Jdi na obsah Jdi na menu

Urban Challenge 2018

21. 4. 2018

Zdravíme své přátelé,

je to už dlouhá doba, co utekla od tohoto závodu… Byli jsme velice zaneprázdněni, naštěstí o tento report nepřijdete, a tak ho s menším zpožděním přidáváme dnes. Snad se na nás nebudete zlobit, že jsme Vás tak dlouho napínali, protože v nejbližších dnech Vás zahrneme hned 5ti reporty, takže se máte na co těšit! wink Ale aby toho nebylo hned moc na začátek, budeme je dávat s odstupem času (3-4 dny třeba). A teď zpátky k Urbanu.

         Je krásné slunné sobotní dopoledne a náš čas výběhu se blíží. Jelikož se tento závod koná v Praze - konkrétněji v Bohnicích, vstáváme docela v klidu a zahajujeme náš den klasickou snídaní v podobě ovesné kašičky. Po snídani si sebereme saky paky a vyrážíme autem do Bohnic. Snad se tam z toho nezblázníme smiley

         Po příjezdu máme hned štěstí a parkujeme nedaleko závodiště. Tak trošku jsme tušili, že s parkováním to tu bude problém. Zaparkovali jsme tedy v nějaké ulici, kde hned vedle bylo street workoutové hřiště. Samozřejmě nám to nedá a po cestě zpátky si tu ještě zablbneme, ale nebudeme předbíhat.

         Poté jdeme už směrem do centra dění. Nebyl by to klasický závod, kdybychom hned na začátku nezastavili u ToiToiek, abychom se mohli o pár kilo odlehčit laugh … Hned se potom líp běží. Navíc tréma vykonává své…

         Pak už nám zbývá se pouze ,,zaregistrovat", tedy v našem případě konkrétně vyzvednout registrace. A ejhle, první problém je na světě. Hrooozná fronta! Naštěstí nás před sebe pustili 2 milí pánové, takže jsme to stihli včas. Máme tedy necelých 15min na zahřátí a rozcvičku. Hodíme si pár rovinek a jdeme do koridoru.

         V koridoru nám už zbývá necelá dvouminutovka. Stačíme se tedy rychle pozdravit s Kristýnou a už se to blíží. 3,2,1…. Start!

         Poměrně rychlým tempem sprintujeme prvních 300m (neuvěřitelným tempem cca 2:40 na kilometr). Tím se hodně trhneme od zbytku závodu a dalších 500m zvolňujeme tedy na 3min na km. Mezitím potkáme takové ty jednodušší překážky jako je přeskákání pneumatik, vylezení a přelezení kontejneru…

         Velice rychle tedy přibíháme k prvnímu menšímu kopečku, kde se tempo zpomalilo na 4:30-40 min na km. Hned po kopečku nás totiž čeká menší ručkování, ale to ani nestojí za řeč, takže další rychlý rozběh a běží se dál. Pokud možno tempem 4min na km.

         Po chvilce probíháme poměrně hezkým prostředím statku, kde nás čeká přeskakování vozíku a slámy. Docela příjemný zážitek, ale nic extra náročného. Zde se mi trošku vzdaluje bratr, který do toho buší a já nějak nestíhám, tuhnou mi nohy… Svádím tedy boj se 3 závodníkem, kterého ještě stále držím za sebou. Pár metrů za mnou běží i Kristýna.

         Po statku nás čekal parkour (pro koně), což bylo přeskakování menších klád. Hned potom následovalo nošení břemene, v našem případě dvou sudů. Zde jsem si trošku odpočinul, ale bohužel krátce na to mě hned 4 závodník předbíhá. Snažím se ho tedy dohnat. Bratr má poměrně slušný náskok asi 100m. 3. závodník je na dohled asi 20m.

         Běžíme všichni relativně na dohled, ale přesto ztrácím. Mezitím nám to trošku ztěžuje terén, kde občas něco přelezeme nebo přeskočíme. Po delší rovince následují sešroubované popelnice, kterými se proskakovalo. Vběhnutí do baráčku (kde první 2 závodníci museli čekat, než jim někdo otevře dveře laugh - já už naštěstí šel za nimi), kde se vyběhlo pár schodů a zase hezky dolů a pokračovat dál. Krátká zastávka, ale na vydýchání a zpestření super!

         Po překonání těchto překážek nás opět zastavil menší kopeček, kde za ním na nás čekala auta, která jsme se měli prvně přeběhnout a poté se snažit zničit. Bohužel zde dochází k mýlce a potom, co jsem dohnal před sebou toho závodníka a který bouchne 1 a já mezitím 3x, opět ztrácím pár metrů. To je pech… Nevadí, jede se dál. Alespoň jsem si to hezky poklepal laugh

          Po autech nás čeká menší oddychovka v podobě kontejneru a sítě. A poté následuje jedna z nejzajímavějších ,,překážek" celého závodu. A tou je běh pavilonem v podzemí, kde je tma. Trošku jsem se bál o hlavu, takže jsem běžel v menším předklonu, což nebylo úplně nejpříjemnější pro záda, ale na to se tady nehraje!

         To už bylo víceméně vše. Pak už jsme jen vyběhli ven z pavilonu opět na šílené sluníčko a mířili si to přímo k rozpáleným válcům, které jsme měli přehopsat. A aby to nebylo úplně jednoduché, válce byly postavené v písku, takže dopady stály za to! Po každém přeskoku jsem si málem spálil ruku o ten zahřátý plast na tom válci a hned jak jsem přeskočil, tak jsem upadl do horkého písku. Připadal jsem si jako retard, když jsem to zdolával laugh…. To někdo natočit, tak se slušně pobaví, haha.

         Naštěstí to bylo rychlé zmáknuté a poslední překážka přeskočit pár palet a pak i auta , už byla sranda. Takže rychle do cíle a máme splněno. Bratr dobíhá na krásném 2. místě ve vlně a já klasicky na svém (ne) oblíbeném - bramborovém. Ale za vlny se nic neuděluje, navíc jsme si vědomi toho, že poběží ještě x 100 lidí, takže asi určitě budeme překonáni. Takže balíme saky paky, uděláme ještě pár fotek se známými a valíme domů na oběd. Ondra totiž za hodinu běží další závod smiley

         Závod to byl pěkný, ale příliš lehký, takže pro elitního běžce OCR scény poměrně zbytečný závod. Je to spíš rejžárná pro lidi, co si to chtějí zkusit a pobavit se. Občerstvení v podobě obyčejné vody taky nic moc. Naštěstí to zachraňovalo těch pár stánků, co tam bylo v aréně. Takže za nás už nejspíš no more

         I tak se na Vás budeme zase těšit. Někde jinde a někdy jindy. See youuu

Vaše Dvojčátka

logo-nase.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Urban Challenge 2018

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář