Jdi na obsah Jdi na menu

Winter Spartan Race Beast - Donovaly

19. 3. 2016

 

 

Tak je tu třetí zimní závod tohoto roku Spartan race Beast na Slovensku v Donovalech. Ze zimních závodů pro nás ,,poslední". Je to naše finální cesta za zimní trifectou. 

 

            Hned na začátek nutno říci, že to pro nás byla netradiční cesta, neboť tentokrát nás nedoprovázela mamka (jako vždy podporující člen), ale otec s dědou. Takže jsme si užívali pánskou jízdu ve velkém stylu. Odjížděli jsme zase o den dříve, to znamená už v pátek. Zase jsme zvolili se radši vyspat a být ráno na běh svěží, neboť tento závod byl přeci jenom ten nejdelší z těch tří, co nás čekal. Odjížděli jsme už něco kolem 3. hodiny odpoledne, protože cesta na Slovensko byla dlouhá. Na místo určení jsme dorazili asi kolem cca 10. hodiny večerní, kdy jsme ještě malinko bloudili. Přeci jenom silnice na Slovensku nejsou vždy nejlepší a nejrychlejší a jelikož naše ubytování bylo dost ve ztracené oblasti, tak jsme nabírali relativně velké zpoždění. Naštěstí jsme dorazili v pořádku. Ubytovali jsme se ve 4 lůžkovém pokoji, kde já byl na pokoji s bratrem a otec s dědou. Ubytování bylo celkem dobré.

 

            Ráno jsme se nasnídali, pobalili věci a vydali se směr lyžařský areál v Donovalech, který byl od nás asi zase těch 20 minut jízdy cca. Po příjezdu jsme měli trošku složitější parking, protože zde byla spousta lidí, takže jsme parkovali asi 1 km daleko od našeho místa startu! Nebylo by to tak hrozné, kdyby si tam otec něco nezapomněl a nemusel se tam vracet. Takže se hezky proběhl už na začátek. Bohužel nestihl moc náš start, takže děda musel stíhat všechno…

 

            Když jsme dorazili do areálu, šli jsme směrem k registracím. Vybrali si potřebné věci, nasadili jsme si čipy a čelenky a hurá na start. Vmáčkli jsme se opět dopředu do vlny a čekali na start. Po odstartování jsme vyběhli směr kopec, kudy vedla sjezdovka. A tu jsme my prosím vybíhali. Docela zajímavý začátek. Jelikož už to vůbec nevypadalo jako winter závod (chyběl sníh), běželo se velice dobře, po trávě a kamenech směrem vzhůru po sjezdovce. Chytili jsme relativně dobré tempo, takže jsme vedli celý náš koridor za námi - viz fota.

 

            Asi po 1 km, kdy jsme běželi, a pak už i šli, pořád vzhůru po sjezdovce, nás čekali překážky typu - přelez, přeskoč, podlez. O kousek dál pak rovná stěna, cca 2,5m. Pohoda. Po dalších 500 metrech nás čekalo ručkování, což nám nečinilo žádné problémy a mohli jsme se směle vydat dále - opět do kopce.

 

            Po 20 minutách jsme se vyšplhali na vrchol hory, kde nás čekali takové ty zahřívací překážky jako jsou - bradla, šplh, pavoučí sít, chození přes kladku, nošení břemen apod. Ani jedno z předchozích jmenovaných nám nedělalo sebemenší problém, takže jsme je rychle zdolali a mířili dál. Kde jsme se opět bohužel zdrželi bylo nošení břemen a bradla. Zase před námi 10 lidí, co nás nechtěli pustit, ach jo… na nošení klasicky málo kýblů, to by se jeden picnul! Po takovémhle vypětí sil jsme běželi asi ještě cca 500 metrů po vrcholku hory a následoval dlouhý seběh až dolů do arény, kde jsme startovali. Běželo se kolem hory, takže trat vyšla na cca 13,5km.

 

            Před arénou jsme museli absolvovat překážky jako je ,,Áčko" (ručkování nahoru a dolů ve tvaru písmene A) a přeskakování stěn a plazení se pod ostnáčem do kopečka. Tentokrát to nebylo tak dlouhé, pouze 100 metrů. Po těchto překážkách se to zase ale začalo lámat. V roklině na nás čekal oštěp. Jedna ze 3 překážek před prvním okruhem, neboť tento závod se skládal ze dvou stejných koleček, což nám značně nevyhovovalo a nelíbilo se nám to! Oštěp jsem klasicky nedal, neboť se mělo zase házet ,,sněhovou koulí" , což bylo docela paradoxní, protože tam žádný sníh nebyl, takže se házelo něco ve stylu - bláto, tráva, kameny…. No bez šance, a tak jsem si dal 30 burpees. Nevím, jak se to bratrovi povedlo, ale on to dal, takže klobouček. Po oštěpu jsme museli vyjít kopec s 30kg kládou na zádech - vzdálenost cca 500 metrů. A pak následoval druhý okruh celý znova. Překážky se opakovaly…Nuda!

 

            Teprve po druhém okruhu následoval ještě multi monkey bar, což v tomhle počasí byla hračka. Proběhnutí cílem, nafutrování se banánama a různým pitím a mohlo se jít k podiu fotit.

 

            V cíli jsme pak udělali ještě pár fotek, převlékli a razili jsme dom. A tímto jsme ukončili naši zimní a první trifectu. Další jsou na cestě. Tak příště se uvidíme na půlmaratonu v Praze.

Zdar a sílu.

 

 

Vaše dvojčátka

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Winter Spartan Race Beast - Donovaly

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář