Jdi na obsah Jdi na menu

Spartan Race Sprint - Kouty

30. 4. 2017

 

Tak do třetice všeho dobrého přinášíme poslední report ze Spartan race Sprint z Koutů.

 

    Po vyčerpávající HH12 jsme se do třetice všeho možného i nemožného postavili na start nejkratšího závodu série Spartan race - na sprint, který měl ve výsledku cca 8,3 km.

 

    Jelikož jsme po HH12 neměli tolik času na regeneraci a už vůbec ne na nějakou relaxaci, šli jsme na start téměř z fleku. Po HH12 jsme se sjeli domu pouze převléci, rychle něco zakousnout, a opět zpět do arény. Po předchozím závodě nám celkem ztuhly nohy, a tak bylo těžké znovu se vrátit do běžecké formy a znovu se rozeběhnout. Tudíž jsme po příjezdu do arény ihned vyběhli rozpohybovat nohy. K našemu překvapení to skutečně nešlo a sami jsme čekali, jak to s námi v závodě bude vypadat. Bohužel jsme už tak nějak tušili, že předchozí závody si vybraly svou daň a že to bude ještě boj. Co se dá dělat...

 

    Pár minut před zahájením závodu jsme se postavili do koridoru opět hrdinně do první linie a čekali jsme na odstartování. Vedle nás stáli našlapaní borci, kteří dozajista nebyli na startu včera, natož aby běželi HH. Takže přemotivováni po odstartování vyrazili boltským  tempem směrem do kopce, ještě nic netušící, co je čeká. My už tuto trasu měli proběhlou několikrát, takže jsme na začátku rozvrhli síly a strategicky ušetřili alespoň část energií, které v nás ještě po předchozích závodech zbyly.

 

    Proběhli jsme tedy pneumatiky a pomalu s pár závodníky před námi začali stoupat sjezdovkou vzhůru. Jelikož ten kopec jsme před pár hodinami vyběhli nejmíň 100x, už to pro nás nebylo tak těžké a celkem pohotově jsme ji překonali. Nahoře na nás čekali klasické překážky, přelez, přeskoč, podlez, které jsme zvládli bez potíží a na konci cesty nás čekala stěna. No a pak to přišlo. Konečně trochu menší kopeček nahoru, který jsme včera běželi na superu a konečně příležitost nastavit tempo a rozeběhnout se. A světe div se, vůbec to nešlo. Zkoušeli jsme rozpohybovat nohy, alespoň trochu zrychlit, ale nateklá stehna a přelaktátovaná lýtka nám to nedovolila. Věděli jsme, že tady naše snaha a ambice dosáhnout dobrého výsledku končí. Ale nevzdali jsme se a pokračovali jsme, co nám síly stačily. 

 

    Běželi jsme bok po boku vedle sebe celý závod, vzájemně si tak dodávali síly a povzbuzovali se. Do závodu jsme dali vše, co v nás zbylo, ale myšlenka, která nám stále kolovala v hlavě, byla nezastavitelná. Dost nás trápilo, že i přesto, že jsme psychicky chtěli, tak fyzické síly nám neumožnily v závodě podat 100% výkon. Zároveň jsme věděli, že bychom tento závod dokončili mnohem lépe, ale co naplat. 

 

    Vyrovnaně a společně jsme tedy překonávali jednu překážku za druhou, než jsme doběhli k ostnáči a šplhu. Zde jsme se na chvilku rozdělili, protože jsem byl pod ostnáčem a na laně rychlejší, ale o pár chvilek později jsme se sešli na nošení pytle, jehož vzdálenost byla okolo 800m. Tato překážka byla 4. od konce, takže už jsme byli skoro v cíli, zde jsme měli ještě krásný čas, podle mamky okolo 56minut, ale 800m vzdálenost do kopce s těžkým pytlem nám dala zabrat na celých 10-15 minut. Donesli jsme pytle a čekala náš téměř poslední překážka a v podstatě jen jedna zlomová - jaká jiná než oštěp. Jelikož u oštěpu čekala mamka s Filipem, byla na mně velká zodpovědnost zopakovat zásah ze včerejška, navíc jsem ještě tento týden učil ve škole techniku hodu oštěpem, takže jsem oštěp dát prostě musel!!! Uchopil jsem tedy oštěp, jednou si pro jistotu hodil do země, a pak jsem zamířil na cíl a hodil. Modlil jsem se, co to šlo, naštěstí jsem oštěp hodil dobře a do panáka se oštěp zapíchl a zůstal v něm. Cíl splněn, radost obrovská. Chvilku jsem se radoval, a pak jsem předával rady Ondrovy, aby se taky trefil a mohli jsme doběhnout do cíle společně. Bohužel Ondrův oštěp cíl nenašel…No co, tak si šel hrát na burpeesáčky a já mezitím běžel dál. 

 

    Seběh dolů k řece a řekou směr do finiše. Předposlední překážka podlézt ostnáč v řece, potom multimonkey bar a cílová čára přede mnou. V cíli běžím okamžitě k banánům, neboť mě přepadl obrovský hlad. Sním asi 5 banánů na posezení (vážně nepřeháním) a o malou chvilku později dobíhá Ondra.


 
    V cíli se nijak zvlášť dlouho nezdržujeme, máme toho za celý víkend plné kecky, takže rychlé převlečení do teplých a suchých věcí, a Ondra šel na trat ještě pro Šárku, a já si už dopřával jídlo…spoouustu jídla- klobásku, tousty, čajíček…pak už zasloužené labůžo :)

 

    Po nějaké chvíli už je v cíli i Šárka, takže nastává chvíle zvěčnění se, aneb naše klasické pozávodní focení. Uděláme jen pár fotek, aby Šárka taky nemrzla a mohla se najíst. Poté konečně nasedáme do auta a vyrážíme směr domov a zasloužená regenerace. Hned ten večer jsme ještě všichni tři vyrazili do sauny, aby si ta naše zhuntovaná těla alespoň malinko odpočinula. Zašli jsme na finské ceremoniály, parní lázně a další. Jak jsme vypadali v noci, asi nemusíme zmiňovat, tuhý asi do 3 vteřin.

 

    Celý víkend byl extrémně náročný, ale opět jsme jej zvládli a přibližujeme se blíž k pokoření dalších hranic.

 

Nejvíce bychom chtěli poděkovat především mamce, že nám dělala šoféra a že nás v tomto těžkém víkendu podpořila, jak psychicky, tak fyzicky. 

 

Dále děkujeme našim sponzorům Kanda interier a Aquastop cream za kvalitní oblečení, díky kterému jsme na trati vidět a díky kterému na nás lidé koukají a zajímá je, kdo jsme. 

 

A v neposlední řadě děkujeme rodině, přátelům a fanouškům, kteří nám stále věří a podporují nás.

 

Teď nastane týden regenerace a přípravy na MČR Milovice. Držte nám palce.

 

Vaše dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Spartan Race Sprint - Kouty

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář