Jdi na obsah Jdi na menu

Spartan race - Super- Krynica

30. 7. 2017

Vážení přátelé,

tak jsme zase tady! Tentokrát se Vám hlásíme z Krynici, kde jsme tento víkend bojovali hned ve třech závodech. Zúčastnili jsme se zde Sprintu, Superu a i Beastu. Tento triple byl nazván Trifecta weekend, protože všechny 3 závody, které se konaly v jednom víkendu, nás obohatily o 2 trifecty. Jednak o polskou trifectu - regionální, ale i obyčejnou trifectu za všechny 3 závody (obtížnosti Sprint, Super a Beast).

         Druhý den ráno vstáváme někdy kolem půl 7, snídáme a připravujeme se na odjezd směrem do arény pod sjezdovku tak, jak to bylo minulý rok. Přijíždíme kolem půl 8, bereme reversy a jdeme si vyzvednout registrace. Tentokrát nebyly žádné fronty, což nás překvapilo, protože i tak bylo na závodě kolem 2000 tisíc závodníků + spousta diváků. V obálce nacházíme samé známé věci jako je čelenka, čip, pásky na tričko a občerstvení atd. Bereme si vše potřebné a jdeme se porozhlédnout po aréně. Mezitím stihneme okouknout výběh elity mužů a žen. A pak to přijde! Náš první start v competitive vlně, jdeme bojovat o kvalifikaci na ME do Andory.

         V 8:30 vybíháme vstříc našemu osudu na 10+km trati obtížnosti Super. Tempo na začátek nikam neženeme, neboť víme, že trať na začátku je poměrně kopcovitá (běželi jsme ji včera).Navíc jsme si už ozkoušeli, že je lepší někoho dobíhat, než se nechat předbíhat. Tudíž na začátek se umisťujeme kolem 1. poloviny naší vlny. Začínáme výběhem do kopečka, který není ještě až tak zlý. Po chvilce už ale sbíháme směrem dolů, kde nás čeká OUT (over, under, throught - přes, pod a skrz). Nic těžkého. Proskáčeme skrz a už se drápeme nahoru do kopečka. Tentokrát to není po sjezdovce jako minulý rok, ale hezky lesní cestičkou, což je mnohem příjemnější vzhledem k počasí. Alespoň trošku jsme schovaní ve stínu lesa.

         Už zde docházíme pár závodníků. Bohužel cestička je poměrně úzká, tudíž jdeme za sebou jako 3 prasátka. Nedá se předbíhat. Ale to nevadí, protože nám nikdo nemůže utéci. Náskok lidí před námi se výrazně ztenčil.

         Vyhrabeme se ven z lesa na štěrkovou cestičku, kterou jsme šli loni. Jdeme po ní pár metrů až na konec sjezdovky na druhé straně. Tam nás čeká 3/4 seběh ze sjezdovky dolů k dalším 2 překážkám jako je 5ft wall a rolling mud. V překladu 1,3m stěna a bahnivý val plný vody, kterým jsme museli projít. V této pasáži bylo těžké jen to počasí, protože jsme běželi asi 5 min na sluníčku, takže jsme byli za vodu velice rádi. Navíc hned potom nás čekal delší běh v potoce, který byl ještě lepší.

         Po těchto dvou překážkách jsme se vrhli do potoka, což byl skvělý pocit. Chvilkové osvěžení a konečně možnost se malinko rozeběhnout. Skáčeme tedy do potoka a mezitím se stihneme hezky osvěžit. Namočíme se co to jde a pokračujeme potokem vzhůru. Skvělá pasáž za nás!

         Asi po 0,5km musíme bohužel z potoka vylézt a vrátit se na kamenitou stezku, kterou jdeme ještě hodně dlouhou dobu pořád vzhůru. V půlce cesty nám to je zpříjemněno 6ft. wall, což je asi 1,5m stěna. V tomto úseku se dalo ještě lehce běžet, protože stoupání nebylo tak příkré. Bohužel po této překážce už tomu tak nebylo a byli jsme rádi, že jsme šli.

         Po pár kilometrech chůze po kamenité stezce konečně zacházíme do lesa, kde se mění i terén. Krátký seběh dolů a zase směr vzhůru, kde nás čeká malá pavoučí síť, kterou nám stačilo pouze překročit…na Super velice lehká překážka, téměř až zbytečná. No co se dá dělat, pokračujeme dále.

         Přelezeme a dostáváme se po pár metrech na lesní pěšinu. Zde už se dá běžet výklusem, za což jsme velice rádi po takovém začátku… V půlce cesty máme občerstvovačku. Hodíme do sebe rychle vodu a pokračujeme dále. Nevím proč, ale ta voda mi v tu chvíli připadala strašně dobrá laugh

         Ještě se stihnu párkrát polít a jede se dál. Za chvíli narážíme na memory test. Strávím zde tak 5 vteřin a jdu dále. Bohužel takhle zpětně si už na svůj kód nevzpomenu (jejda - trapas laugh )… Ale to nevadí, že?

         Běží se dále, bohužel po chvilce lesní pěšinka končí a pokračuje se seběhem dolů ve vyschlém korytu potoka, kde jsou samé kameny. Tudíž seběh dolů není úplně nejlehčí, protože se musí člověk pekelně soustředit, aby si nevymknul kotník nebo se jinak nezranil. Naštěstí zvládáme bez problémů.

         V tuto chvíli už jsme pár závodníků stihli předběhnout, takže naše taktika se zase osvědčuje. Pelášíme si to dolů z kopce až ke slack lině, která nás opět nezdrží více než 2 vteřiny. Velice lehká překážka. Přeběhneme ji jak nic a pokračujeme dále.

         Jak jinak než do kopce. Jen co daný kopec vyjdeme, zdoláme pár lesních překážek a už si to opět pelášíme dolů z kopce. Ke konci seběhu stihneme ještě absolvovat Atlas stones, což v našem případě bylo spíš Atlas wood, protože kameny nebyly, tak jsme popadli kmen stromu, odnesli ho 10m, udělali 5 burpees a zpět. Zahazujeme kládu a pokračujeme směrem do potoka.

         Další skvělá pasáž! V potoce se nám běží velice dobře. Probíháme nějaký kamenný podchod a valíme dál. Většina lidí neriskuje zranění a běží třeba podél potoka, ale to není náš případ. My si vodu užíváme plnými doušky. Takže se nešetříme a bereme to skrz vodu. Nezadržitelně se blížíme ke konci potoka.

         Na konci se stihneme ještě svlažit a lezeme ven z vody. Šplháme asi 10m do kopce, a pak to bereme podél svahu dolů ke korytu potoka, kde musíme slézt opět zpět. Skáčeme tedy zpět a už si to brodíme směrem do festival arény. Tuto část trasy už zase poznáváme.

         Po 0,5km naše cesta potokem končí a musíme ven. Venku na náš totiž čeká OUOUO, což je podlez a přelez. A hned poté balance. Sázíme na jistotu, takže se nemůže nic stát. Balance zdoláme jak nic a pokračujeme dále. Po pár metrech na nás čeká A -čkový monkey bar, kde už se ani nezastavujeme a jdeme rovnou na to. Bez problémů zvládáme a jdeme dál.

         Opět skáčeme do koryta řeky a brodíme se nějaký ten km. Mezitím si stihneme projít 20m tunel a nějaký ten seskok korytem do hlubší vody, ale jinak nic nového oproti minulému roku. Tento úsek zůstává stejný. Možná až na jeden spadlý strom v korytu, kterým jsme museli prolézt…

         Po dlouhém běhu potokem jsme se stihli hezky svlažit, protože jsme tušili, co bude následovat. Finální nejdelší kopec vzhůru. První část dobře známe, takže jsme byli částečně uklidnění, ale druhá část nás docela překvapila, protože byla nekonečně dlouhá!

         Prvně na nás čekala šikmá stěna s provazem a hned za ní opět šikmá stěna, ale otočená opačně. Obě zvládáme relativně rychle, a tak se začínám drápat do kopečka vzhůru. Už zde jsme tak cca v top 20.

         Tam, kde minulý rok byl memory test (kontrola), byla tentokrát 7ft wall (cca 2m). V našem případě stačilo lehce vyskočit a bylo to. Poté jsme šli kousek loukou a následoval zase kratší seběh k další občerstvovačce. Zde jsme se dostatečně občertvili, protože už odtud jsme viděli, co nás čeká dále.

         Na dohled byl oštěp! To, co je vždy 50 na 50… Jdeme tedy volným krokem k oštěpu a přemýšlíme, jak to hodit, abychom to dali. Bereme oštěp a koukáme, že v terčích, které jsou před námi, nejsou téměř žádné díry, což značí, že hodně závodníků to nedalo. Třeba v mém terči nebyl jediná díra…. To nám na sebevědomí moc nepřidalo, ale řekli jsme si, že to prostě dáme, není se čeho bát (pouze 30 burpees noo). Beru oštěp, mrštím s ním vší silou a hle…čistý střed!!! S nadšením vykřiknu a běžím dále. Je vidět, že v Krynici se mi daří. O pár vteřin později i bratr trefuje, za což jsem rád. Pokračujeme tedy s čistým štítem. Pár minut nahnáno, pár lidí pokořeno.

         Po oštěpu následuje ostnáč, kde se plazíme víceméně v kůrách od stromů a písku. Docela to jde. Po ostnáči vbíháme do lesíka a kratičkého potoka, kterým se dostávám velice brzy nahoru k lezení. Vlezu do vody, chytám lano a šplhám vzhůru. Dneska se na laně cítím nějak slabě. Je vidět, že 12kg dole z těch běhů je znát, tudíž i síla padá… Zvoním a skáču do vody, abych se opět svlažil.

         Poté vylézám z vody a mířím opět vzhůru k Hercules Hoist, což je tahání břemene na laně. Nic těžkého, zdolávám a jdu do blízkého kopce, který jak jsem už naznačil, byl nekonečný!

         Tentokrát novinka, kterou jsme ještě nezkoušeli. Tahání břemene na bobech. 10m do kopce a 10 zpátky. Náklad cca 40kg?...Po pár minutách mám odtaháno a mířím si to směrem k sandbagům, které na mě čekají o pár metrů dále. Háži si tedy pytel na záda a jdu směrem zpět do sjezdovky nahoru. Sandbag vážil asi 25-30kg hádám a ten můj byl teda docela těžký. Hlavně byl strašně neforemný, takže se mi blbě nesl. I na Monínci, kde vážil 50kg, tak se mi nesl lépe, nechápu. Kopec byl docela příkrý a dlouhý, takže jsem si pořád říkal, kdy už to skončí! Hádám, že okruh mohl mít i 800m…

         Naštěstí asi po 20min utrpení to skončilo a já s radostí zahazuji pytel a valím si to k multiringu. Ten tvořil klasicky 2m tyč, pár kruhů a lan. Dneska to na ruce moc těžké nebylo, takže si tuto překážku už jen užiji a vím, že dneska už to bude za 0 burpees, protože nic těžšího už asi nebude. Škoda, že už nejsou kolíky, tam se to mohlo ještě malinko změnit…

         Multiring pokořen a cesta směrem dolů do arény je volná. Už jen pouze zdolat 8ft. wall a A-čko a je hotovo. Přeskočení ohně už je jen symbolická překážka. Ale než se k těmto dvěma překážkám dostanu, tak potkávám na poslední vysoké stěně týpka, co má výšku jako já, ale leze stěnu přes dámské stupínky. Tak se k němu ohradím, co to jako dělá, jestli zná pravidla, že tohle chlapi nesmějí a že podvádí. V tom mě nějak odbije a pokračuje dál. Hádám, že nemá smysl se s ním dohadovat, ale tohle fakt nechápu. 2 dobrovolníci u toho stojí a nic mu neřeknou. Já bych ho normálně diskvalifikoval!!

         V malém rozhořčení tedy dokončuji závod na 11. místě a bratr chvilku po mně na 13. místě. Svůj cíl jsme tedy hned v prvním závodě snad splnili, takže kvalifikaci na ME do Andory bychom měli mít. Já v tomto závodě z 1. nebo 2. místa a bratr ze 3.- 4. místa. Takže hotovo.

         Po finiši jsme se stihli vyfotit, najíst a zamířili jsme si to zpět do našeho ubytování, neboť regenerace po tomhle závodě bude třeba. Sice jsme se necítili vůbec unaveně, protože trasa moc běžecká nebyla, bylo to pořád nahoru a dolů. Ale přeci jenom nás zítra čekají hned další 2 závody. Takže zítra! Těšíme se

 
 

Náhledy fotografií ze složky Spartan race - Super- Krynica

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář