Jdi na obsah Jdi na menu

Winter Spartan Race Super- Jakuszyce

6. 2. 2016

 

 

Tak je tu druhý závod tohoto roku. Jako druhý závod jsme si vybrali Spartan Race Super (Winter edition) v Polsku v Jakuszycích. Je to naše cesta za zimní trifectou.

 

     Jelikož byl tento závod až v Polsku, museli jsme vyrazit o den dříve, abychom se stihli v blízkosti závodu ubytovat a nemuseli jsme vstávat velmi brzy ráno v ten den. Naštěstí jsme sehnali parádní ubytování, takže problém nebyl. Vyráželi jsme až v 7hod. večer, takže jsme dojeli kolem 9. večer k našemu ubytování. Takže jsme byli celkem utahaní… A ještě ke všemu po příjezdu vypukla panika, jelikož jsme měli s majitelem domluvené, že nám ráno udělá k snídani ovesnou kaši, na kterou bohužel zapomněl, takže jsme se museli ještě vypravit někam do okolí, hledat obchod, kde bude otevřeno a budou ji tam mít. Jelikož bez té my prostě nemůžeme běžet, neboť je to pro nás ráno sacharidový základ. To je o kejhák na 15km běhu v zimě. Energie musí být! Naštěstí se nám jí podařilo sehnat, takže neštěstí bylo zažehnáno. Z večerního hledání ovesné kaše po večerkách v Desné nám vyhládlo, tak jsme dali večeři a nějak po 22:00 hodině jsme šli na kutě. Ráno nás čekal přeci velký den.

 

      Ráno jsme vstali, nadlábli se kašičkou, a vyrazili do Jakuszyc, které byly od nás necelých 20 min. cesty.  Jakuszyce byly biatlonový areál, což jsme nevěděli, takže areál úplně super! Dokonce jsme v jednu chvíli běželi přes střelnici, kde nás čekal klasicky oštěp - v zimním podáním hod sněhovou koulí. Když jsme dorazili, bylo cca kolem 3. stupňů, což nebylo tak zlé. Co bylo ale zarážející, byl sníh! Všude ho byla hromada. Třeba u ostnáče to vypadalo tak, že byl vidět jen ostnáč a pod ním bylo přes 30cm sněhu. To znamená, že ten, co poběží jako první (Peter Žiška samozřejmě…) bude dělat takovou rolbu pro všechny ostatní. Na jednu stranu má výhodu, ale i nevýhodu.

 

     Před 10. hodinou jsme se připravili na startu. V 10 bylo odstartováno. Prvních 300m to byl sprint, jelikož se vybíhalo po rovince. První 3 překážky bylo přelez, přeskoč, podlez, což byla sranda. Na tomto úseku to všichni nakouřili jako kdyby běželi mistrovství světa ve sprintu…nechápu. No, každopádně po dalších 200 metrech už začal kopec a tam to už začalo pomalu odpadávat. V půlce kopce byl memory test - brnkačka. Po vyšlápnutí kopce byla taková mírně stoupající rovinka, která se už dala relativně běžet. To jsem ještě stále nemohl najít své tempo. Bratr byl přede mnou pár desítek metrů, nic závratného. Po asi 1,5km nastala další překážka a to nošení klády ve stráni. Tady se mi to zlomilo a už to nebylo tak hrozné, začalo se mi běžecky dařit. Konečně jsem našel svůj rytmus a už se mi běželo lépe. Po dalších 3km už jsem běžel na pohodu a začal jsem spoustu lidí předbíhat. Bratr stále na dohled - cca 500 metrů. Pak nastalo další stoupání, tudíž už jsem zrychlit nedokázal a tam mi asi trošku utekl, jelikož když se dostal nahoru, tak pak následoval dlouhý seběh, na kterém si to nahnal, zatímco já se ještě drásal nahoru.

 

      Každopádně na kopci bylo lano -šplh. V zimě docela zajímavé, ale nic extra těžkého. Seběh se konal po běžecké trase, takže se běželo hezky. To už jsem měl své tempo a bylo to dobré. Taktéž u bratra. V půli kopce byla kontrola memory testu, což bylo pro mě další zdržení, jelikož jsem čekal asi 5 min (nejméně), protože přede mnou bylo asi 6 lidí. Tady jsem zrovna doběhl bratra. On akorát odbíhal od memory testu, zatímco já stál v řadě a čekal na kotrolu. Nevadí, počkal jsem si a znovu se rozeběhl směrem ke startu, odkud jsme vybíhali.

 

      Po doběhnutí dolů do areny nás čekala kladina. Opět zamrzlá. Naštěstí tentokrát jsem si dával pozor, takže se překvapení nekonalo a já to s přehledem dal. Bratr též. Následovalo ručkování po bradlech. Po studených jako blázen. Ale taky se dalo - pohoda. Po bradlech už následovala pouze pavoučí stěna a opět se běželo do kopce. Naštěstí to už nebylo tak hrozné a opravdu se do toho kopce dalo běžet.

 

      Po asi 10 uběhnutých km, jsem konečně začal dobíhat bratra! Už jsem ho měl na dohled, ale nebyly síly na to, abych přidal a doběhl ho. Někde uprostřed závodu nás čekala ještě koule - tentokrát jsme oba zazářili a dali jsme ji s přehledem. Tudíž dneska to bylo za 0 burpees.

 

      Trať se opět začala stáčet ke startovní rovině, kde byl i cíl. Před cílem nás čekal náš pověstný ostnáč, jak jsem na začátku psal. Já když přibíhal, bratr už lezl na další překážku - šikmou stěnu. Bohužel i pod ostnáčem mě spousta lidí zdržovala, takže nemožné někoho předplazit. Škoda. Po ostnáči jsem přeskočil stěnu a šel na ručkování alá autobus. Trojúhelníková madla  po kterých se ručkovalo. Docela v pohodě. Následný multi monkey bar byl už také sranda. Doběhl jsem necelé 3 minuty za bratrem a na to, že ta trať byla kolem 15km, tak jsme měli oba relativně dobrý čas. Bratr necelá 1:17 hod. a já 1:19 hod. něco. Slušný čas.

 

Po doběhnutí jsem si povyskočil, jelikož se mi běželo fakt dobře. Jediná škoda toho, že jsem se nechal tak zdržovat. Mohlo to být minimálně o 5min. lepší. No co, tak zase příště….

 

V cíli jsme udělali opět pár fotek, najedli se, převlékli a razili jsme dom. Příště se uvidíme na Spartan Race Beastu na Slovensku v Donovalech. Zdar a sílu.

 

 

Vaše dvojčátka

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Winter Spartan Race Super- Jakuszyce

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář