra, jsem stihl dát do pořádku svůj iPod, abych nemusel poslouchat dokola jen jednu písničku. Byl jsem tedy po všech stránkách připraven, přitom jsem už na sobě měl reflexní vestu a čelovku. Tma padla velmi rychle. Bez čelovky bych nebyl schopen vidět už nic. Odskočím si mezitím na záchod a hned jak z něj vyjdu, Ondra akorát přibíhá. Popobíhám tedy k němu a bez zdržování přebírám čip a běžím dál. Za mě musím říct, že tohle byl nejlepší běžecký úsek. Kompletní rovina. Naprostá paráda a přesně to jsem potřeboval. Musel jsem se srovnat jak psychicky, tak fyzicky. Všechno mi v tomto úseku klaplo. Běžel jsem vyrovnaně, rychle a přitom jsem se stihl mentálně vyrovnat. V celém tomto úseku jsem vlastně běžel na autopilota. Nastavil jsem si tempo a podle něj jsem běžel od začátku až do cíle. S tím jsem byl velice spokojen. Během běhu se mi podařilo ještě prožít dva mikro spánky, kdy jsem zjistil, že člověk je schopen běžet na pokraji zhroucení, ale se silnou psychikou je stále schopen se držet na nohou. Jednou jsem běžel a úplně jsem si byl vědom toho, že jsem svalově povolil a cítil jsem, jak jdu k zemi. Naštěstí jsem škrtnul prsty o zem dříve než mé tělo, a tak jsem tuto nepříjemnou zkušenost ustál. Nutno poznamenat, že tato situace nebyla z vyčerpání ale spíše z nespavosti, protože to bylo okolo 2 hodiny ráno. Poté už prakticky bez problémů a v tempu dobíhám na místo předání čipu, kde na mě čekal Johny. Předávám Johnymu čip a vestu a po dlouhé době jdu zkusit něco jako usnout.

J: 70-80km- A je to třetí úsek, kdy už se setmělo a běžel jsem v noci. Do té doby jsem neměl problém s cestou kudy běžet, ale ve tmě jsem stále dával pozor jestli běžím dobře, ale často byl problém s orientací, a proto jsem už také běžel pomaleji, jelikož jsem koukal do mapy, protože cesta byla opravdu špatně značená a nebylo jasné, kudy se má běžet. Nicméně i třetí úsek jsem zvládl na mé síly celkem dobře. V této pauze nastal problém, nohy už mě neskutečně bolely a já nevěřil už tomu, že uběhnu další úsek. Ale podpora řidičů a hlavně kluků byla neskutečná a nemohl jsem je v tom přeci nechat.

O: 80-90km- Můj 4. úsek - kupodivu nejrychlejší co se týče času, nechápu, jak se mi to povedlo, ale slušný výkon. Tento úsek byl z mých zase nejkratších, takže možná proto. Byla to skoro jenom rovinka nebo spíš kopeček dolů. Běželo se mi velmi lehce a hezky.

R: 90-100km- Po 40 minutovém spánku na silnici jsem rozlámaný od hlavy až k patě. Marně se snažím dostat opět do formy, ale už teď je mi jasné, že forma a tempo půjde níž a níž. Udělám vše, co je v mých silách, abych se vzchopil, a připravuji se na další svůj výběh. Vidím, že už i Ondra přibíhá poněkud unaven, a tak už start z předávky nehrotím a běžím volněji. Přeci jen, mám před sebou ještě něco přes 40km. Hned při výběhu mě předbíhá několik závodníků, (týmy se 7mi členy) což mě poněkud deprimuje. Já běžím ze všech sil, které mi zbyly, a vedle mě, nebo spíše přede mnou, běží tito nadupanci. Nenechám se však strhnout jejich během a běžím podle sebe až do další předávky. Únava se začíná projevovat.

J: 100-110km- Ve čtvrtém úseku jsem už cítil, že je toho moc a cíl v nedohlednu, bolelo to, ale i s východem slunce jsem doběhl a předal štafetu dá. Takhle mě nohy nikdy nebolely, všechno mě bolelo a na pátý úsek jsem nevěřil, že bych mohl nastoupit, ale nastoupil a tam přišla ta největší krize a většinu trati jsem šel, pak chvíli běžel, slzy mi tekly po obličeji, ale musel jsem ten úsek dokončit. Po telefonu jsme se dohodli, že si kluci rozeberou můj poslední úsek, bylo mi to strašně líto, že jsem je zklamal, ale opravdu jsem do toho dal úplně všechno!!

O: 110-120km- Na 5. úseku jsem se konečně prospal na 20min, jelikož Johny už je na pokraji sil a jeho úsek se mu značně časově prodlužuje. Vidím jeho zmožený výraz, beru kolík a pokračuji dále. Už se na mně také začínají objevovat problémy, ale naštěstí né až tak moc běžecké. Běží se mi stále dobře, jen už mám sedřené půlky a stehna, což je dosti nepříjemné. Během odpočinku se mi to stihlo proměnit ve strup, takže během jsem ho musel opět rozedřít, aby se mi běželo dobře. Vybíhám někdy kolem 4:30h., takže je docela zima, jelikož jsem se dlouho nehýbal. Převlékám se tedy do dlouhého rukávu a nechávám si i mikinu, i když po 500m zjistím, že ta nebyla nutná, protože pak se to ve mně zase začalo vařit a šlo to nahoru. Tento úsek je teprve rovina a ač si myslím, že běžím jako slimák, čas nakonec také ujde. Nakonec dobíhám zase v překvapení bratra, který zase nebyl ready a opět jsem musel na něj čekat…

R: 120-130km- Pátý úsek, nejspíše kritický. Nohy už se začínají ozývat, tělo začíná být unavené. Celý běh je v modu autopilota a běžím start->cíl. Hlavní problém v této fázi běhu představují plíce a průdušky. Plíce se okysličují rychleji a dýchací systém se zpomaluje, chvíli mi trvá, než se skutečně rozeběhnu a rozdýchám. Je to, jako bych byl ryba na suchu a lapal po dechu. Krizičku ale překonám a stejně jako předtím běžím vstříc další a další předávce. Nic mě nezastaví si říkám a opakuji stále dokola. Dobíhám opět jako několikrát předtím na místo předávky, kde se dozvídám, že Johny se nám zranil, a že není možné, aby poslední úsek zvládl. Nastává tedy chvíle, kdy si s Ondrou rozdělujeme Johnyho úsek. Já, jelikož vím, že mě čeká finiš, se snažím prosadit, že poběžím jen max. 4km, aby mi zbyly síly na finiš a Ondra těch 6km zbylých. Nakonec se takto domluvíme, a tak naše finální úseky měří můj 12,5km a Ondrův 17,5km. Přejíždím tedy na poslední zastávku a nervózně čekám na kluky. Mezitím si stihnu opět na malinko zdřímnout a dojít si na záchod.

J: 140-150km- necelých 2,5km zaběhl bratr a zbylých 8km já. V pátem úseku jsem si sáhl na dno, dokončil poloběhem a skoro se rozbrečel. Byl to zážitek, na který nezapomenu. Kluci mají můj obdiv, že dali tolik kilometrů a já jsem i na sebe hrdej, že jsem uběhl 46km!! Nicméně velké zklamání v cíli, že organizátoři ani nepočkali na poslední běžce a vše už sbalili, takže ani nemáme cílovou fotku. Ještě jednou děkuju, na tento víkend nikdy nezapomenu!!!

 

O: 150-160km- Předposlední úsek, říkám si…Bohužel Johnyho část už je pak na mně, nevadí, to dáme, jsme tým! Bez remcání bereme jeho úsek jako další výzvu! Mezitím se vydávám vstříc svému předposlednímu běhu. Vybíhám z pole, kde jsem si stihl dát svých druhých 20min, jelikož Johny měl dost a většinu trati šel, mohl jsem si více odpočinout. To bylo relativně dobré, horší už to bylo s jídlem, zásoby se začínaly pomalu tenčit, žaludek na vodě. Hodil jsem do sebe ještě něco lehkého a šlo se na to. Po poli se mi běží relativně dobře, než vbíhám do městečka na asfalt a následně probíhám opět ven na vesnickou polní cestu, která je samý kámen. Na tuhle část jsem si měl vzít určitě VJ Sportky - moje chyba! A je to zakončené tím, že zbytek cesty vede podél řeky, kde navíc fouká silný protivítr a je to taková indiánská stezka. Nakonec dobíhám to nedalekého městečka, kde předávám předposlední štafetu, příště už naposledy….

R: 160-173km- Můj předposlední úsek, za to nejdelší. Sbírám sílu všude, kde to jde. Fyzicky se tak unavený ani necítím, spíše psychika funguje na 200%. Navíc se snažím připravit na to, že mě nečeká pouze 11km ale ještě další 2,5km navíc. Vždycky jsem si po 10km mohl odpočinout, ale teď budu muset běžet ještě dál. Říkám si ale, že to nemůže být tak hrozné, a tak netrpělivě čekám na čip. Ondra přibíhá, předává mi čip a já vyrážím své druhé noční můře v tomto závodě vstříc. Prvních 5km se mi běží celkem dobře na to, že mám za sebou už přes 50km. Běžím silnicí v lese a přibíhám na hlavní poblíž Brandýsa mimo jiné mně velice známému městu. A tady to opět přijde. Zničené značení, ne-li žádné značení. Opět se tedy ztrácím a běžci, které jsem mezitím předběhl, se dostávají přede mne + dalších pár běžců. Je to už podruhé, co se v závodě ztrácím a opět jen já. Ondra ani Johny žádný problém neměli. V cíli mi je řečeno, že jediná místa, kde se lidé ztráceli, byly tyto dva moje úseky. Jelikož to bylo už podruhé v tak dlouhém závodě, jako je tenhle, absolutně mě to už psychicky odrovnalo, a tak jakmile dobíhám na 10km na místo předání pokračuji dále už jen chůzí. Psychicky na dně. Chůzí tedy poslední 3km jdu a trvá mi to šíleně dlouho. V camelbagu mi zvoní telefon. Nechci nikoho už nervovat, takže sundávám batoh a zvedám telefon. Volá Šárka a ptá se mě, jak jsem na tom a jestli se něco nestalo, že mi to tak dlouho trvá. Odvětím, že jsem se zase ztratil a že jsem psychicky na dně a ať Ondra přijde o kilometr blíž, že tam snad ani nedojdu. Po položeném telefonátu se snažím rozeběhnout, ale silný protivítr u řeky je pro mne v tu chvíli tak silný, že to rychle vzdávám a pokračuji svižnějším krokem. Dojdu k mostu, kde na mě už naštěstí čeká Ondra s Šárkou. Jako bych viděl boha. Pro mne spása. Jsem nesmírně rád, že je konečně vidím a že si mohu konečně odpočinout. Ondra mě povzbuzuje a přejímá štafetový čip a poklusem běží dál. Já nasedám k Šárce a poroučím si to k nejbližší sámošce, nebo benzínce, neboť potřebuji něčím nakopnout. První vidíme benzínku, takže hned zastavujeme a já si objednávám pivo s calipem. Pivo do sebe háži na ex a nanuk jakbysmet. Ty cukry jako by mě probudily, ale pěkně mi to zase zamávalo se žaludkem. Na další a už poslední štafetu tak jdu s nejistotou, jak to zvládnu.

O: 173-190km- A poslední úsek přede mnou!! 10km svých plus necelých 8km Johnyho. Moc pěkné vyhlídky na finish. Prvních 10 km dobrý, to jsem ještě zvládl běžet. Bohužel další 8km, kterých už šlo jen do kopce, tak na ty jsem už síly neměl a musel jsem to pouze dojít. Proto tak hrozný čas…S posledním vypětím sil předávám bratrovi a mám to za sebou! Přes nastoupaných 1000m a naklesaných přes 1500m! Hurá.

R: 190-202km- Na poslední předávku od Ondry čekám poněkud déle, než jsem čekal. Dlouhý a ještě ke všemu kopcovitý úsek si též na něm vybral svou daň. Po několika minutách ho však vidím na obzoru a jásám. Ondra už zničeně kráčí směrem ke mně. Já jej zpětně opět podporuju a říkám, jak je dobrej, že to zvládnul. Sice mi dal na posledních necelých 11km jen hodinu a půl, ale za to jsem si mohl vesměs sám, takže teď mám v rukou osud týmu a splnění limitu já. Řekl jsem si, že na posledním úseku nechám duši, a že časový limit (22hodin) splním i kdyby nevím co! Beru si tedy od Ondry hodinky, abych měl přehled o čase, a vybíhám vstříc poslednímu a závěrečnému 10,5km úseku. První 2km vedou z kopce až dolů k řece, podél které běžím v podstatě celý zbytek závodu. Z kopce se snažím natáhnout krok, co to jen jde, ale nohy už mě neposlouchají tak, jak bych chtěl. Běžím v rámci možností směrem dolů a snažím se nabrat nějaký ten drahocenný čas, který na rovince opět ztratím. Dolů k řece přibíhám už skoro tradičně dehydratovaný, neboť teploty se zase začaly přehupovat přes 30 stupňů. Naštěstí celý můj úsek vede podél řeky, a tak smočení v řece je nerychlejší a vlastně i osvěžující řešení. Celkově jsem se byl 4x vykoupat a stejně jsem svůj limit splnil. Už na 9 km mi zbývalo do cíle 40 minut, takže jsem tempo zvolnil a už si to jen užíval. Po pár metrech přišlo překvapení, kdy na mě začala mávat mamka, která mi sdělila, že cíl už je blízko. To mě trochu namotivovalo, a tak jsem se vydal rychlým poklusem vstříc cílové rovince. Jakmile vidím Ondru s Johnym, vím, že konec už je blízko, ale co to? Nikde žádná cílová páska, či cílový koridor? No ostuda, organizátoři začali uklízet zázemí dříve, než všichni stihli dokončit závod? A ještě před limitem? Z tak otřesně organizovaného závodu mě to už na konci však ani nepřekvapilo. Probíhám tedy do ,,zázemí‘‘ a téměř potupně zde nikdo a nic není. Závod dokončen. Dokázali jsme to!!!

 

Co bychom závěrem chtěli říci?...

Pozitiva -

1) Značná informovanost předem, tu musíme ocenit. Stejně tak informační schůzku dříve.

2) Příjemná atmosféra běžců, ale i organizátora, který se chce z chyb poučit, čehož si vážíme (doufáme,že to tak není na oko! a že se skutečně chtějí poučit z chyb a neopakovat je)

3) Velice musíme smeknout před Štěpánem a jeho týmem, kteří čekali necelé 3h na nás v cíli, aby nám mohli pogratulovat. Velice si toho vážíme a smekáme borci, respekt Vám!! J krásná ukázka sportovního gesta a fér play.

4) No a jak to tak vypadá, tak příští rok zase! J doufáme, že se poučíte a že se vše zlepší! Závod má určitý potencionál, teď už je na Vás, zda ho využijete. Hodně štěstí!

5) Skvělý a krásný diplom!

 

Negativa-

1) bohužel špatné značení trati. Už když se jedná o 20km a více, běžec, který podává určitý fyzický výkon se na něj plně soustředí, tudíž je velice obtížně ještě bedlivě sledovat trasu. Takže bychom uvítali, kdyby trať byla více a lépe značená. Šipky na značení rozhodně zvětšit a přidat jich více - viz křižovatky!, světelné tyčinky to samé.

2) určitě lepší připravenost ze strany organizátorů - mapy, tisk map apod!

3) přidání toitoiek je základ! Minimálně na 30km,60km apod. Na poli a uprostřed města v noci se těžce chodí na velkou…

4) zázemí závodu. Uklízet cíl ještě předtím, než skončí časový limit a než se dostaví všichni závodníci…to nám přijde jako nepřijatelné!! Člověk se už těší do cíle, a pak nakonec zjistí, že ani tím cílem neproběhne. Tohle je vážně ostudné. To nás velice mrzí vůči i ostatním závodníkům…

5) volit lepší místa předávek - kravín, křižovatky apod.

6) pokusit se více trati převést do trailů a lepších povrchů, než je jen beton a asfalt. Myslet více na zdraví běžce…

7) zajistit minimálně 3x zdravotní službu během etapy. Minimálně jednu do cíle! Kdykoliv se může cokoliv někomu stát! Prevence je nejlepší způsob, předejít nějakému úrazu.

8) lepší orientaci map a převýšení. Zkontrolovat si to po sobě, ať nejsou nějaké nesrovnalosti a nesrozumitelnosti. Ať je to precizní.

 

Závěrem bychom rádi vyjádřili obrovský respekt našemu týmovému běžci Honzovi Novákovi za to, že to s námi zvládl a že do toho s námi šel Díky!!!

 

No a tímto tento sáhodlouhý popis ukončíme a já (Ondra) se vydávám tento týden na mistrovství Evropy v OCR do Holandska - Flevonice a bratr (Radek) vyráží relaxovat do Thajska. Mějte se tu všichni hezky a nezapomeňte držet celému Česko-Slovenskému týmu pěsti!!

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Sněžka Run - 202km 2017

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tvardi - Casy

2. 11. 2017 19:39

Díky za text, když jsem procházel vaše obvykle závody, tak jsem byl v očekávání, jak to zvládnete. Nešlo by doplnit časy jednotlivých úseků. Ať vám to běhá...

Ondra a Radek - Re: Casy

2. 11. 2017 19:53

Ahoj,
jaké časy máš na mysli? Myslíš časy jednotlivých úseků, které jsme zaběhli? Jako že první úsek běžel Ondra cca za hodinu třeba apod? Nebo celkový čas? :) díky za zprávu!
Dvojčátka