Jdi na obsah Jdi na menu

Spartan race - Beast - Krynica

29. 7. 2017

 

Vážení přátelé,

tak jsme zase tady! Tentokrát se Vám hlásíme z Krynici, kde jsme tento víkend bojovali hned ve třech závodech. Zúčastnili jsme se zde Sprintu, Superu a i Beastu. Tento triple byl nazván Trifecta weekend, protože všechny 3 závody, které se konaly v jednom víkendu, nás obohatily o 2 trifecty. Jednak o polskou trifectu - regionální, ale i obyčejnou trifectu za všechny 3 závody (obtížnosti Sprint, Super a Beast).

         Cesta trvala klasicky celou věčnost, jelikož spojení Praha a Brno není ideální a je zde asi 10 zúžení, takže se to neskutečně vleče. V Polsku to bohužel nebylo lepší, protože Poláci neumí jezdit přes kruháče, takže se tvořily dlouho kolony a přitom se nic nedělo. Navíc jsou docela poctiví v dodržování rychlosti, což je sem tam taky pech. A o dvojité tlusté nepřerušované čáře mezi vesnicemi ani nemluvě…

         Ale ani toto nás nezastavilo před tím, abychom se další den postavili na start! Odjížděli jsme opět v pátek ráno, protože jsme tušili, co nás na trase směr Polsko čeká, tudíž větší časová rezerva se hodila. Po nekonečně dlouhé jízdě v autě jsme kolem půl 7 večer dorazili na místo určení. Naše ubytování bylo docela útulné a pěkné. Jeden pokojíček pro 3 lidi i s koupelnou a balkónem. Předsíň se nepočítá, ale i tak to stálo za to! Přinesli jsme věci, vybalili, najedli se a šli spát, aby byla na zítřek síla. Přeci jenom nás zítra čeká hned ten nejtěžší závod. Takže dobrou.

         Druhý den ráno vstáváme někdy kolem půl 7, snídáme a připravujeme se na odjezd směrem do arény pod sjezdovku tak, jak to bylo minulý rok. Přijíždíme kolem půl 8, bereme reversy a jdeme si vyzvednout registrace. Tentokrát nebyly žádné fronty, což nás překvapilo, protože i tak bylo na závodě kolem 2000 tisíc závodníků + spousta diváků. V obálce nacházíme samé známé věci jako je čelenka, čip, pásky na tričko a občerstvení atd. Bereme si vše potřebné a jdeme se porozhlédnout po aréně. Mezitím stihneme okouknout výběh elity mužů a žen. A pak to přijde! Náš první start v competitive vlně, jdeme bojovat o kvalifikaci na ME do Andory.

         V 8:30 vybíháme vstříc našemu osudu na 23km trati obtížnosti Beast. Tempo na začátek nikam neženeme, neboť víme, že trať bude dlouhá a jak jsme si už ozkoušeli, je lepší někoho dobíhat, než se nechat předbíhat. Tudíž na začátek se umisťujeme kolem 1. poloviny naší vlny. Začínáme výběhem do kopečka, který není ještě až tak zlý. Po chvilce už ale sbíháme směrem dolů, kde nás čeká OUT (over, under, throught - přes, pod a skrz). Nic těžkého. Proskáčeme skrz a už se drápeme nahoru do kopečka. Tentokrát to není po sjezdovce jako minulý rok, ale hezky lesní cestičkou, což je mnohem příjemnější vzhledem k počasí. Alespoň trošku jsme schovaní ve stínu lesa.

         Už zde docházíme pár závodníků. Bohužel cestička je poměrně úzká, tudíž jdeme za sebou jako 3 prasátka. Nedá se předbíhat. Ale to nevadí, protože nám nikdo nemůže utéci. Náskok lidí před námi se výrazně ztenčil.

         Vyhrabeme se ven z lesa na štěrkovou cestičku, kterou jsme šli loni. Jdeme po ní pár metrů až na konec sjezdovky na druhé straně. Tam nás čeká 3/4 seběh ze sjezdovky dolů k dalším 2 překážkám jako je 5ft wall a rolling mud. V překladu 1,3m stěna a bahnivý val plný vody, kterým jsme museli projít. V této pasáži bylo těžké jen to počasí, protože jsme běželi asi 5 min na sluníčku, takže jsme byli za vodu velice rádi. Navíc hned potom nás čekal delší běh v potoce, který byl ještě lepší.

         Po těchto dvou překážkách jsme se vrhli do potoka, což byl skvělý pocit. Chvilkové osvěžení a konečně možnost se malinko rozeběhnout. Skáčeme tedy do potoka a mezitím se stihneme hezky osvěžit. Namočíme se co to jde a pokračujeme potokem vzhůru. Skvělá pasáž za nás!

         Asi po 0,5km musíme bohužel z potoka vylézt a vrátit se na kamenitou stezku, kterou jdeme ještě hodně dlouhou dobu pořád vzhůru. V půlce cesty nám to je zpříjemněno 6ft. wall, což je asi 1,5m stěna. V tomto úseku se dalo ještě lehce běžet, protože stoupání nebylo tak příkré. Bohužel po této překážce už tomu tak nebylo a byli jsme rádi, že jsme šli.

         Po pár kilometrech chůze po kamenité stezce konečně zacházíme do lesa, kde se mění i terén. Krátký seběh dolů a zase směr vzhůru, kde nás čeká malá pavoučí síť, kterou nám stačilo pouze překročit…na Beasta velice lehká překážka, téměř až zbytečná. No co se dá dělat, pokračujeme dále.

         Přelezeme a dostáváme se po pár metrech na lesní pěšinu. Zde už se dá běžet výklusem, za což jsme velice rádi po takovém začátku… V půlce cesty máme občerstvovačku. Hodíme do sebe rychle vodu a pokračujeme dále. Nevím proč, ale ta voda mi v tu chvíli připadala strašně dobrá laugh

         Ještě se stihnu párkrát polít a jede se dál. Za chvíli narážíme na memory test. Strávím zde tak 5 vteřin a jdu dále. Bohužel takhle zpětně si už na svůj kód nevzpomenu (jejda - trapas laugh )… Ale to nevadí, že?

         Běží se dále, bohužel po chvilce lesní pěšinka končí a pokračuje se seběhem dolů ve vyschlém korytu potoka, kde jsou samé kameny. Tudíž seběh dolů není úplně nejlehčí, protože se musí člověk pekelně soustředit, aby si nevymknul kotník nebo se jinak nezranil. Naštěstí zvládáme bez problémů.

         V tuto chvíli už jsme pár závodníků stihli předběhnout, takže naše taktika se zase osvědčuje. Pelášíme si to dolů z kopce až ke slack lině, která nás opět nezdrží více než 2 vteřiny. Velice lehká překážka. Přeběhneme ji jak nic a pokračujeme dále.

         Jak jinak než do kopce. Jen co daný kopec vyjdeme, zdoláme pár lesních překážek a už si to opět pelášíme dolů z kopce. Ke konci seběhu stihneme ještě absolvovat Atlas stones, což v našem případě bylo spíš Atlas wood, protože kameny nebyly, tak jsme popadli kmen stromu, odnesli ho 10m, udělali 5 burpees a zpět. Zahazujeme kládu a pokračujeme směrem do potoka.

         Další skvělá pasáž! V potoce se nám běží velice dobře. Probíháme nějaký kamenný podchod a valíme dál. Většina lidí neriskuje zranění a běží třeba podél potoka, ale to není náš případ. My si vodu užíváme plnými doušky. Takže se nešetříme a bereme to skrz vodu. Nezadržitelně se blížíme ke konci potoka.

         Na konci se stihneme ještě svlažit a lezeme ven z vody. Šplháme asi 10m do kopce, a pak to bereme podél svahu dolů ke korytu potoka, kde musíme slézt opět zpět. Skáčeme tedy zpět a už si to brodíme směrem do festival arény. Tuto část trasy už zase poznáváme.

         Po 0,5km naše cesta potokem končí a musíme ven. Venku na náš totiž čeká OUOUO, což je podlez a přelez. A hned poté balance. Sázíme na jistotu, takže se nemůže nic stát. Balance zdoláme jak nic a pokračujeme dále. Po pár metrech na nás čeká A -čkový monkey bar, kde už se ani nezastavujeme a jdeme rovnou na to. Bez problémů zvládáme a jdeme dál.

         Opět skáčeme do koryta řeky a brodíme se nějaký ten km. Mezitím si stihneme projít 20m tunel a nějaký ten seskok korytem do hlubší vody, ale jinak nic nového oproti minulému roku. Tento úsek zůstává stejný. Možná až na jeden spadlý strom v korytu, kterým jsme museli prolézt…

         Po dlouhém běhu potokem jsme se stihli hezky svlažit, protože jsme tušili, co bude následovat. Finální nejdelší kopec vzhůru. První část dobře známe, takže jsme byli částečně uklidnění, ale druhá část nás docela překvapila, protože byla nekonečně dlouhá!

         Prvně na nás čekala šikmá stěna s provazem a hned za ní opět šikmá stěna, ale otočená opačně. Obě zvládáme relativně rychle, a tak se začínám drápat do kopečka vzhůru. Už zde jsme tak cca v top 20.

         Tam, kde minulý rok byl memory test (kontrola), byla tentokrát 7ft wall (cca 2m). V našem případě stačilo lehce vyskočit a bylo to. Poté jsme šli kousek loukou a následoval zase kratší seběh k další občerstvovačce. Zde jsme se dostatečně občertvili, protože už odtud jsme viděli, co nás čeká dále.

         Na dohled byl oštěp! To, co je vždy 50 na 50… Jdeme tedy volným krokem k oštěpu a přemýšlíme, jak to hodit, abychom to dali. Bereme oštěp a koukáme, že v terčích, které jsou před námi, nejsou téměř žádné díry, což značí, že hodně závodníků to nedalo. Třeba v mém terči nebyl jediná díra…. To nám na sebevědomí moc nepřidalo, ale řekli jsme si, že to prostě dáme, není se čeho bát (pouze 30 burpees noo). Beru oštěp, mrštím s ním vší silou a hle…čistý střed!!! S nadšením vykřiknu a běžím dále. Je vidět, že v Krynici se mi daří. O pár vteřin později i bratr trefuje, za což jsem rád. Pokračujeme tedy s čistým štítem. Pár minut nahnáno, pár lidí pokořeno.

         Po oštěpu následuje ostnáč, kde se plazíme víceméně v kůrách od stromů a písku. Docela to jde. Po ostnáči vbíháme do lesíka a kratičkého potoka, kterým se dostávám velice brzy nahoru k lezení. Vlezu do vody, chytám lano a šplhám vzhůru. Dneska se na laně cítím nějak slabě. Je vidět, že 12kg dole z těch běhů je znát, tudíž i síla padá… Zvoním a skáču do vody, abych se opět svlažil.

         Poté vylézám z vody a mířím opět vzhůru k Hercules Hoist, což je tahání břemene na laně. Nic těžkého, zdolávám a jdu do blízkého kopce, který jak jsem už naznačil, byl nekonečný!

         Po skalnaté pěšince jdeme nekonečným kopečkem nahoru a jak bohužel tuším, půjdeme ho až úplně na vrchol této hory. Někde 1km před koncem kopečka nám to zpříjemňuje pavoučí síť, ale není to žádná hitparáda. Konečně asi po dalším km potkávám nějakého Poláka, kterému rozumím to, že říká, že už asi jenom 100m a jsme venku z lesa. Spadne mi kámen ze srdce a už se těším nahoru na kopec.

         Jen co vyjdeme z lesa, vyskočí na nás 4 dobrovolníci a ptají se na memory test. Nezastavuji, říkám ho za pochodu, úspěšně a jdu dále. O pár metrů později na nás čeká velké A s pavoučí sítí, což už je jen taková hračka na vrcholu.

         Zdoláno a pokračuje se už z hory dolů. Krátký seběh k Olympusu. Tentokrát to bylo jiné kafe, než tomu bylo v Koutech. Olympus byl suchý, takže tentokrát lehce zvládnutelný. Lezu přes chyty, jakožto správný lezec, když v tom se mi poslední 2 chyty otočí. Naštěstí stihnu rychle reagovat a chytám se blízkého řetězu a rychle zvoním… Co se týče téhle překážky, tak považuji za hrubý nedostatek, že chyty jsou neutažené, protáčí se a některé jsou i ulomené!! Bratr už takové štěstí bohužel neměl a poslední chyt se s ním utrhl, takže padá a musí si dát 30 burpees. Smůla a pech zároveň.

         Mezitím si to peláším z kopce dolů až k traverzovací stěně, která je ještě lehčí, než tomu kdysi bývalo. Po pár vteřinách stěnu zdolávám a jdu dál. O pár metrů dále mě čeká nepříjemná překážka - guma. Navléci si  kus gumy na kotníky a skákat dolů 30m z kopce a cestou zdolat 2 překážky - přeskočení. Bohužel v půlce trasy mi guma praskne, takže volám na dobrovolníky, ať mi přinesou novou gumu, že musím rychle pokračovat. Bohužel než si mě dobrovolník všimne a přijde, ztrácím dobré 2 min času. Než se do ní opět navléknu, stihne mě 1-2 závodníci opět předběhnout, což je k naštvání! Rychle však zbylý kus cesty splním a tedy pokračuji.

         Peláším si to z kopce, co to jen jde. Občas mám pocit, že už to rychleji snad ani jít nemůže, jinak bych se slušně rozbil. Po 300m vbíháme do lesa, což je o něco příjemnější, než běh sprintem dolů po sjezdovce. Po chvíli vybíháme z lesíka a co nevidím? Další překážka…

         Tentokrát novinka, kterou jsme ještě nezkoušeli. Tahání břemene na bobech. 10m do kopce a 10 zpátky. Náklad cca 40kg?...Po pár minutách mám odtaháno a mířím si to směrem k sandbagům, které na mě čekají o pár metrů dále. Háži si tedy pytel na záda a jdu směrem zpět do sjezdovky nahoru. Sandbag vážil asi 25-30kg hádám a ten můj byl teda docela těžký. Hlavně byl strašně neforemný, takže se mi blbě nesl. I na Monínci, kde vážil 50kg, tak se mi nesl lépe, nechápu. Kopec byl docela příkrý a dlouhý, takže jsem si pořád říkal, kdy už to skončí! Hádám, že okruh mohl mít i 800m…

         Naštěstí asi po 20min utrpení to skončilo a já s radostí zahazuji pytel a valím si to k multiringu. Ten tvořil klasicky 2m tyč, pár kruhů a lan. Dneska to na ruce moc těžké nebylo, takže si tuto překážku už jen užiji a vím, že dneska už to bude za 0 burpees, protože nic těžšího už asi nebude. Škoda, že už nejsou kolíky, tam se to mohlo ještě malinko změnit…

         Multiring pokořen a cesta směrem dolů do arény je volná. Už jen pouze zdolat 8ft. wall a A-čko a je hotovo. Přeskočení ohně už je jen symbolická překážka. Ale než se k těmto dvěma překážkám dostanu, tak potkávám na poslední vysoké stěně týpka, co má výšku jako já, ale leze stěnu přes dámské stupínky. Tak se k němu ohradím, co to jako dělá, jestli zná pravidla, že tohle chlapi nesmějí a že podvádí. V tom mě nějak odbije a pokračuje dál. Hádám, že nemá smysl se s ním dohadovat, ale tohle fakt nechápu. 2 dobrovolníci u toho stojí a nic mu neřeknou. Já bych ho normálně diskvalifikoval!!

         V malém rozhořčení tedy dokončuji závod na 6. místě a bratr chvilku po mně na 9. místě. Svůj cíl jsme tedy hned v prvním závodě snad splnili, takže kvalifikaci na ME do Andory bychom měli mít. Já v tomto závodě z 1. nebo 2. místa a bratr ze 3.- 4. místa. Takže hotovo.

         Po finiši jsme se stihli vyfotit, najíst a zamířili jsme si to zpět do našeho ubytování, neboť regenerace po tomhle závodě bude třeba. Sice jsme se necítili vůbec unaveně, protože trasa moc běžecká nebyla, bylo to pořád nahoru a dolů. Ale přeci jenom nás zítra čekají hned další 2 závody. Takže zítra! Těšíme se

 

Pár údajů závěrem:

Teplota přesahovala 25°C, na sluníčku opět více…

Vítr přes 14km/h

Vzdálenost přes 23km

Převýšení přes 1287m

Přes 32 překážek

 

Video ze závodu, opět jsme se tam stihli mihnout smiley

 

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg      

 

 

Náhledy fotografií ze složky Spartan race - Beast - Krynica

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář