Jdi na obsah Jdi na menu

UltraBeast Vechec

3. 9. 2016

 

Tak jak jsem slibovali, je to tady! Report z druhého delšího a také nejvíc prověřujícího závodu našich fyzických možností a nejtěžšího závodu roku je tu! Byl to závod Ultra Beast ve Vechci na Slovensku.

 

        Jelikož bylo hlášeno 42km+ a 60 překážek+....tak jsme si říkali: ,,To už by mohlo za něco stát". Vyráželi jsme brzy ráno - už v pátek. Cesta byla dlouhá. Po 6. hodině ranní budíček a tradá směr Hlavní nádraží na vlak. Jak jsme již jednou měli vyzkoušeno, vsadili jsme opět na transport vlakem od společnosti Regiojet do Košic a odtamtud dál busem do Vechce. Cestu do Košic jsme už měli ověřenou a v bussinesu to byla pohodička. Kolem 4. hodiny odpoledne jsme byli v Košicích a hodinu jsme čekali na další spoj - bus. Tím jsme jeli pak další 3h k bližšímu městečku, odkud jel další spoj. Tentokrát už do našeho místa určení. Jelikož organizace od Spartanu byla zase jako obvykle chaotická a zmatená, i tady nastaly komplikace ohledně dopravy. Naštěstí jsme to přetrpěli a do stanového městečka jsme to stihli včas. Dokonce jsme stihli vyzvednout i registrace. Kolem 8. hodiny večer jsme rozložili stan, najedli se a a pomalu se chystali na kutě, aby byla síla na zítřejší závod. Zítra těžký den...

 

            Ráno kolem 6-7. hodiny jsme vstávali a připravovali se. Všechno pobalili a šli na start. Na startu jsme vyzvedli potřebné věci pro vpuštění na závod, což zahrnovalo čipy, čísla apod. Po připnutí a nandání čipů a čísel jsme se  šli postavit do startovního koridoru a čekali na začátek závodu. Hned po odstartování nás čekal asi 5km běh potokem, což bylo na úvod super, jednak nás to trochu probralo a zároveň i osvěžilo. Jelikož bylo zase asi 30° C, tak se to docela hodilo. Předtím jsme absolvovali pár pneumatik, pár přelézacích / podlézacích stěn atd. Čekalo nás pak dalších 5km do kopce, ale nebylo to tak hrozný. Mezitím jsme si stihli i zaplavat v potoku, kde jsme museli cosi podplavávat. S batohem docela skvělé. Po cca 15km přišel konečně první test - oštěp! Klasika...vedle,haha. Takže prvních 30 burpees. Následovalo nošení klády. Vzdálenost relativně sranda. Pár stovek metrů, nic extra náročného. Celkově překážky v prvním úseku byly docela snadné (ručkování, tahání pneu na laně apod.)... A pak už nás čekal jen seběh do cílové rovinky, kde samozřejmě nebyl konec! (běžely se 3 okruhy - 20 km,17 km,14 km -přitom pořadatelé jasně vyvraceli hypotézy ohledně běhů na okruhy!) Čekal tam na nás ostnáč v bahně, potápění se v bahnu a následné podplavávání, přelézání velkých nádrží plné vody a bahna (3x) a kdo by to byl čekal, tak 10 metrové šplhání na laně. 10m konstrukce, pod ní díra 1m s vodou. Lana mokrá a od bahna - mňamka. Bylo to vydatné, ale pro nás sranda. Zvládli jsme to hravě. Co už jsme ale nezvládli, byly kůly. Po koupání se v bahně a vodě, absolutně bez šance. Kůly byly ve velmi špatném stavu, mokré, roztřepené atd. Po přejetí 4 kůlů pád...oba. Takže jsme si dali dalších 30 burpees. Po kůlech následovala kladka - easy. Co bylo ale mnohem náročnější a musím uznat, že to se mi tedy hodně líbilo, byl multi monkey bar. Asi 20m dlouhá konstrukce, kde prvních 10m bylo ručkování po jedné tyči, přelez po lanech a kruzích na střídačku. U posledního kruhu se přitáhnout a vylézt na "Áčko" a pokračovat v ručkování nahoru asi 3m a pak zase dolů 3m. Krása! To se mi hodně líbilo. Už jen proto, že když jsme tam s bratrem byli, tak jsme to tam dali jediní a měli jsme super publikum. Po této překážce následoval druhý okruh, který byl mnohem náročnější! Po proběhnutí prvním checkpointem s časem 2:25 hod. cca po 20 km+ jsme si říkali, že dobrý. První okruh byl fakt snadný pro nás. Co nás čekalo ale dál, to už taková sranda nebyla. Ba naopak - bylo to k pláči!

 

            

         Po vyběhnutí z checkpointu jsme běželi opět potokem - jako na začátku. Už jsme se obávali, že poběžíme stejný okruh, což by pro nás ve výsledku nebylo špatné, protože první okruh byl skoro celý po rovince. Na rozcestí jsme ale neběželi vpravo, jako prvně, ale vlevo. Už při vbíhání vlevo bylo vidět, že nás teprve teď čekají pořádné krpály a že ten první okruh byl jak říkajíc "jen na zahřátí"...Ve skutečnosti se tento druhý okruh skládal "jen" ze 3 kopců, kde sklon byl snad ještě větší než v Harrachově. Sotva jsme se do nich plazili. Vtipné bylo, že ještě při stoupání nahoru to bylo po kamenitém povrchu, takže na nás ještě ze shora lítaly kameny a museli jsme dávat pozor, aby nám nějaký nerozbil hlavu. První kopec byl strašný, ale ještě jsme ho tak nějak zvládli, jelikož síly bylo ještě dost. Po zdolání prvního kopce přišly první křeče. Naštěstí mágo zafungovalo a mohlo se běžet v mžiku dál. Po vyšlápnutí prvního kopce jsme si říkali, kam poběžíme...no jen tak pro srandu jsme běželi ten kopec dolů, abychom ho mohli jít zase nahoru...skvělé, brilantní. Podruhé už to bylo horší a po 4-5h utrpení jsme začali mít hlad. Jedli jsme tyčinky jako diví, protože občerstvovačky byly tentokrát ještě horší, než to bývá normálně, takže ve stručnosti - prostě nebyly! Všude jen voda. Nic víc. Ne že by nás to nějak trápilo, ale když člověk zaplatí tak nekřesťanské peníze, očekával by nějaký strohý základ. Ale co, pojďme dál. Jen na 2 checkpointech byl banán a sušenka, což bylo jen na proběhnutí 1. a 2. kolem. A to ještě hodně lidí nesplnilo časové limity, takže měli smůlu, chudáci. Ale zastavovat se tu na delší dobu nemělo smysl. Takže jsme toho snědli, co se dalo a co jsme měli po kapsách a v batozích, a běželi jsme dál. V půlce kopce jsme dostali ještě 40kg pytel se kterým jsme měli zdolat další kopec. Délka asi 800m cca. Možná víc - kdo ví. Po doplazení se zase zpět bylo na odlehčení zase nějaké šplhání - sranda. A následoval poslední kopec. Tam zase začaly ty křeče. Nejméně 3x! Naštěstí jsem měl s sebou 4 mága, tak to zabralo. Bohužel na další 2-3. křeče ve 3. okruhu už jsem nic neměl a musel jsem to s nimi přežít. Ale i tak se to dalo zvládnout. Tenhle kopec byl asi nejhorší, protože mi to přišlo jako věčnost, co jsme se na něj plazili. Po jeho zdolání nemohlo přijít nic jiného než zase náš oblíbený oštěp. Klasika, zase jsem nedal, ale brácha měl tentokrát štěstí a hodil asi svůj nejlepší hod - přímo do srdce! Dobře on. Tak já si odcvičil další 30 burpees a běželo se dál. Naštěstí už směrem dolů. O pár metrů dál nás čekala klikatá stěna. Mokří a stále od bahna jsme na ni vlítli. Bratr dal, já ne! Jelikož se pod mou váhou utrhl chyt, tak jsem spadl. Sice to nebylo mojí vinou, že bych to nemohl dát, ale prostě vada překážky. Ach jo! Těch 30 bylo zase znát! Těhlech jediných 30 mě opravdu mrzelo. Následovaly další 2 memory testy, což byla taktéž hračka. Ale udržet v paměti něco po 35km s takovýmhle nasazením, tak musím uznat, že pro některé to bylo fakt těžké a nezávidím jim, jestli ho zapomněly. Já měl to štěstí, že už jsem svůj kod jednou za své běhy měl (což je neuvěřitelná náhoda a ještě že jsem si ho stále pamatoval, když naposledy jsem jej měl v Krynici), takže mi zapamatování trvalo asi 5 vteřin. Po seběhnutí z kopce nás čekala opět stejná rovinka jako v prvním kole. Koupání v bahně, podplavávání, šplh, kůly, kladka, multi monkey bar...Opět oba 30 na kůlech. Nemožné. A šlo se do 3. okruhu. Vybíhali jsme něco kolem 5:35 hod, což relativně ještě šlo.

          

 

          Jenže 3. okruh nás úplně odrovnal. Teda spíš mě než bratra. Křeče a bez mága. To už bylo špatný. Musel jsem nejmíň půlku okruhu jít, což bylo na čase také znát. Opět kopec nahoru. K tomu pak 1,2 km nošení šutrů v kýblu v kamenolomu na přímém slunci! To bylo také výživné, až skoro nekonečné. V tomto okruhu následovalo další nošení - Atlasovy kameny s angličákama. Nošení dalších pytlů atd. To už nebylo tak hrozné, i když ty vzdálenosti docela jo. Co bylo v tomhle okruhu nejhorší, a Spartan comunitě bychom to určitě vyčetli, bylo lezení skrz bezdomovská doupata. Hnus a odpornost. Vůbec nechápeme, jak tohle mohli organizátoři vymyslet. Člověk se tam málem pozvracel z toho smradu, špíny atd. Takové riziko žloutenky...no fuj! To bylo děsné. Ale pojďme raději dále. Opět naše cílová rovinka - už po třetí. Kůly opět za 30, jak jinak, oštěp to samé....takže 60 burpees před úplným cílem po 8h+ a 50km+ je docela super, ne? Ještě ke všemu jsem je musel dělat na jedné noze, protože mi na laně sletěl týpek na hlavu a kolíkama mi dopadl na nohu, takže nehet na palci v háji. To ale nebylo všechno. Po koupačce v bahně nás čekalo ještě posledních 30m ručkování po tyčích, které byly teda fakt kluzké. Po docela namáhavém finiši už nebyly síly, takže po nějakých 15-20m jsme oba spadli a šli jsme si před cílovou čáru dát ještě posledních 30 burpees. To už bylo naštěstí vše! Přelezli jsme 5m stěnu a hurá do cíle. Suma sumárum - výsledný čas 8:35hod a celkových cca 50 km - možná víc. Udávali i 50-54 km. Já 215 burpees a brácha 185. Docela pěkné … tolik anglánů jsme neudělali ani za naší celou sparťanskou kariéru,haha. Náš cíl bylo doběhnout, což jsme splnili. Dále jsme se chtěli vejít s časem pod 9h, což se také povedlo. Ale o co nám šlo nejvíc, bylo si ten závod náležitě užit, což jsme si splnili hned při výběhu. Bylo to skvělé!!

 

                Po skončení závodu jsme ani chvilku neotáleli, neboť náš autobus, který jsme chtěli stihnout, jel za velmi krátkou dobu, tak jsme se rychle osprchovali, sbalili a vyrazili na zastávku. S menšími komplikacemi jsme se dostali na zastávku a autobus stihli, ale bylo to tip top. Potom jsme už zaslouženě odpočívali a regenerovali, až do příjezdu zpět do Prahy. Závod jsme si skutečně užili a rozhodli jsme se, že naši sparťan kariéru posuneme o trochu dále a zkusíme další náročnost Spartan Racu a to Hurricane heat 6h a 12h.

 

 

Závěrem pár slov k organizátorům a organizačním opatřením. Co bychom chtěli organizátorům vytknout, tak rozhodně občerstvovačky a kontroly podvodníků, které byly nedostatečné!!!! Tvrzení, že se bude jednat jen o "ONE LOOP"....netřeba zmiňovat, když to nakonec dopadlo tak, že byly 3 okruhy přes 3x stejnou rovinku. Smutné....ale chápeme. Nějak to ztížit museli, když jsme slyšeli, že někdo dělal třeba 600 burpees ... Dále - že bude 60 překážek. To sice jo, ale že jich bude 20 a budou se 3x opakovat??? Trapný! Je vidět, že tady jde jen o peníze a nikoliv o zážitek z pořádané akce. Podle ostatních závodů, co jsme absolvovali, to můžeme srovnávat. Protože ostatní typy závodů se stále snaží vyvíjet nové překážky. Tady na to kašlou. Kůly nevyměňují, neopravují, stěny mají zchátralé, že jim upadávají chyty atd....Nedostatek klád, pytlů a další... A nakonec samotná organizace jako je stanové městečko atd. Jediné, v čem je mohu pochválit, jsou sprchy. Výjimečně je měli skvělé. Za to úschovna zase klasicky propadla... No nic, více už to nebudeme rozebírat, ať si každý zamete před vlastním prahem.

 

Tímto bychom rádi ukončili report z Ultrabeastu ve Vechci a přejeme Vám pěkné počtení.

 

 

Vaše dvojčátka 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky UltraBeast Vechec 2016

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář