Jdi na obsah Jdi na menu

Spartan Race Super - Kouty

29. 4. 2017

 

Vážení přátelé,

máme tu pro Vás první report ze Spartan race v Koutech nad Desnou, kde jako první absolvujeme běh Super, což je střední vzdálenost cca 13-14km, před následující fází běhů, které nás po zbytek víkendu čeká.

         Začalo to tím, že jsme se v pátek vypravili z domova. Autem trvala cesta nekonečné 4h, než jsme se vůbec dostali na místo určení. Pronajali jsme si pokoj v zámeckém areálu, který byl velice pěkný.

         Jelikož se první závod běžel až v sobotu, mohli jsme si ten večer ještě odpočinout, neboť v nejbližších hodinách nás čeká pořádné terno.

         V sobotu dopoledne jsme se jako vždy připravili s naší klasickou snídaní a vydali se na start. Tentokrát jsme startovali opravdu pozdě (ve 12:00h), takže myšlenky na nějaké super časy byly ta tam, ale to nevadí, protože tenhle závod pro nás nebyl až tak důležitý. My se spíše těšili na ten další, který následoval hned 3h poté - Hurricane Heat 12h! Ale zpět k Superu.

         Před 12h jsme byli už připraveni v aréně. Rozcvičili jsme se a šli si stoupnout do koridoru. Pár minut poté jsme vystartovali.

         Prvně nás čekalo pár pneumatik. Nic náročného… A hned poté velký strmý kopec nahoru. Prošli jsme pod překážkou velké ,,Áčko", zdolali jsme překážky typu - přelez, přeskoč, podlez a šlapali jsme vzhůru.

         Asi po 20 min, co jsme se drápali nahoru, jsme konečně došli do 3/4 kopce, kde nás čekali další překážky. Jednak jsme zde museli absolvovat 2 vysoké stěny, které jsme hravě přeskočili, dále pak 2 překážky podlézt pod sítí, a nakonec memory test. Zde jsme se na malou chvilku rozdělili.

         O pár desítek metrů dále nás měla prověřit kladina. Žádný problém, i když se dost houpala. Po kladině následoval 1,5km běh do mírného kopce, což se docela dalo. A tady už nás začali zdržovat předchozí závodníci, neboť cesta byla velice uzoučká, takže se předbíhat moc nedalo. No co, o čas nám nešlo, tak jsme se bohužel táhli za nimi.

         Po dalších 20-25min jsme se už konečně dostali na vrchol hory. Zde nás čekala nová překážka. Museli jsme si navléci gumu na obě nohy a s tím přeskákat 100m pole tam a zpět. A aby to nebylo úplně lehké, v půlce tam i zpět byly překážky, které nám to měly ještě krapet ztížit. S nohama u sebe jsme je museli přeskočit. Divil jsem se, že jsme tam sebou ani jeden neplácli. Takže dobrý. Po této srandě jsme minuli 1. občerstvovačku a pokračovali mírným kopcem nahoru. Celou dobu jsme však běželi!

         Asi o 10 min později už jsme byli opravdu na vrcholu (výš už to opravdu nešlo), takže nás konečně čekal opravdu dlouhý seběh dolů. Prvně jsme absolvovali menší ,,Áčko", na kterém jsme strávili asi tak 3 vteřiny, neboť jsme byli opravdu rychlí. No a poté další dlouhý seběh dolů do rokle.

         V půlce kopce jsme museli říci svůj kód z memory testu, kde jsme se opět trochu zdrželi, protože před námi byli další závodnici. Po memory testu nás čekala další nová překážka - slack line, která měla asi 2 metry. Nám však stačilo jí pouze na 1-2 kroky přejít. Museli jsme ale začít na základním kolíku a to samé na konci, kde jsme museli skončit. Tady jsme byli snad ještě rychlejší a zabralo nám to asi vteřinu. Neb naše velké nohy nám tu byly velkou výhodou.

         A od této překážky začala ta správná sranda. Nejprudší část kopce dolů. Všude ještě dostatek sněhu. Před námi vyjetá dráha… No tak nás napadlo, že ten kopec sjedeme po zadku až dolů. Ukázalo se, že je to dobrý nápad. Strávili jsme tam opravdu o hodně méně času, než kdybychom to dolů běželi. Sice nás pak trošku bolel zadek, ale to po pár minutách přešlo.

         Seběhneme ještě pár metrů níže a čeká nás další občerstvovačka. Rychle do sebe něco hodíme a jedeme dál. Přelezeme jednu stěnu a směřujeme vzhůru, kde nás po chvíli čeká šplh na laně a následné plazení se pod ostnáčem. To už bylo bez problémů, jen jsme se trošku zašpinili. Ale jelikož už to bylo asi necelé 2km před koncem, tak nám to bylo relativně jedno, neboť jsme věděli, že před cílem se určitě vykoupeme a umyjeme.

         Zvládli jsme to a pokračovali dále - k tahání kladky. Aneb jak bylo na videu:,, Každý přece ví, že kladka v Koutech je sranda"… Byla. Zvedli jsme jí a běželi dále. Ještě kousek do kopečka a následný seběh a byli jsme u pytlů.

         Ty byly sice lehké (cca 30kg max bychom tipovali), ale šlo se s nimi něco přes 800m do kopce a zpátky, takže nic moc. Trvalo to sice docela dlouho, ale naštěstí jsme to zvládli bez nějakých vedlejších účinků, jako jsou křeče apod.

         Co nás ale opět zaskočilo, byl oštěp. Klasika - 10m hod ,,oštěpem" do balíku slámy přivázaného na panákovém terči. Aneb jak se říká, půjdeme si hrát na burpeesáčky. Já teda šel, Radek nikoliv (je prostě dobrej, zase to dal - poklona!)… Po chvilkovém plácání se v bahně se opět přešlo do kopečka, který měl asi půl kilometru, ne-li víc. To už naštěstí bylo v pohodě, protože pak nás čekal dlouhý seběh dolů, za kterém jsme už jen přelezli velké áčko a sbíhali k řece směrem k podlézání ostnáče v té ledové vodě!

         Před řekou jsme museli ještě přelézt pavoučí síť, a pak hned do řeky a brodit se k cíli. Naštěstí to nebylo tak hluboké, tak u nás s naší výškou po kolena v pohodě. V půlce jsme museli podejít ještě jednu překážku, a pak to přišlo! Ostnáč a plazení se pod vodou. Voda, která měla asi 4°C, nepříjemná překážka. Ale jelikož jsme byli docela rozpálení a plní adrenalinu, ani nám to nevadilo. Hupsli jsme tam a za chvíli jsme byli venku. Prstíčky mrzly, ale co se dalo dělat. Vylezli jsme z vody a hurá na šikmou stěnu.

         Tu jsme museli zdolat pomocí lana, kde jsme se přesvědčili, že ruce moc neslouží. Dobré vědět před multi ringem, který byl hned poté. Chvíli jsme si utírali ruce a šli na to. Zaplať pán bůh, dali jsme to! Co bylo horší, byla další překážka, která se jmenovala Olympus. Úplně nová překážka na SR tento rok. Kdybychom neběželi tak pozdě, možná bychom to dali, ale už takhle to bylo dosti mokré a kluzké takže za mě nemožné a šel jsem na dalších 30. Radek to měl těsnější, vzal to přes chyty a kdyby se mu 1m před koncem neprotočil chyt, asi by to dal. Já bohužel volil řetězy, což se ukázalo jako špatná volba, protože hned na 2 nebo 3. jsem spadl. I když síla na stisk byla. Zmrzlé ruce a kluzké řetězy udělaly své. Nevadí, někdy příště.

         Zaplácám sebou a hurá do cíle. Přelezu další áčko, přeskočím oheň a jsem v cíli. Radek hned za mnou. Za nás hodnotíme závod jako super trať s perfektními překážkami. Moc se nám to líbilo! Vzhledem k tomu, že Kouty jsou pověstné svým kopcovitým terénem, my musíme říct, že jsme museli mít asi natrénováno, neboť nám trat přišla celkem vyrovnaná a lehká. Už jsme zažili těžší trasy a terény, takže pro TY, kteří si stěžují, více trénujte a méně naříkejte! A nebo brečte, ale makejte dál! J No a teď necelé 3h rychlého odpočinku a za chvíli na HH12 J

 

Držte nám palce! Aneb - Let the force be with us.

 

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg      

 

 

Náhledy fotografií ze složky Spartan Race Super - Kouty

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář